Try (Larry Stylinson∆)

12.kapitola

Louis POV

Li: "Další zpráva?"
Podíval jsem se na obrazovku a povzdech. "Jo."
Ikdyž mě Liam prosil abych si Harry číslo zablokoval, neudělal jsem to. Nevím proč ale neudělal jsem to.

Celý týden jsem trávil s Liamem a Niallem. Snažili se abych se dal dokupy než přijede moje mamka z děckama a nic nepoznala. Zayn se to samozřejmě dozvěděl a my ho jen tak tak udrželi aby nešel za Harrym a nezbil ho. Stejně nevěděl kde bydlí a já taky ne, ale myslím že pro člověka jako je Zayn by to nebolo těžké zjistit to.

°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°

Mamka:"Louisi! Už sme tady!" Rychle seběhnu schody a postavím se před mamku. Zvednu ruku a ze srandy zasalutuji, "hlásím že během mé služby se nic nestalo!" Mamka se zasměje a řekne, "dobře ty vtipálku, jenom si odnesu věci do ložnice a zkontroluju to." Otočí se na moje sourozence, kteří ještě pořad stojí před dveřma, "všichni si odneseme věci!", a už je žene do schodů.

Mamka chvíli prochází barák a pak spustí, "musím říct že si mě překvapil Louisi. Lednička není prázdná, nádobí je umyté  va na šňůře visí vyprané prádlo. Myslím že si můžeš začít balit." Nahlas zaječím, obejmu ji a vtisknu krátkou pusu na tvář. 

"Děkuju", křičím na ni ze schodů a už vytáčím Liamovo číslo abych mu mohl říct že všechno dopadlo jak mělo a budu se stěhovat.

°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°•°

Z:"Louisi to, že sme ti kývli na to že ti pomůže stěhovat neznamená že to všechno uděláme sami!" Kříčí na mě Zayn když se otočí a vidí mě stát zády opřeného o Liamovo auto kterým jsme přivezli moje věci. Teda už jen pár krabic protože věci jako skříně, sedačku nebo moji milovanou postílku už včera přivezli stěhováci, takže už jsme dovezli skoro všechno moje oblečení, knížky a podobně.

"No jo pořád", zamručím a vytáhnu z kufru tu nejmenší krabici co najdu. Nevím co v ní je ale je neuvěřitelně lehká takže ji chytnu do jedné ruky, rychle se protáhnu kolem kluků a i s krabicí běžím rychle nahoru. 

Niall a Liam se smějí  a Zayn ze srandy nadává, "Tomlinsone ty proradnej hajzlíku počkej až tě chytnu." Nejdřív začne vážně ale ke konci už to neudrží a začne se smát. Z:"Skrčku", řekne ještě jednou když otevřu dveře abych kluky i s krabicemi pustil do bytu.

Po tom co doneseme zbytek krabic z auta dohodneme že si zahrajeme Fifu na Xboxu. Naštěstí už tady něco málo mám, takže z ledničky vytáhnu čtyři plechovky cola-coli a ze skříně brambůrky a popcorn.

Kolem deváté večer se kluci seberou že už půjdou. L:" Příště tě porazíme!" "Tak to budeš potřebovat hodně štěstí a ani to ti nepomůžu...vždyť jsem vyhrál 7:3..nepřekonáš mě...nikdy z vás!" Zasměju se a ukážu prstem na kluky. Z:"Jo jo to říkáš teď ale příště budeš brečet."

Když kluky odvedu ke dveřím rozloučím se s nimi. Ještě než zavřu dveře podívám se na druhou stranu chodby a přísahal bych že jsem vyděl Harryho postavu a hlavně jeho nezapomenutelné kudrlinky, jak zachází do vedlejšího bytu.

To ale přeci nemůže být on. Měl tady snad nějakého kamaráda? Byl to vůbec on? Vůbec jsem nevěděl co si myslet. 

Omlouvám se. Vážně. Prostě mě teď nic nenapadá a ještě jsem neměla čas a nechtělo se mi, Budu se snažit přidávat častěji.

Hope you like it, Curles