Kapitola 7. - Vzpomínky

517 43 0
                                    

//V této kapitole se dozvíte něco z minulosti Vendy pomocí flashbacku. Je to první kapitola po roce. Tak doufám, že se vám bude líbit :)//


Flashback

,,Poběž! Notak, jsi moc pomalá!" Mladá dívka s hnědými vlasy běžela dokopce. Za ní se do toho samého kopce škrábala mladší, s trošku světlejšími vlasy. Nebyly si vůbec podobné, málokdo by řekl, že jsou to sestry.

,,Po-počkej na mě!" funěla za ní mladší.

Nemůžu za to, že ty i ta dokonalejší chtěla dodat, ale neudělala to. Místo toho si jen povzdechla a zdolala pár dalších metrů.

Stály teď obě na menším kopci v Dallasu. Rozhodly se totiž objet místa, kde se natáčel seriál Supernatural. Avšak, na některá místa bylo dost obtížné se dostat, vzhledem k tomu, že neměly nic jako povolení a tunu peněz.

,,To je dost že ty a tvůj velkej zadek jste vylezli," ušklíbla se Jessica na svou mladší sestru.

Vendy na ní vyplázla jazyk a podívala se vpřed.

,,Není to nádhera?" usmála se Vendy.

,,Je, a moc." Na chvíli zapomněly na své neshody a jen se koukaly na západ slunce.

O pár chvil později byla tma a dívky se rozhodly vydat se zpět. Nasedly do černého starého Nissana a vydaly se na cestu do motelu Inn Of The Dove (pozn. autora: tento motel opravdu existuje, jeho adresa je 1839 Fort Worth Ave, Dallas, TX 75208, Spojené státy)

Stály zrovna na křižovatce blízko motelu, když se v rádiu ozvala mimořádná zpráva o opilém mladíkovi, který uniká policii.

,,Nojo, je to mladý, nerozvážný a blbý, co bys chtěla!" smála se Jess a po zkontrolování průjezdnosti silnice vjela do křižovatky. A pak se to stalo.

Ze zatáčky se vyřítilo modré terénní auto a ujíždělo velkou rychlostí k nim. Jessica se zmohla jen na výkřik. A pak najednou byla tma.

,,Slečno!" Někdo na ni jakoby z dálky křičel. Slyšela mužský hlas a cítila v očích prudké světlo. Otevřela oči a setkala se se zelenýma očima jakéhosi muže s vousy, který jí svítil baterkou do očí.

,,Jak se jmenujete, slečno?" zeptal se jí. Vendy zamrkala a chtěla zvednout ruku. Ta se však zdála strašně těžká, neuzvedla ji. Začala panikařit a škubat sebou.

,,Buďte v klidu, klid, hlavně klid," mluvil na ni ten muž a někam za sebe zavolal: ,,Tady je živá! Je při vědomí, vypadá to na frakturu pravé ruky. Nevypadá to na vnitřní zranění! Přineste mi kleště."
Měl tak moc uklidňující a jemný hlas. Jako nějaký anděl.

Vendy až teď zaostřila na okolí. Někde za ní něco modře blikalo. A ona ležela na silnici. Nohy ale měla pod jakýmsi kusem šrotu.

Naše auto?

Chtěla křičet. Otevřela ústa, z nich ale vyšlo jen trochu krve. Z toho se jí udělalo špatně a ona začala zvracet. Muž ji pootočil na bok jak jen to šlo, aby se neudusila vlastními zvratky smíšenými se zbytky krve od toho, jak si prokousla tvář.

Všude byly střepy a zbytky plechů. Vendy periferním viděním viděla pár mužů, jak odvádí nějakého cápka do policejního auta. Tekla mu jen krev z nosu.

,,Jess," podařilo se jí vypustit z úst.

,,Tak se jmenuješ?" chytil se toho okamžitě muž. Zavrtěla hlavou a hned toho pohybu litovala. V hlavě jakoby se jí rozběhlo tisíc střepů a dvě stě trpaslíků začalo trénovat na bicí dost nevybíravým způsobem.

Pak viděla nějaké jiné muže, jak šli směrem k ní a drželi v ruce něco velkého.

,,Neboj se holka, nebude to moc bolet a pak už všechno bude dobrý. My tě zpravíme," chlácholil ji muž a zvedl se. Jeden z těch, co přišli, vzal ten divný nástroj a střihl do plechu nad ní. Vendy začala křičet.

,,Ne, ne, dost, takhle to nepůjde, dost! Rozdrtíte jí nohy!" křičel na ně muž a přestal se šťourat v kovu.

,,Dobrý?" podíval se na ležící dívku. Vendy neodpovídala. Ležela mírně na boku aby se neudusila a pohled jí mířil kamsi do prázdna. Tak moc se jí chtělo spát. Začala pomalu zavírat oči.

,,Notak, holka, teď ne. Nesmíš spát. Hej, tady jsem!" přiskočil k ní ten muž se zelenýma očima a snažil se jí udržet při vědomí.

,,Ztrácíme ji! Přineste defibrilátor! No tak, holka, ty nesmíš umřít. Aspoň ty dneska zůtaň naživu," mluvil k ní muž. Vendy už ho neslyšela. Její oči se zavřely a ona se nechala unášet slastnou temnotou a nevědomostí. Její srdce zpomalovalo a zpomalovalo. Někdy ji ale nechtěl nechat spát. Bušil do ní. Pořád po ní něco chtěl. Nenechal ji být. Chtěla se po něm ohnat, ale nešlo to.

Pak jakoby si uvědomila, o co tady jde. A rozhodla se neumřít. Nechtěla, celý svůj život měla před sebou, s Jess měly procestovat celý svět.

Já budu žít!

Vzepřela se pocitu spánku a začala bojovat. A konečně se jí podařilo více nadechnout. Ani si neuvědomovala, že se jí dech ztrácel.

,,Je zpět! Super, teď ji odtamtud vytáhněte!" rozdával rozkazy muž.

...

Ten den byla ve zprávách smutná reportáž plná dojemných písniček a černobílých záběrů z místa nehody.

Opilý mladík v ukradeném teénním vozidle smetl ze silnice v Dallasu na Castle Streat menší modré auto značky Nissan se dvěma dívkami uvnitř. Řidička zemřela na místě, spolujezdkyně bojuje o život v nemocnici. Mladík vyvázl jen s odřeninami a lehčími zraněními. Na místě si ho převzala policie. Byl obviněn z těžkého ublížení na zdraví, překročení rychlosti, krádeže a zaplatí způsobenou škodu.

Dívky jedoucí v autě, Jessica (24) a Vendy (18) Matthewsovi, byly sestrami. Pro celou jejich rodinu je to těžká ztráta. Přejeme jim upřímnou soustrast.

Budeme pravidelně přinášet nové zprávy.


...


O pár setů později

,,Nezasloužíš si to. Jsi nula a nulou zůstaneš. Nikdy nebudeš jako ona!" Silný náraz, výkřik a Vendy se propadala temnotou. Padala, až se s utlumeným výkřikem probudila.

Tahle noční můra ji děsila poslední měsíc. Bála se toho, že nedokáže vše zahrát perfektně. Že propadne posměchu.

Vlastně to dělala pro Jess, to ona se chtěla stát herečkou.

Tiše vstala, překročila ležícího Toma a Luka (kluci se nějakým způsobem naučili přespávat u ní na zemi, asi jim to bylo pohodlné), kteří se k sobě moc roztomile tulili, a tiše vyklouzla ven do chladného májového rána. Všude byl klid a ticho a tak Vendy měla dostatek prostoru přemýšlet nad sebou, nad životem a nad tím, co ji ještě čeká.

Občas si říkala, že nemá právo na život, protože Jess v té nehodě zemřela a ona zůstala na živu. Její rodiče jí to vyčítali. Nikdy to neřekli nahlas, ale ona to věděla. Viděla to na každém kroku. Její matka, vždycky šťastná za obě její holky, chodila jako bez duše a sotva se na ni dokázala podívat. A otec? Začal pít. Na každém kroku ji provázel jeho vodnatý pohled a krví podlité oči. A tak se Vendy prostě sebrala a odjela pryč, do New Yorku. Pryč od svého dosavadního života. Pryč od rodičů. Pryč od viny, která ji sžírala.

Až před měsícem se jí tento sen vrátil a připomněl jí, co se stalo.

A proto se Vendy rozhodla, že do této role dá všechno. Úplně všechno.

Nice dreamKde žijí příběhy. Začni objevovat