Little secrets CZ

Dvanáctá

"Roberte? Chtěl si se mnou mluvit?"

Cindy vběhla do salonku a zavřela za sebou dveře. Muž se na ni otočil a zatvářil se smutně.

"Drahá."

Přešel k ní a chytil ji za ruku.

"Cindy, musím ti něco říct."

"Začínáš mě děsit."

"To já sebe taky. Víš, někteří lidé to nemají jednoduché, co se týče seznamování."

Dívka vykulila oči.

"Kam tím míříš?"

"Lhal jsem ti. Tedy spíš jsem ti zatajil celou pravdu."

Cindy udělala krok nazad.

"V čem jsi mi lhal?"

"Není to tak jak si myslíš."

"Tak odpověz!"

Rob sklopil zrak.

"Nejsem Robert Battle, tedy jsem, ale není to celé moje jméno. Jmenuji se Lord Robert Hamish Battle z Chadwicku."

"Hamish? Tvoje prostřední jméno je Hamish?"

Zasmála se a on vykulil oči.

"Tebe neudivuje, že..."

"Že co? Že jsi šlechtic? To už vím týden."

"Cože?"

Cindy se usmála.

"Prořekl ses. Když si mi dával tu růži, řekl si, že se těšíš až mi ukážeš své hrabství."

"Sakra."

Zašklebil se a zamrkal.

"To se mi nepovedlo."

"Nepovedlo. Ale to nevadí. Mám tě ještě radši, když vím, že neumíš lhát."

Dívka ho objala, stoupla si na špičky a políbila ho na čelo.

"To je všechno co jsi mi chtěl?"

"Ne, vlastně ne. Musím se tě na něco zeptat."

Trošku odstoupila, aby mu viděla do očí.

"Ano?"

"Víš, Cindy jen mě napadlo..."

"Ano."

Robert zvedl obočí.

"Jak mi můžeš odpovědět, když neznáš otázku?"

"Jsem prostě dobrá."

Usmála se a mrkla na něj.

"Pokračuj."

"Vezmeš si mě?"

I přes to, že věděla na co se bude ptát, zalapala po dechu.

"Odpověď už si slyšel. Ano, ano, ano, ano!"

A skočila mu kolem krku.

______________

"Tati?"

"No, Same?"

Muž v křesle se usmál.

"Víš, já bych se rád oženil."

"Tak to je dobré, hochu. A kdo je ta šťastná?"

Blonďatý muž přešlápl.

"Betty Donowannová."

"Kdo?"

"Dívka mého srdce."

"A kdes ji poznal?"

Sam sklopil pohled.

"U Dancroftových."

Starý pan Bower doslova vyskočil z křesla.

"Ta služebná!?"

"Přesně ta."

"No tak to ani..."

Najednou se zarazil. Na tváři se mu objevil výraz, který u něj Sam vídal jen velmi zřídka. Směsice nostalgie, smutku a lásky.

"Máš ji doopravdy rád?"

Zeptal se a mladý muž přikývl.

"A jsi si vědom následků, které váš svazek bude mít?"

"Jsem."

"Protože se na vás budou lidé koukat skrz prsty. Předsudek je mocná zbraň."

"Otče?"

Zeptal se Sam, protože se opět posadil do křesla a při posledním slově se mu zlomil hlas.

"Vzpomínáš si ještě na svou matku?"

"Jen matně."

"Taky nepocházela ze stejné společenské vrstvy jako já. Taky mi nechtěli dovolit si ji vzít. Dělej jak chceš. Jen mi slib, že se v žádném případě nevzdáš toho, co mezi vámi je."

__________

Helen utírala utěrkou dřevěný stůl, když se za ní ozval hlas.

"Proč to děláš?"

"Je to moje práce."

Přestala, otočila se a uviděla Williama. Ten stál ve dveřích a usmíval se na ni.

"Dělám to v kuse už dvacet let a nikdy ti to nevadilo, drahý."

Ušklíbla se žena a přešla blíž k němu. Dlaň mu položila na tvář a prsty přejela po jeho krku. Možná, že to co mezi sebou měli nebylo tak vášnivé jako to, co měl Robert s Cindy, ale pořád to bylo silné.

"Netvrdím, že mi to vadí. Jen..."

"Jen co?"

"Nic."

Pohladil ji po vlasech a objal ji.

"Zůstaneš se mnou?"

Zeptal se a Helen mu položila bradu na rameno.

"Navždy."

Tak, dámy a pánové, blížíme se do finiše, (Víte co je divné? Že slovo finiš mi to nepodtrhlo :D) ale nemusíte se bát.