Dark Horse

♠22.Díl - Návrat domů♠

Elisabett seskočila s koně a schovala se za strom. Pozorovala ženu, která se opřela o strom a oddechovala. Jakmile se žena otočila, tak si Elisabett všimla, že je to Sophia. Dech se ji zadrhl v krku, když se ji v hlavě vybavilo všechno, co jí prováděla. Hnusilo se jí, jaká dříve byla. Už nikdy v životě takový nechce být. Ale když je tu Sophie, tak tu někde musí i Liam. Možná nebude tak zlé, když ji odvedou domů. Aspoň nebude muset mít strach, že se jí něco stane.

Elisabett ji nechtěla vyděsit, tak šla pomalu k ní. Má strach, jak zareaguje.

Když byla těsně u ní, tak ji položila dlaň přes pusu. Sophia se lekla a útočníka praštila loktem do žeber. Elisabett bolestí sykla a odstoupila od ní. Sophia se vyděšeně otočila, a když viděla princeznu, ze srdce ji spadl obrovský kámen. Elisabett byla předkloněná a snažila se rozdýchat strašnou bolest žeber.

„Veličenstvo. Já-já se trašně-" Elisabett se na ní podívala a ihned ji objala. Objala ji jako by to bylo naposledy.

„Sophie ani nevíš, jak ráda tě vidím."

„Princezno, jak-jak?" Sophia se od ní odtáhla a nevěřícně na ní zírala. Vždyť měla být prokletá, tak jak?

„Všechno ti to povyprávím, ale teď se ti chci za všechno omluvit. Vím, že jsem se chovala strašně a ani nevíš, jak moc mě to mrzí." Sophia se mile usmála a princeznu znovu objala.

„Ani nevíte, jak se mi po Vás stýskalo. Celý zámek je bez Vás takový smutný. A hlavně Váš otec."

„Taky se mi stýská. Jsem zrovna na cestě domů. Ale podívejme se na tebe. Jsi těhotná a kde je Liam? Neměla bys tady být sama. Tyhle lesy nejsou zrovna bezpečné."

Sophia sklopila hlavu a povzdechla si.

„Co se děje?" Zeptala se princezna.

„Je to složité. Vraceli jsme se zrovna domů a Liam se začal chovat divně. Vůbec se mnou nemluví a prostě. Je to od té doby, co jsme byli na hradu Krále Harolda. A...počkat. Že jste to byla Vy? Ten černý kůň?"

„Ano, byla jsem to já."

„A jak jste se vlastně stala člověkem? Vždyť, vždyť dnes není úplněk nebo ano?"

„Ne, není úplněk a kletba je zlomená."

„Opravdu? Tak to jsem velmi ráda. A kdo je ten šťastný?"

„Všechno ti povyprávím po cestě. Pojedeme domů spolu. Liama necháme trochu potrápit, aby se uvědomil, jak se má chovat ke své ženě, ano?"

„Dobře, ale není to nebezpečné? Měly bychom se vrátit na hrad krále Harolda a požádat o pomoc."

„NE!" vykřikla urychleně princezna. Sophia se na ní udiveně podívala, ale dále to nekomentovala. Elisabett se otočila, dovedla Sophiina koně přímo k ní a pomohla jí do sedla.

„Regio!" Zakřičela princezna a dívala se, jak k ní černý kůň běží.

„Co to?" podivila se Sophia. Princezna se zasmála a nasedla na svého koně.

„Bez obav. Tohle je normální kůň." Se smíchem se princezna rozjela lesem.

„Tak, teď mi povězte, jak to všechno bylo."

„Dobře. Začalo to tím, že jsem potkala..."

♠

„A to je celý můj příběh." Dokončila princezna své vypravování.

„Veličenstvo, to je tak krásné. Je jasné, že Vás král miluje. Hlavně, když Vás políbil v kuchyni. Neměla jste od něj utíkat."

„Nechci se mu plést do života. Hlavně teď, když se bude ženit. A kdyby mu Amelie neřekla, že jsem princezna, tak by to bylo mnohem lepší. Ale už s tím nic nenadělám." Elisabett si všimla hraničního kamene, který rozděloval království krále Harolda a jejich království. Už mají za sebou dlouhou cestu. Ale i přesto ještě nejsou u cíle. Do zámku by měly dorazit chvíli pře západem slunce.

„Já myslím, že tohle je na tom to nejlepší. Sama jste řekla, že si Vás vzít nemůže, protože si myslel, že jste chudá. Ale teď, když ví, že jste princezna, tak si Vás může vzít."

„Já nevím Sophie. Když jsem ho viděla s Charllote, tak vypadal šťastně. Nechci mu v ničem bránit."

Sophie už na tohle neměla žádnou odpověď, tak se pouze usmála. Elisabett už také nic neříkala, hlavně proto, že měla v mysli jen jeho. Jeho husté kadeře, které byli tak hebké, když do nich vplula prsty. Jeho nádherné zelené oči, ve kterých viděla malé jiskřičky, když se na ní díval. A hlavně na jeho měkké rty, které ji dokázali líbat s takovou lehkostí, ale i s vášní. Nemohla se rozhodnout, co má raději. Ani si to neuvědomila, ale její ruka vyletěla k jejím rtům, po kterých následně přešla.

„Milujete ho." Ozvala se z ničeho nic Sophia.

„Cože?" Princezna se na ní zmateně podívala.

„Myslíte na něj, že? Lehce jste se zčervenala a ta ruka na Vašich rtech. Myslíte na to, jak líbá a-"

„Dobře, dobře. Pojďme se bavit o něčem jiném. Povyprávěj mi, jak ses s Liamem seznámila, vaši svatbu a všechno."

Sophia se zasmála a začala vyprávět.

„A jsme tady." Povzdechla si Elisabett. Ona a Sophia byly na louce před zámkem jejího otce. I z té dálky byly vidět černé vlajky, které byly snad všude.

„Sophie, já se bojím." Zašeptala Elisabett a uvedla svého koně do kroku. Sophia se jen usmála a vydala se za ní. Elisabett pociťovala čím dál tím větší nervozitu, když procházela hlavní bránou do zámku. Všude to bylo stejné, jak si pamatuje. Usmála se, když viděla několik lidí, že si jí všimli.

„To je princezna!"

„Naše princezna!"

„Princezna se vrátila!"

„Princezna!" Ozývalo se ze všech stran a Elisabett jim mávala a rozdávala úsměv na všechny strany. Lidé šli za ní a vesele pokřikovali. Dostali se až ke schodům, které vedli až do zámku. Elisabett se pořádně nadechla. Sesedla z koně a vydala se po schodech rovnou do zámku.

Ahojte : )

Tak tady je další díl. Měl být už zítra, ale jsem nemocná, takže teď nemám náladu a ani sílu nic dělat. Takže se omlouvám :/

Říkala jsem, nevím kdy, že zbývají ještě tři díly, ale asi to nevyjde. Nikdy mi můj odhad nevyjde, takže počítejte ještě se dvěma díly +/-.

A co na to říkáte? :O Jak si myslíte, že to dopadne?

A moc, moc, moc vám chci poděkovat, za takovou podporu. Nebýt vás, tak se psaním už asi skončím : ) Takže moc děkuji : )

Mějte se.p