Try (Larry Stylinson∆)

16. kapitola

Louis POV

Seděl jsem na okraji vany a sledoval jak mi Harry opatrně zavazuje zápěstí. Stálo ho to hodně přemlouvání abych ho na mě nechal sáhnout ale nakonec jsem souhlasil.

H:"Můžu se tě na něco zeptat?" Podíval jsem se na něj a přikývl.
H:"Udělal jsi to kvůli mě?" 
"Ne,.." šeptl jsem.
H:"A proč teda?"
"Nevím..prostě toho na mě bylo moc..."
H:"Bylo toho na tebe moc kvůli mě?"
Neodpověděl jsem, akorát jsem se zvedl a obešel klečícího Harryho směrem do kuchyně. Shrnul jsem si rukáv abych tak zakryl obvaz.

Pozoroval jsem každý Harryho pohyb zatím co si pročesával prsty vlasy když vylezl ven z koupelny. Podíval se na mě se soucitným pohledem. "Tak jsem si říkal, můžu tě někam pozvat? Třeba do Starbucku?"

Chvíli jsem přemýšlel jestli chci riskovat aby nás někdo viděl, ale popravdě budu radši mezi lidma když jsem z Harrym. "Tak jo"

Sotva jsme vyšli z domů už jsme byli ve Starbucku protože byl hned na protější straně ulice.

Posadili jsme se až úplně dozadu, tam kde byli úžasně pohodlné sedačky. Mlčky jsem si sedl zatím co Harry pořád mluvil. O všech a o ničem.

Objednali jsme si naše kafe a za chvíli volali naše jména. Harry zašel pro naši objednávku, svoje kafe položil před sebe a to moje přede mně.

H:"Takže, máš nějaké otázky?"
Měl jsem otázky a spousty ale nezeptal jsem se.
H:"Můžeš se zeptat na cokoliv."
Zakroutil jsem hlavou na nesouhlas a opatrně se napil svého horkého kafe.

H:"Moc toho nenamluvíš ale neviním tě za to....Dobře jestli se nechceš na nic zeptat dlužím ti alespoň vysvětlení." Sklopil hlavu a protřel si červené oči než se na mě znova podíval. On brečí?

Zhluboka se na nadechl a začal. H:"Ze všeho první se ti omlouvám..."
Harry mi řekl všechno. Všechno o jeho nemoci, o prášcích které dostal o tom jak chodí k psychologovy a dokonce se omluvil za Stana-toho kluka co vtrhl ke mě do bytu.

Dopil jsem poslední lok své kávy, "Dobře, asi už bych měl jít..." Vytáhl jsem jsem si peněženku že zaplatím ale Harry mě zastavil s tím, že zaplatí on.

"Dobře, díky"
H:"Můžu tě zase vidět?" zeptal se Harry nadějně když jsem se postavil k odchodu.
Sklopil jsem hlavu a povzdechl si, "dobře" H:"Vážně?" rozzářili se Harrymu oči. "Ano"

Když jsem došel domů, sesul jsem si boty a sundal bundu. Přešel jsem k oknu ze které jsem měl nádherný výhled na Starbuck. Harry tam pořád seděl. Ve stejné poloze na stejném místě.  Hleděl před sebe a hrál si z kelímkem.

S tímhle příběhem jsem plánovala mnohem víc ale moc mi to nevyšlo :D a tak...příští díl bude poslední.

Hope you like it, Curles