8-"Špadneš!"

3K 257 11

od majusek

od majusek

Louis

H:"Loui požor ať tam nešpadneš!" upozornil mě Harry, ale moje zvědavost jako vždy nade mnou převzala moc. Chytil jsem se větve od stromu, který stál kousek ode mě a pomalu se natahoval přes okraj. H:"Ploším Boo špadneš tam" řekl se strachem "Harry jen še kouknu, nečo tam je...vypadá to jako..." ozval se zvuk prasknutí větve a já už padal.

V tu chvíli jsem sebou trhl a vymrštil jsem se do sedu. S Harrym jsme leželi hodně blízko u sebe takže jsem ho tím probudil. Snažil jsem se zhluboka dýchat a trochu se uklidnit. H:"Lou? Děje se něco?" taky si sedl a položil mi ruku na rameno. Docela dost mě bolí hlava.

Nejsem si jistý zda to byl sen a nebo vzpomínka. "J-já....nic se neděje jen sen, omlouvám se nechtěl jsem tě probudit" podíval jsem se na něj a on mi věnoval jeden z jeho krásných úsměvu při kterém, ukázal ty roztomilé ďolíčky.

Pořád jsem zrychleně dýchal a měl pocit, že mi za chvíli praskne hlava. H:"To nic" přitáhl si mě z boku k němu, ruku měl kolem mého ramene a já si položil hlavu na jeho rameno. H:"Vážně jsi v pořádku?" "Teď už ano" špitl jsem a usmál jsem se. H:"Cože?" "Jo jsem...jen mě dost bolí hlava" postěžoval jsem si a v zapětí toho litoval. H:"Zajdu ti pro prášek dobře?" odtáhl se a vstal z postele neslyšitelně a nespokojeně jsem zamručel. "Půjdu s tebou"

□■□

Sedl jsem si na linku mezitím co mi Harry hledal prášek na bolest. Když ho našel vzal sklenici do které napustil trochu vody, přišel ke mě tak, že se břichem dotýkal mých kolen a do ruky mi dal prášek. Dal jsem si ho do pusy a Harry mi podal sklenici. Když jsem prášek pořádně zapil z poděkováním jsem mu sklenici vrátil.

H:"Povíš mi co se ti zdálo?" usmál se, sklenici položil vedle mě, ruce si založil na hrudi a položil si je na moje stehna. Pousmál jsem se na něj "Byly jsme spolu někde v lese, myslím, že nám mohlo být tak pět" zpozorněl a usmál se H:"Z čeho jsi tak usoudil?" "Oba jsme hrozně šišlaly" zasmál jsem se a on se ke mě přidal. H:"A dál?"

"No byla tam nějaká propast nebo něco takového, no já jako to největší zvědavý pako jsem se tam musel podívat...snažil jsi se mi domluvit, ale já tě neposlechl..." přerušil mě H:"A ne jednou" zasmál se a já na něj vyzývavě zvedl obočí H:"Nic...pokračuj" usmál se.

"No.. chytil jsem se nějaké větvičky či co to bylo no a jak jinak...když jsem se snažil podívat se dolů tak praskla a...." přerušil mě H:"Naštěstí jsem tě včas chytil, ani nevíš jak jsi mě tehdy vyděsil, myslel jsem že tě snad zaškrtím" zasmál se "Počkat to nebyl sen?" H:"No myslím že ne když si to pamatuju do každého momentu, no a řekněme popravdě myslím že na to nikdy nezapomenu" uchechtl se.

H:"Možná proto tě bolí ta hlava, mozek si snažil vzpomenout a trošku to asi přehnal" usmál se na mě mile a položil mi dlaň na tvář a jemně palcem pohladil. Trochu jsem se pod jeho dotekem zatřásl a naskočila mi husí kůže, ale bylo to příjemné...no možná až moc.

"Asi jo" špitl jsem a cítil jsem jak se začínám červenat. "Měli bychom si jít zase lehnout" nenápadně a jemně jsem ho odstrčil a seskočil z linky. H:"Jo asi jo" slyšel jsem ho za sebou špitnout.

□■□

Lehli jsme si a já doufal, že si zase lehne tak blízko jako předtím, ale on si ke mě lehl zády. Chvíli jsem váhal jestli se k němu mám ,,přitulit,, já, vážně moc jsem to chtěl udělat, ale nechtěl jsem aby si o mě myslel že jsem gay nebo tak něco.

Posmutněl jsem a taky se k němu otočil zády a by mě to k němu tak netáhlo. Cítil jsem se najednou tak moc osamělý nevím co se to se mnou děje. Setřel jsem si slzu, kterou jsem nedokázal zadržet a zavřel oči abych se pokusil ještě usnout.

□■□

Ráno bylo docela zvláštní, moc jsme spolu nemluvili a já hned ráno odešel domů. Pořád nevím jestli jsem se nezachoval jako blbec. Harry měl asi tulící náladu, jako kamarád, a já blbec jsem si pod tím usmyslel že...to je jedno.

Jen doufám, že jsem ho nějak nenaštval nebo neurazil. Znám ten pocit kdy prostě potřebujete vypnout a jen se k někomu přitulit a je jedno jestli je to holka, mamka, taťka a nebo váš nejlepší kamarád. Jsem vážně blbec.

"Louisi!" křikne na mě mamka z kuchyně a tak se za ní došourám. "Ano?" J:"S Anne jsme nám zařídí na týden chatu, odjíždíme pozítří jo?" "Oh...Jo to...bude super" usmějeme se na sebe a mamka se zeptá jestli si nechci zahrát karty.

Takže nakonec.. do oběda hrajeme karty a povídáme si o všem možném. Mám rád takové chvilky s mamkou, je to zvláštní u kluků v mém věku, ale rád si s ní povídám, o všem. Jiní by asi její otázky brali jako výslech no já ne....mám potom pocit že se o mě vážně zajímá a má mě ráda.

Omlouvám se že nepřidávám tak často :( Ale někdy nemám čas nebo nic mě nenapadne, ale doufám že to moc nevadí budu se snažit přidávat častěji, ale nevím jak si to na nás vymyslí ve škole takže :(