"I don't know" (Larry)

28-Neznělo to jako bolestné zasténání

Louis

Já se na to můžu vykašlat. Tak prvně chce vědět co se děje a když mu to řeknu, tak mi napíše blbé AHA...Tak ať se jde vycpat, já ho k životu nepotřebuju.

Vztekal jsem se mezitím co jsem nesl dolů do koše kousky lampy. Prošel jsem kolem hlavních dveří do kuchyně a domem se rozezněl zvonek.

"Už jdu!" křikl jsem když stále zvonil.

"Co tady děláš?" řekl jsem naštvaně, když jsem otevřel dveře a spatřil jsem člověka co nechápe, že stačí zazvonit jednou.

Harry

Potom co jsem mu napsal jsem se rychle oblékl a vystřelil z domu ignorujíc mamku s Jay. Potřebuju si provětrat hlavu, trochu si urovnat myšlenky a pocity.

Jak sakra někdo nemůže vědět, jestli je na holky nebo na kluky. Vždyť to člověk musí vědět, jestli ho vzrušují prsa nebo ... Prostě to nechápu. Já jsem si na sto procent jistý že je na kluky. Kdyby nebyl nikdy by mi nedovolil abychom spolu spali a už vůbec by si to tak neužíval....ani by na to nikdy nemyslel....Už jen ten fakt, že se mu ze mě postavil něco naznačuje.

Nevím jestli se bojí, že se mu budou lidi posmívat nebo že ho budou soudit, nadávat mu a nebo se jen bojí pomyslet na to, že by se mu líbili kluci...

Ale stejně to nechápu a asi ani nikdy chápat nebudu já v tom měl vždycky jasno.....aspoň trochu. Jsem na kluky no někdy i holka není špatná, ale většinou jsem měl holky jenom kvůli mamce, aby nezačala vyvádět že má za syna gaya.

Dobře ze začátku to taky nebylo lehké si to přiznat, ale sakra! Já ho tak moc chci mít u sebe a už ho nikdy nepouštět.

Nemyslím si že bych k němu cítil lásku nebo něco takového je to spíše jen kamarádská láska.....s touhou po jeho těle.....rtech, dotecích, polibcích a.....dobře to by stačilo.

Nemůžu o tom tolik přemýšlet, protože by se mohlo stát, že se do toho zamotám a to je to poslední co bych chtěl.

Anne
J:"Anne říkám ti že se mezi něma něco děje! Vždyť to jak se k sobě tulí a bůh ví co ještě. To není normální" rozčilovala se Jay. "Já vím...taky jsem si toho všimla" řekla jsem a napila jsem se své kávy. "Budeme si s nimi muset promluvit. Nedovolím, abychom se kvůli tomu, že nejsou normální zase nebavili. Vždyť..... Kde jsme mohli udělat chybu, že se takhle chovají? Já to nechápu" pokračovala jsem a nechápavě kroutila hlavou.

J:"Jo to budeme muset, ale Louis se mnou sotva promluví. Je na mě pořád naštvaný, že jsem mu nikdy neřekla pravý důvod našeho stěhování" řekla smutně a přiložila si hrnek ke svým srdcovitým, červeně namalovaným rtům usrkávajíc kofejnový nápoj.

"Přejde ho to neboj" J:"Doufám"

J:"Ale víš co mi přijde zvláštní?" "Hmm?" pobídla jsem jí. J:"Když jsme přišli z města a já šla za nimi nahoru zjistit co dělají, byly oba dva v koupelně a tekla voda. Pak jsem slyšela takový divný zvuk, Harry sice řekl že se Louis kopl do prstu nebo co, ale přísahám že to ani náhodou neznělo jako bolestné zasténání" "Myslíš si že" J:"Jsem si tím na devadesást pět procent jistá...a pak ten cucflek....bylo poznat, že je čerstvý" "Panebože co budeme sakra dělat? Vždyť to je naprosto šílené"

Řekla jsem zoufale a rukou si prohrábla svou ofinu.

J:"Já nevím....už to nejsou děti, nemůžeme jim jen tak říct aby se spolu nebavili.....budeme tomu říkat takhle.....protože nás s tím pošlou někam" řekla už trochu zoufale a začala si beznadějně loupat tmavě modrý lak z prostředníčku.