Hogwarts Diary (CZ FF) ✔

0. - Prolog

Hlásím se vám z novým příběhem :) začněme něčím lehčím a to tak, že prologem. :)

-- -- -- 

 Kdo si myslí, že má všechno, nemusí mít vůbec nic. Nastupovala jsem do šestého ročníku v Bradavicích a tušila, že se stane něco vážně neuvěřitelného. Nevěděla jsem co, ale určitě v tom bude mít prsty můj bráška. James Potter. A samozřejmě jak jinak než jeho povedení kamarádíčci Poberti – Remus, Sirius a Peter.

Bylo to přesně půl roku po mém rozchodu se Siriusem. Pořád to tak nějak nemohl skousnout tak se rozhodl, že se stane školním lamačem srdcí. Jak bylo jisté žádná si před ním nebyla jistá. No dobře možná si za to můžu tak nějak i sama. To já ho nechala. Vlastně i kvůli mojí neopatrnosti a hlavně kvůli Siriovo bezpečí.

No jo sakra měla bych se představit! Dobře tedy.

Těší mě. Jsem Olivia Potter. Pro kamarády Liv, pro ty kdo mě neznají madam Potter. Ne dělám si srandu. Zase tak hrozná nejsem. I když někdo říká, že mám všechno chycený od bráchy. Jo jsem mladší, ale o deset minut. A ten osel si pořád musí hrát na staršího bráchu, který mě bude pořád ochraňovat. Tak jasně. Nebudu říkat, že kdybych byla nějaká bláznivá čtvrťačka, že by mě to vadilo, ale jelikož jako jeho sestra mi to občas přijde protivný, i když je to James.

Jak jsem napsala.. náš příběh.. náš? No v podstatě jo. Odehrává se v šestém ročníku. Začneme rovnou ve vlaku.

♫♫♫

„Ono tu, ale vážně není místo." zvýšila jsem trochu hlas na někoho za mnou co pořád tlačil, abych šla dál. Nasupeně jsem se otočila, když jsem uviděla za sebou kluka s hákovitým nosem a mastnými vlasy. Srabus. „Kam pospícháš? Za svýma smrtijedskýma kamarádíčkama?" obořila jsem se na něj. „Víš od doby co jsi řekl Lily, že je mudlovská šmejdka by sis na většinu Nebelvíru měl dávat pozor." vyprskla jsem znovu. Při tom oslovení mudlovská šmejdka se jeho bílé tváře zbarvili do růžova. „Tak si dej pohov." vyštěkla jsem nakonec. Ve dveřích od kupé se pomalu začali objevovat tváře cestujících. V jedné z nich byla i hlava Náměsíčníka. I s kufrem jsem se vydala k němu. Jistě. Tam kde byl on byl i zbytek jeho party. Bylo mi to jedno.

„Ahoj Liv. Nechceš s tím pomoct?" zeptal se mě a jeho tvář posetá jizvami se roztáhla do úsměvu. Měla jsem ho ráda.
„Taky tě zdravím Reme. Jo, když budeš tak hodný a dáš mi to nahoru." pohodila jsem hlavou k místu kam jsem myslela a prohrábla si své na krátko, vlnicí se na ramena, střižené vlasy. Mezitím co Remus dával nahoru můj kufr jsem si sedla vedle Jamese. Ten položil ruku kolem ramen.

„Co to bylo na chodbě?" neodpustil si otázku.

„Srabus." odpověděl jsem mu stručně a jasně.

„Tak to víc znát nepotřebuju." nad jeho slovy jsem se usmála. Co jsem pozorovala cestu za oknem věděla jsem, že do Bradavic pojedeme ještě nějakou tu hodinku. Oči se mi samovolně na Jamesově ramenu zavřely.

-- -- -- 

Tak co na to říkáte? :) 

Jak se vám zatím líbí Liv? :) 

Další kapitola bude možná trochu temnější :) 

Za vote, komenty a přečtení budu ráda :) a uvidíme se u další části :)

Zatím bááj :)