Try (Larry Stylinson∆)

3. Kapitola

Louis POV
Já s Niallem sedím v tředí řadě od zadu v pravu, Zayn a Liamem za náma a před náma....Sakra!.....Děláš si ze mě srandu? Moje oči se setkají s Harryho a já rychle uhnu pohledem.

H: "Nick, že?" zeptá se zatím co si sedá. "Jo! A jestli ty nejsi ten legendární Harry?!" Harry se zasměje nad Nickovým nadčením. H: "No neřekl bych legendární spíš světoznámý...." uchechtne se "....ale jo jsem to já"

Harry si klekne na svoji sedačku a lokty se opře o horní část opěradla, se širokým úsměvem zamává Niallovy rukou před obličejem, aby si získal jeho pozornost, protože je právě zaměstananý psaní esemesky Liamovy, ikdyž nechápu proč mu píše když sedí hned za ním, ale dobře.

Niall rychle zhasne mobil, jako by se snažil něco schovat a oplatí Harrymu je jeho pozdrav. Oba propuknou ve smích, který se rozléhá přes celí autobus, který zrovna vyjel ze školního parkoviště.

H: "Jen jsem se chtěl zeptat na jméno. "Na moje jméno, jo? Takže to bude 20 dolarů." Zasměje se Niall a natáhne svoji ruku před Harryho obličej. Harry ho přes ni plácne a taky se zasměje. H: "20 dolarů nemám, ale mám....." si rozepne batoh který měl doteď na zemy u noh a vytáhne sáček skytlesek ".....skytlesky!" N: "Nabýtka přijata!" Řekne nadčene, vezmi si je a s plnou pusou odpoví "Niall".

Sotva je dojí vyhátne si chipsy a když je otevře se falešním sklamáním řekne " Vždycky jsem si myslel, že vzduch je zadarmo....dokud jsem si nekoupil sáček chipsů"

Zasmal bych se kdyby mi nebylo tak příšerně blbě. Niall se na mě podívá, jeho pobavený výraz se změní ve starostlivý a zeptá se mě "Tobě je špatně? Proč sis nevzal prášek?" Než styhnu odpověď, dám si ruku před pusu aby ze mě nevyšlo jídlo, které jsem za dnešek snědl. Když cítím další várku zvratků oběvý se před mým obličejem Harryho ruka se sáčkem, a já si ho bez váhání převezmu.

++++++++++++++++++++++++++++

Jak může někdo zvracet půl hodiny v kuse? Ptám se sám když už jsem asi 30 minut ohnutý k sáčku, který vlastně ani nedržím.
+++++++++++++++++++++++++++

Když je konečně po všem, unaveně a vyčerpaně se opřu o sedačku a už nic nevnímám. V jednu chvíli jakoby bych se vznesl a když jsem si znova lehnul cítil jsem příjemné teplo.

++±+++++++++++++++++++++++++

Vím, že už jsme několikrát zastavili na benzínce, aby jsme mohli jít na záchod nebo si něco koupit, ale mě se na záchod nechtělo a rozhodně jsem neměl v plánu si kupovat něco na jídlo.

Když oči konečně otevřu, zarazím se. Vydím moře? Vždyť jsem nejeli déle než pár hodin, ne? Další věc, které si všimnu je, že na něčem nebo spíš na někom ležím. Když se otočím, a uvidím Harryho, málem vyletím ze sedačky.

Harry si z úsměvem vytáhne sluchátka z uší a když vidí, můj vytřeštěný výraz vysvětlí mi "Jsme na trajektu. Jak jinak chceš autobus dostat přes moře? Leda že bys ho narval do letadla".

++++++++++++++++++++++++++++

Když konečně zastavíme, vděčně vylezu z autobusu a při cetě zpátky si sednu tam kde jsem seděl, než jsem si nedobrovolně vyměnil místo s Nickem. Nevypadá to, že by si Harry nějak všimnul nebo mu to vadilo, takže mě za to snad až budeme sami nezbije.

Li: "Když už naše spící kráska probudila, můžeme dořešit ty pokoje!?" Přikývl jsem. N: "Já myslím, že není co řešit, Nick řekl už je domluvený s někým jiným takže s Harrym je nás akorát 5. Takže si vezmeme ten pokoj po pěti?!" Cože? Jak s Harrym! Harry přece nemůže spát ve stejném pokoji jako já! H: "Doufám, že to nevadí....." Podíval jsem se na něho, zíral na mě, tak jsem jen přikývl a potichu dodal "Ne, vůbec...." ale strach a panika ve mě byla obrovská.