Prolog

7K 360 10

„Proklínám tě princezno, Elisabett. Za tvé snobství, drzost, rozmarnost a neúctu. Budeš po světě chodit jako černý kůň. Až do té chvíle, než najdeš lásku, která tě vysvobodí. Ale při každém úplňku od svítání do svítání budeš mít lidskou podobu. Až do konce tvého života. Nevěřím, že pravou lásku najdeš. Kdo bych těl rozmazlenou a ufňukanou princeznu? Nikdo! Tak káže vůle má!“

Vysmála jsem se té stařeně, která přišla do mého zámku. Její slova jsem vůbec neprala v potaz. Do chvíle, kdy se proměnila v mladou ženu oděnou v bílých šatech. Tohle je kmotra našeho království.

Můj smích utichl, když zamávala svou hůlkou a já jen slyšela křik mých rodičů.

Ahojte. Tahle povídka, mě napadla před pár dny a nedala mi spát. Takže jsem se rozhodla ji hodit na papír a tu je. Snad se vám bude líbit.

 

P.S: Tahle povídka se odehrává ve středověku.

 

Mějte se hezky J

Dark HorsePřečti si tento příběh ZDARMA!