Válka s bohem lží (Avengers FF)

Rok - Bonus za 4K

Adriel's pov

Pár dní po Jackově smrti jsem se odstěhovala z města. Nemohla jsem se odstěhovat tam, kde jsem bydlela než umřeli rodiče. Všechno by mi je to tam připomínalo. Musela jsem úplně jinam. Nejlíp na západní pobřeží. To je ale zas moc daleko.

Nakonec jsem se přestěhovala do Bostonu a našla si tam i práci. Pár měsíců bylo všechno fajn. Potom jsem si ale něčeho všimla. Pár týdnů už mě sledoval jeden muž. Nebo jsem si to aspoň myslela. Vždycky když jsem šla do práce i z práce, byl za mnou. Kdykoliv jsem šla kamkoliv, vždycky byl poblíž a sledoval mě. Možná už jsem paranoidní.

Vždycky jsem se snažila jít jinou cestou, aby nezjistil, kde bydlím.

Dneska ráno se ale moje víra v to, že neví kde bydlím, ztratila. Stál tam. Za keřem. A sakra.

Dělala jsem jakoby nic. Prostě jsem šla na autobus, jako vždy. A k mému velikému překvapení šel za mnou.

No snad aspoň neví, kde pracuju.

Ví. Dokonce stál i před vchodem, když jsem odpoledne skončila.

,,Slečno Greenová, potřebuji s vámi mluvit.'' Ono to mluví! A na mě! Běž pryč! Huš!

,,Ne, já s vámi potřebuji mluvit. A to akutně. Hlavně na téma sledování mě.'' odpověděla jsem tvrdě.

Pokynul mi rukou, abych šla zaním. Neee, tak to ani omylem!

,,Promluvíme si na nějakém místě, kde je víc lidí.'' řekla jsem a zavedla ho do vedlejší ulice, kde bylo plno lidí.

,,Kdo jste?'' vyhrkla jsem hned.

,,Jmenuji se Luke Adams.'' odpověděl trpělivě.

,,A proč mě už několik týdnů sledujete?'' ptala jsem se dál.

,,Organizace, pro kterou pracuji, si vás vybrala.'' odpověděl.

,,Jaká organizace?''

,,HYDRA.''

,,Promiňte, ale já už práci mám. Takže jestli mi ta vaše HYDRA nenabídne víc než tady, tak nikam nejdu. Jestli se tu teda mluví o pozici vědce.'' řekla jsem.

,,Ne, nejedná se o pozici vědce, ale o pozici agenta.'' odpověděl. Cože? Jako zbraně, granáty, James Bond a tak?

,,Nemám zájem.'' utla jsem to a chtěla odejít.

To se mi bohužel nepovedlo. Chytil mě za paži a píchl mi do ramene injekci.

,,Ale máte.'' Slyšela jsem ho ještě říct, než jsem upadla do bezvědomí.

Probudila jsem se svázaná na židli. Byla jsem v nějaké místnosti bez oken. Kromě lampy na stropě tu nebylo žádné světlo. Proti mě byly kovové, na první pohled těžké dveře. Ve vrchní třetině bylo okénko. Takové to co mívají ve vězení. A taky jsem za těmi dveřmi slyšela dva mužské hlasy. Zaposlouchala jsem se do rozhovoru, ale skoro nic jsem nepochytila.

,,...jí zabít.''

,,Ale už...ví, takže...''

,,...jste jí.''

,,...výcvik.''

,,Jaký?''

,,Její...''

,,Živly?''

,,Ano.''

,,...S.H.I.E.L.D?''

,,...o ní.''