Jmenuju se... FANFIKCE!

Part 10

Šla jsem se učit, jak řekla máma, ale vůbec mi to nešlo. Musela jsem pořád myslet na Martina, na to, jak ho miluju, jak bych s ním právě teď chtěla být, bylo mi prostě strašně smutno. Další den jsem měla psát písemku ze Zeměpisu, což je můj nejneoblíbeňejší předmět. Máme úplně debilního učitele, co za jednu chybu v testu dává dvojku. Vždycky jsem byla jedničkářka, ale kvůli němu se mi prospěch zhoršoval. I kdybych se to snažila mámě vysvětlit, že za to může učitel, tak by mi nevěřila.

Dopisovala jsem si nějáký zápisky, když v tom do pokoje přišla máma. Řekla mi, že až budu hotová, mám jít sundat, vyžehlit a poskládat prádlo. Nebyla jsem z toho zrovna nadšená, bylo mi ještě hůř. Zavřela jsem knížku, a šla jsem udělat to, co po mě máma chtěla. Uběhly tři týdny, ale já se pořád myšlenkama vracela k tomu, že od té doby, co naposledy napsal XOXO, už mi nenapsal, nevydal video, a dokonce ani nebyl ve škole, tak jsem si řekla, že něco udělám.

Šla jsem za mamkou a vysvětlovala jsem jí, že se Martina nevzdám, protože ho miluju. Je to poprvé v životě, kdy jsem se cítila tak, jako s Martinem. Čekala jsem, že to nepochopí, ale mýlila jsem se. Máma mi vyšla vstříc.

Máma: Jelikož jsi si celkem zlepšila známky, můžeš se znova začít scházet z Martinem, ale pod podmínkou, že tvoje známky zůstanou, tak, jak mají být.

Já: Mami moc děkuju! Slibuji, že známky budou pořád skvělé, a že tě nezklamu!

Potom jsem mámu dlouze objala, až jsem se i trochu rozbrečela. Potom jsem se rozběhla do pokoje plná štěstí, a hned jsem psala Martinovi.

Já: Martine! Přemluvila jsem mámu! Můžeme být pořád spolu!

Chvíli jsem čekala, a pak mi přišla zpráva.

Martin: Vážně?! To je úžasné! Byl jsem celé ty tři týdny na dně, ale teď, teď se zase po dlouhé době usmívám. Když už teď teda můžeš, nechtěla by jsi jít někam ven? Na film, někam na procházku, kamkoliv? Udělalo by mi to velkou radost :)

Já: Samozřejmě, že ano! Už se nemůžu dočkat! Je mi úplně jedno, kam půjdeme, hlavně, ať tě zase vidím.

Martin: To jsem rád, že souhlasíš :). Nechtěla by si jít třeba ke mně? Podíváme se na film, uděláme si hezký večer? Co ty na to? ;)

Já: To zní dobře, tak kde a kdy je sraz? :)

Martin: Tak co třeba v 18:45 u mě?

Já: Budu tam! Moc se těším, zatím :*

Martin: Já taky, papa :*

Hned po tom, co jsme si dopsali, dovolila jsem se mámě, jestli můžu spát u Martina, a ona mi to povolila. Obejmula jsem ji, dala jsem jí pusu, a šla jsem se chystat.

Bylo 18:15 a já si řekla, že vyrazím. Zavolala jsem své dobré kamarádce Anett, jestli by mě neodvezla, abych pořád nemusela platit taxík. Anett je mic hodná, takže souhlasila. Celou cestu jsme se bavily, a ona zastavila u Martina před barákem.

Anett: Tak, jsme tady. Běž, a užij si to. Řekla s úsměvem.

Já: Užiju, o to se neboj. Moc ti děkuju za odvoz, jsi úžasná!

Anett: Nemáš vůbec za co, tak běž.

Rozloučili jsme se, a Anett odjela. Pak jsem šla k Martinovu domu, a zazvonila jsem. Za několik okamžiků Martin otevřel dveře. Nestačila jsem ani nic říct a....

Martin: Chtěl jsem sice počkat, ale já už to nevydržím!

Dořekl a začal mě prudce líbat. Přitom zavřel dveře a začal mě svlékat.