heart attack // h.s.

21

Můj dech je zrychlený, když se naše rty rozpojí. Harryho rty byly jemně napuchnuté a více načervenalé, ale přesto byl neskutečně roztomilý.

Moc jsem si neuvědomovala, co jsme udělali.

Ale nevadilo mi to.

„Nemáš hlad?" vyhrkne pořád trochu udýchaně Harry. Jsem ráda, že to ticho prolomil on. Neměla jsem slov.

„Víš, jsem tu proto, že jsem chtěla jít za Rose," omluvně se usměju, přičemž se lehce nadzvednu na loktech, uvědomujíc si, že ležím na studeném sněhu.

„Oh, taky jsem tam byl," podrbe se na zátylku.

„Tak můžeme jít ještě jednou spolu," usměji se, kleknu si a i s Harrym se zvednu ze studené země. Oklepu ze sebe ledový sníh, strkajíc si ruce do kapes u bundy.

Když si uvědomuji události posledních dní, zdá se mi, že dny se buď zlepšují, nebo zhoršují. Nevím, jestli je Harry dobrá přihrávka do života, nebo špatná. Nevyznám se ve svých pocitech, ale vím, že ho mám ráda - jistě. Jen nevím, jestli se můj život zlepšuje, nebo zhoršuje. Myslím, že Harry bude mé nejtěžší rozhodnutí za celý život, v podstatě o něm nic nevím. Ale vím, že si ukradl můj první polibek. A donutil mě zapomenout na špatné věci, které se prohnaly mým životem. Byl jako hrdina. Tornádo se prohnalo kolem, zničilo vše, ale on přišel, a všechno zase rychle napravil; spíše mé srdce.

„Dobře," souhlasně kývne.

Vydáme se spolu k budově, nikdo z nás nemluví, není to potřeba. Myslím, že oba máme stejné myšlenky.

Hřbety našich rukou se dotýkají, nečekaně proplete naše prsty, jen se sama pro sebe pousměji, ale nijak jinak na to nereaguji.

„Jaká je tvá nejoblíbenější barva?" otočí se čelem ke mně. „Zajímá mě to," pokrčí rameny, abych chápala.

„Asi šedá, tak trochu mě vystihuje," usměju se. „Tvá?"

„Rozhodně černá," trochu kývne, sedneme si na lavičku na chodbě, zapomínajíc, že jsme chtěli jít za Rose.

„Teď mi došlo, že o tobě nevím ty nejzákladnější věci," zasměju se.

„Znáš tu hru? Smíš odpovídat jen pravdivě, ano a ne, popřípadě jednoslovně."

„Nemám ráda hry," přiznám.

„Alespoň se trochu poznáme," pokrčí rameny, otočí se čelem ke mně.

„Dobře, začínáš," usměju se, čekajíc na první otázku.

„Nejoblíbenější jídlo?" začíná lehčími otázkami, s odpovědí to mám těžší, protože jsem opravdový milovník jídla.

„Kuřecí salát," vyhrknu první věc, co mě napadne.

„To není jedno slovo, ale dobře, beru ti to," zasměje se.

„Čteš knihy?" jako čtenářka všech druhů knih, jsem se musela zeptat.

„Ne," odpoví upřímně.

„Bože můj, nechápu tě!" vyjeknu, nevěřícně na něj hledíc.

„To není otázka, navíc jsem na řadě já," vyplázne hravě jazyk.

„Měla si někdy přítele?"

Nervózně se ošiju, čekám smích, když odpovídám. „Ne."

„Vlastně sem to čekal," usmál se. Nevěděla jsem, jak si to brát. „Jsi hodně nepřístupná," ujasnil.

„Jen si k tělu nepřipouštím moc lidí, nevěřím jim," lehce pokrčím rameny.

„Chápu tě," usměje se. „Ale bylo docela těžké se s tebou začít bavit."

„Se mnou? To ty si mě pořád urážel, já s tím nemám nic společného, Harry!" zasměju se.

„Možná to byla trochu moje vina, ale pochop, že s holkami se bavit neumím."

„Moc na to nevypadáš," vypláznu na něj hravě jazyk.

„Mám se urazit?" ublíženě se na mě podívá, ale věřím, že ví, že jsem si dělala srandu.

„Spíše já, že mi tak lžeš."

Chystá se promluvit, když naší konverzaci někdo přeruší.

„Audrey?" otočím se na blonďáčka, který mě jednou zastavil po běhu.

Nechápala jsem, co tu dělal, nikdy jsem ho tu neviděla a určitě tu neměl žádné příbuzné.

„Um, ahoj, Nialle," zamumlám, doufajíc, že jsem jeho jméno vyslovila správně. Když mi daruje úsměv, úlevně vydechnu.

„Co tu děláš?" Zeptám se, cítím Harryho pohled na svém obličeji, ale nijak na to nereaguji.

„Dělám do školy projekt, chci pomoct někomu, kdo to potřebuje, tak jsem se rozhodl pomáhat jako dobrovolník v dětském domově," nadšeně se usměje. Vidím, že je rád, že dělá dobrou věc.

„Oh, to je milé," zamumlám. Myslím, že jsem nebyla moc nadšená. Vlastně ani nevím. Ale i přes to, že mě v podstatě neznal, mi nabídl pomoc. Sice jsem ji odmítla, neozvala jsem se mu a více ho nikdy ani ve škole nekontaktovala, bylo to od něj milé, ale nemyslím, že potřebuju ve svém životě ještě někoho, kdo by mě nakonec zklamal.

„To bude ještě zábava," zamumlá sarkasticky Harry.

----

Krásný večer! (Když to někdo čte ráno, tak ráno, odpoledne, dopoledne, idk:D)

Přináším nový díl. Teď jsem si uvědomila, že minulá část byla dvacátá. *bubny

Do příběhu se nám už připletl i Niall. Miluju žárlivého Harryho, aw:D

A chci se omluvit, že díl byl až po pěti dnech, ale já a přidávání nejsme moc kamarádi. A ve škole toho mám teď opravdu hodně, hlavně matematiku, spíše geometrii, která také není moc moje kamarádka.:D

Nebudu to tu okecávat (zase), stejně vím, že to nikdo nečte.:D

Krásný zbytek víkendu! ^-^¨

(Přikládám novou písničku od Seleny, kterou jsem si zamilovala. Většinu jsem při ní psala, takže si ji můžete pustit:))