"I don't know" (Larry)

3-"Panebože jsi to ty"

Anne

Ještě vajíčka a-a-a sakra co jsem to měla ještě koupit? J:"Anne?" uslyšela jsem za sebou hlas, který jsem už přes deset let neslyšela, ale tak moc jsem si to přála. Otočila jsem se J:"Panebože si to ty" vydechla nevěřícně a usmála se. Nevím co mě to popadlo ale okamžitě jsem jí objala "Jay" usmála jsem se, objetí mi hned opětovala. 

"Já...pane jo...tak dlouho jsme se neviděli"řekla jsem když jsme se od sebe odtáhli J:"Až příliš dlouho" řekla smutně. "Ehm...nezajdeme na kafe?" J:"Jo, máme si toho hodně co říct" usmála se na mě a já jí úsměv hned oplatila.

K večeru

Louis

Pořád jsem musel myslet na toho kluka s kterým jsem se dneska srazil. Byl vážně hezký, ty jeho smaragdy a kudrnaté vlasy. Takhle bych o klukovi neměl mluvit!  No ale byl hezký. Ale sakra proč jsem na něj mrkl? Musím se vzpamatovat a to rychle! Nejsem přece gay!

Jako jo párkrát jsem......ehm...experimentoval i s klukama ale......prostě gay nejsem!

Sakra mám pocit jako bych na něco důležitého zapomněl, ale na co? No asi to tak důležité nebylo když jsem na to zapomněl no ne? Kde ta mamka je? Řekla že jde jen něco koupit a hned bude zpátky a už jsou to dvě hodiny od toho co odešla. 

Zvedl jsem se z gauče a šel nahoru do pokoje pro telefon abych zjistil jestli mi náhodou nevolala. "Kurva!....Já jsem takový agrrr" zanaříkal jsem když jsem si nakop malíček o dveře. To je snad jeden z nejhorších a nejbolestivějších zranění. Teda z těch kde neteče krev samozřejmě.

Po tom co jsem si ještě párkrát zanadával jsem vzal telefon a odemkl ho.

Doprdele už vím na co jsem zapomněl, jop zase tak důležitá věc to nebyla, měl jsem zavolat  Em. Volala mi už pětkrát....to zase bude....dá mi zase výklad o tom jak bych se měl,jakožto její přítel chovat. Někdy je horší jak moje mamka! No nic zavolám jí později, schytám si to tak či tak takže to ještě chvíli může počkat.

"Louisi jsem doma!" křikla na mě mamka ze  zdola. Hned jsem šel za ní do kuchyně. "Ahoj kde si byla tak dlouho?" zeptal jsem se jí a dal ji malou pusu na tvář jako pozdrav. J:"Hádej koho jsem pot" nedokončila to a jen se na mě smutně podívala. "Co mám hádat?" J:"Ale nic....potkala jsem svou kdysi nejlepší kamarádku a šli jsme na kafe. Museli jsme si toho říct tolik a stejně jsme si neřekli všechno co jsme potřebovali. No a tak jsem jí pozvala k nám. Přijde zítra i se svým synem, nedávno se sem přistěhovali." 

"Jsem rád že máš kamarádku mami, ale nechci hlídat nějakého malého prcka" řekl jsem otráveně. J:"Myslím že by tě stejně neposlouchal" "Proč?" J:"Je mu šestnáct a dokonce je o měsíc starší jako ty" "Ou..ehm.. dobře, ale" nevěděl jsem co přesně mi vadí J:"Ale co?" "Ani ho neznám" J:"Poznáš" snažila se o úsměv ale poznal jsem na ní že je smutná. 

"Mami děje se něco?" párkrát rychle zamrkala a pokroutila hlavou J:"Ne broučku nic se neděje, vybal to prosím a kdyby jsi byl tak hodný a uklidil to byla bych ti moc vděčná" "Jasně" dala mi pusu na čelo a odešla pryč z kuchyně. Jen jsem slyšel tichounký vzlyk a popotáhnutí, než vyšla z kuchyně a byla pryč.

Jay

Snažila jsem se nerozbrečet po tom co řekl že nezná kluka se kterým vyrůstal a měl ho tak moc rád. Dokonce bych řekla že ho měl rád i víc jako... třeba bratra. Doteď si vyčítám to, že jsme je od sebe odtrhli. Byly to jen děti a my jsme byly tak sobecké že kvůli vlastnímu ,,úsudku,, jsme rozbili to nejkrásnější přátelské pouto našich milovaných synů. Hodně jsme se s Anne báli že by s jejich přátelství vzešlo něco ,,jiného,, než mělo. 

Hodně jsme si o tom povídali když jsme byly na kafe. A teď nás to mrzí ještě  víc, kdysi jsme se báli že by z nich byly....homosexuálové,ale Louis i Harry si našli skvělé přítelkyně takže jsme je od sebe oddělili úplně zbytečně. 

Anne sice říkala že se Harry s tou jeho přítelkyni rozešli, ale to bylo jen kvůli tomu stěhování. Dobře tak teď jsem hodně odběhla od toho co jsem chtěla říct. 

Bojím se toho že si na něj Louis nevzpomene. Neřekla jsem Anne o tom že Louis měl nehodu a ztratil paměť. V tu chvíli jsem na to úplně zapomněla.

Harry

"Hazz?" zavolala na mě mamka a já šel za ní do obýváku. "Mami prosil jsem tě aby jsi mi tak neříkala" A:"A proč ti tak nemám říkat?" Protože mi takhle říkal Loui a ty jsi z poloviny důvod proč jsem ho už deset let neviděl. pomyslel jsem si ale odpověděl jsem jen "Protože to nemám rád".

A:"Dobře.....ale to není to o čem jsem s tebou chtěla mluvit" jen jsem přikývl a čekal až bude pokračovat. A:"Pamatuješ si ještě na tetu Jay a Louise?" "Vážně se mě na to sakra ptáš?!" vyjel jsem hnusně, protože ona ví jak moc se mi po Louisovi celé ty roky stýskalo, jak moc jsem každou noc brečel a prosil jí aby zavolala tetě a ta aby mi dala Louiho k telefonu, abych si sním mohl alespoň na chvíli povídat. Po třech letech od toho co se odstěhovali jsem to vzdal a snažil jsem se zapomenout. To se ale nikdy nestalo a po tom co se dneska stalo už asi nikdy ani nestane.

A:"Promiň zlatíčko jen....neměla jsem se tak blbě zeptat" řekla smutně "To nic....promiň neměl jsem hned křičet" omluvil jsem se jí, nemám rád když je smutná. "Pokračuj....jo pamatuju si na ně...moc dobře" A:"Já....dneska jsem v obchodě potkala Jay, šly jsme na kafe a povídali si, zjistila jsem že bydlí kousek od nás" "Já to věděl!" křikl jsem omylem nahlas A:"Cože?" zeptala se zmateně "Dneska jsem se srazil na ulici s nějakým klukem....byl tak neuvěřitelně podobný Louisovi, nebyl jsem si jistý taky už byl o deset let straší než si ho pamatuju ale" usmál jsem se a tak tak jsem se držel abych se nerozbrečel štěstím.

A:"Vy jste se potkali? A co říkal?" "On....nepoznal mě" špitl jsem. A:"Zlato, je to už deset let a hodně jsi se změnil, možná ho to jen nenapadlo že si to ty, tak jako ty jsi si nebyl jistý že on je...on" usmála se na mě povzbudivě. Jen jsem přikývl. "No a co teda teta Jay?" vždycky jsem jí tak říkal a nehodlám to měnit, oslovení jen Jay mi prostě je tak nějak proti srsti. 

A:"Pozvala nás k ní domů...zítra na oběd" "Cože? Važně?!!" vyjekl jsem radostí. Mamka se začala smát A:"Jo asi se nemusím ptát jestli půjdeš se mnou že?" "Nemusíš" zasmál jsem se s ní. Po chvíli povídání jsem šel do sprchy a pak si zalezl do postele.

Už zítra. Konečně po takové době ,nepočítám to dnešní sražení na ulici, ho znovu uvidím a popovídám si s ním. Neví

Omlouvám se že dlouho nebyl díl, ale jsem na chatě a vůbec nemám čas na psaní. Dneska výjimečně, protože všichni (až na mě a na taťku) jeli do obchodu. Tak jsem toho využila a hned šla psát :D Taky se omlouvám že je díl o ničem ale to hold k tomu taky patří :D Nedá se svítit :D :D :D :D