Válka s bohem lží (Avengers FF)

Dopis - Bonus za 5K

Adriel's pov

Pár dní po útěku od HYDRY jsem se konečně dostala domů. Jejich základna byla hodně hluboko v lesích, takže mi to chvíli trvalo.

Hned po mém návratu jsem zjistila, že jsem jen nezvěstná. Naštěstí jen. Možná kdybych dokončila výcvik HYDRA by ze mě udělala mrtvolu a nebo by mě naprosto vymazala ze všech záznamů i z pamětí všech lidí.

To by jim ale chvíli trvalo, jelikož jsem po tom co se stalo v Černobylu tak nějak známá všude.

Ještě teď si pamatuju ty titulky ve všech médiích. Doktorka Green obelstila smrt, Adriel Green – přeživší, Vědkyně utekla hrobníkovi z lopaty...

Dokonce ze mě udělali doktorku bez doktorátu. Ten jsem nikdy nezískala. HYDRA mě unesla těsně před závěrečnými zkouškami.

Když nad tím teď tak přemýšlím mohla bych si ho dodělat. Už mi ve studiu snad nikdo nezabrání.

Šla jsem se ohlásit na policii hned jak jsem se vrátila. Na stanici jsem přišla v potrhaném a špinavém oblečení, takže jsem si mohla vymyslet prakticky cokoliv od únosu nějakým psychopatem po únos do UFO.

Vybrala jsem si tu šetrnější a méně neuvěřitelnou možnost a řekla jsem, že jsem si vyjela na dovolenou, abych si pročistila hlavu a ztratila jsem se. Vlastně, že jsem na té dovolené spadla do moře a to mě vyplivlo na opuštěném ostrově, ze kterého jsem se dostala pomocí vlastnoručně vyrobeného voru. Prostě prvotřídní Robinson.

Samozřejmě, že mi nejdřív nevěřili. Kdo by taky věřil rok ztracené rádoby Robinsonce v potrhaném oblečení.

K mému nesmírnému štěstí (a k něčímu neštěstí) v dobu, kdy jsem ,,spadla do moře'', spadl do moře i někdo jiný. Byla to žena v mém věku a byla mi hodně podobná, takže svědků se našlo spoustu. Našla se ale bohužel i její rodina a tak jsem měla co vysvětlovat.

Rodinu naštěstí tvořila jen osmdesátiletá paní s Alzheimrem a podobě starý pán, který byl jednou nohou v hrobě.

Onu ženu už prý ale neviděli celou věčnost, takže jsem s příbuzenstvem neměla nakonec žádné problémy a mohla jsem v pohodě domů.

Další problém nastal, když jsem došla k domu. Byl to panelový dům se snad stovkou bytů. Můj problém ale nebyl počet bytů ale klíče. Neměla jsem je. Napadlo mě zavolat zámečníka, ale ani tomu bych se nedovolala, protože nemám mobil. Když nad tím tak přemýšlím nemám klíče, mobil, peněženku, doklady a deštník. To všechno jsem měla v kabelce, když mě unesli. Deštník oželím, to ostatní ale ne.

Zazvonila jsem na jednoho svého souseda. Co si budem nalhávat. HYDRA ze mě udělala, lidově řečeno, svini a tak jsem využila jeho slabosti ke mně a poprosila ho o laskavost.

Dostala jsem se do domu a na pár dní přespala u něj. On na gauči, já v jeho posteli. Naštěstí si nic nedovolil.

Půjčila jsem si i jeho mobil a zavolala zámečníka a obvolala pár úřadů kvůli dokladům. Zavolala jsem taky do banky a zablokovala svou kartu. Naštěstí si HYDRA nic z mého účtu nevzala a tak jsem přišla jen asi o stovku. Mobil jsem si zařídila taky.

Za týden jsem už měla všechno zpátky. Mobil, doklady, peněženku s kartou i klíče.

V bytě naštěstí nic nechybělo.

Tomu sousedovi naštěstí stačila jen jedna večeře.

Rozhodla jsem se, že se přestěhuju zpátky do New Yorku. O mém bytě v Bostonu HYDRA ví, takže se tu mohli objevit prakticky kdykoliv.