Děti živlů

Zelené oči

Nahnu hlavu ke straně, protože se začínám nudit. Tak dlouhý proslov! Nicolas se vedle mě zavrtí.

"Myslíš, že nevadí, když si vezmu támhletu trubičku?" šeptne ke mně, dusím smích.

"Nevadí, ale musíš nenápadně." řeknu spiklenecky a on na mne mrkne. Nepřirozeně se narovná a zapluje do davu. Koutkem oka zaregistruji, jak se přiblíží ke stolu a jedním rychlým pohybem chňapne po trubičce. Nevinně se rozhlédne po nesouhlasných pohledech a znovu zmizí.

Někdo mi položí ruku na rameno. Cuknu sebou.

"Neznáme se odněkud?" zazní mi u ucha mužský hlas. Je poměrně hluboký a když se otočím zjistím komu patří.

"Calebe!" usměji se na něj.

"Nechtěl jsem tě vystrašit, úplně jsi sebou cukla." přiblíží se ještě blíže k mému uchu a jednou ruku si položí na mé rameno. To mají všichni potřebu se furt objímat? Pomyslím si.

"To bylo tím jak jsem se probudila ze spánku." ušklíbnu se.

"Jo, ten proslov je fakt nekonečnej." zamračí se a jemně zmáčkne moje rameno. Spustí ruce kolem sebe a jednou se podívá na Nicka, který se vedle nás láduje trubičkou. Nicolas hned zpozoruje náš pohled a zkamení. Na rtech mu zbude trochu cukru. Nechápavě pozvedne obočí.

"Můžu tě představit kámošům?" začne Caleb. Cože? A proč jako?

"Em... nevím."

"Myslíš si, že by to bylo divný, je mi to jasný." odhadne správně mé pochyby.

"Akorát by si mysleli, že spolu chodíme." řeknu jen tak mimochodem.

"Kdo s kým chodí?" přidá se k nám Nick, podezíravě si Caleba změří.

"Nikdo s nikým." ujistí ho Caleb."Vy se znáte?"

"Potkali jsme se v autobusu." vysvětlí stručně Nicolas.

"Vážná známost!" řekne Caleb ironicky." Tak to se poroučím." usměje se na nás a než stihnu něco říct Caleb zmizí.

"Divnej týpek." Sice nechápu z čeho poznal, že je divnej týpek, ale klidně. Je pravda, že jeho děsivé oči jsou opravdu zvláštní.

"Takže první hodina začne zítra v osm hodin. V té červené chodbě jsou rozvěšeny rozvrhy, tak si je opište. Zatím se ubytujte a přeji Vám pěkný zbytek dne." ukončí proslov ředitel a žáci se postupně rozejdou.

Vyrazím k červené chodbě. Najednou mně ale někdo chytí za bok a otočí si mě k sobě. Rozbuší se mi srdce, když spatřím jasně zelené oči. Nahne se ke mně.