Try (Larry Stylinson∆)

8. Kapitola

Larry POV

Tváře mi hořeli, břicho bolelo a hlava mi třeštila. Ani jsem se nepokusil ze země postavil a radši si vybral, že zůstanu na zemi a nebudu si při vstávání působit ještě větší bolest než jsem cítil teď. Bylo to jako hodiny dokud někdo nepřišel.

L:"Bože!" Slyšel jsem za sebou, ale dokud nedošel Liam blíž nepoznal jsem ho. L."Louisi?" Chtěl jsem odpovědět ale nenacházel jsem slova ani sílu a tak jsem jen prostě nadzvedl ruku a skoro okamžitě ji pustil zpátky. Liam ke mně rychle doběhl, jednu mou ruku si dal za krk a silnými pažemi mě opatrně zvedl a odnesl na gauč.

L:"Co se ti stalo? Kdo ti to udělal? Byl to Harry? Musíme tě vzít do nemocnice!" Říkal Liam zatím co mi mokrým ručníkem utírá krvácející nos a ret. Poprvé za tu dobu co je tady se mu podívám do očí. "Ne!" Snažím se zakřičet ale zní to spíš jako bych mě někdo dusil a já se snažil prosit o život. L:" Co ne?" "Nemocnice.....ne..." Sakra! Proč nemůžu normálně mluvit?

L:"Jak to myslíš, že nechceš do nemocnice. Louisi! Ty se možná nevidíš, ale já tě vidím a vypadáš jako by tě někdo přejel sekačkou!" Chytl jsem ručník, který Liam pořád držel a silou, kterou jsem snad už ani neměl jsem ho odhodil pryč. Ani nevím proč. Ale za žádnou cenu jsem se nechystal do nemocnice kde by se mě vyptávali kdo a proč mi to udělal a ikdyž to možná zní divně a hloupě nemohl jsem dopustit aby se Harrymu něco stalo. Při vzpomínce na Harry jsem se rozbrečel.

L:"Co se děje Louisi?" Zeptal se mě Liam ale místo toho aby čekal až mu odpovím vztáhl si mě opatrně do náručí. L:"Nebreč. Ať se stalo cokoliv budu tady pro tebe a všechno bude v pořádku." Utěšoval mě dokud jsem neusnul.

Liam POV

Nevím přesně co se stalo ale když jsem si jednoduše spojil to že Harry doslova vyběhl z Louisova domu -a kde vůbec je zbytek jeho rodiny?- a Louis doma ležel na zemi zmlácený do krve, bylo mi jasné že za to může Harry. Ještě k tomu když jsem si vzpomněl co se stalo v Bulharsku. Myslel jsem že Harryho znám dost natolik abych se nemusel bát nechával sním Louise samotného. 

Chudák Louis, teď celí domlácený leží v mé náruči. Ale co mám dělat já? Do nemocnice nechce a já ho tam kvůli mé povaze prostě násilím dotáhnout nemůžu. Tak fajn, Zayn nebo Niall? Sám tady z Louisem být nemůžu ani nechci. Zayn se sice fajn ale kdybych mu řekl že mu nemůžu říct co se stalo -stejně toho skoro nic nevím- tak by to zřejmě nepochopil. 

Takže musím napsat Niallovi, ne že by to bylo tak špatné, ale od té doby co s Niallem chodím tak jsem sním radši sám, protože nerad lžu ale když mě Niall poprosil že to že je gay neřekl ani rodičům a že by byl rád kdyby to tak ještě chvíli zůstalo, souhlasil jsem že nic neřeknu. Ne že bych z toho byl nadšený ale pro Niall cokoliv.

Komu: Niall

"Ahoj zlato, mohl bys prijit k Louisovi. A prosim nevyvadej az ho uvidis."

Za 10 minut Niall přišel, a jak si určitě dokážete představit vyváděl, ale pusa, kterou ode mně dostal když sme se na 2 minuty odvážili odejít od Louise, ho rozptýlila natolik aby si rozmyslel místo nadávání proč jsem Louise nevzal do nemocnice aby mi pomohl hledat prášky na bolest. Teda aspoň dělal, že mi pomáhá.