Colours (Completed)

32.

Chyby opravím až budu mít notebook :)

Ráno jsem se probudila. Bolest hlavy byla nesnesitelná. Žaludek na vodě. Sáhla jsem po telefonu a podívala se kolik hodin. 11:56. Zamračila jsem se a padla zpátky do polštářů. Snažila jsem si vzpomenout na minulý večer.

„Zlatíčka?" objevil se před námi Jofrey.

„Blahopřejeme," usmála jsem se na něj.

„Drahoušku. To nestojí za řeč," pohodil po mě rukou.

„Takže Chozé. Tohle je Jason a jeho sladká Rose. Jasone a Rose tohlr je Můj Chozé." Vypadal šťastně, když nás představoval.

„Těší mě, sladka Rose." - „Mě též, Chozé," začervenala jsem se, když mě políbil na hřbet ruky a svůj modrý bouřlivý pohled upíral pouze a jen na mě.

„Jasone," hladově si prohlédl Jasona a kousl se přitom do rtu.

„Chozé," neochotně si s ním potřásl rukou a snažil se mírně usmát.

„Vypadají šťastně," zašeptal Jason, když se Jofrey s Chozém odebrali k dalším hostům.

„Ten Chozé se mi nelíbil. Prohlížel si tě, jako svou potenciální kořist," zavrčela jsem naštvaně.

„Neboj já mám oči jenom pro tebe, ty moje sladká Rose," políbil mě na temeno hlavy.

***

„Už pár let ji hledám. Ale měla by vypadat," na chvíli se zasekl a své krásné oči zabodl do mě. Svou ruku natáhl ke mně a mé vlasy si namotal na jeden ze svých dlouhých prstů: „jako ty, Rose," usmál se na mě.

„Opravdu? Mám jednu sestřenici, která je mi nesmírně podobná. Jestli budeš chtít, tak vás můžu seznámit. Myslím, že by ses jí mohl libít a je o pár let starší než já, takže je to skvělá partie," rozpačitě jsem se usmála.

„Ale já se nespokojím s kopií. Chci originál. Tebe," zašeptal a přiklonil se ke mně blíž.

„Jaxone," zavrtěla jsem hlavou a svou ruku mi položila na hrudník. Pevně jsem sevřela jeho tmavé sako a zavřela oči.

„Já vím."

„Miluju tvého bratra," zašeptala jsem.

„Já to vím. Moc dobře. Jde to vidět, ale ani nevíš jak moc těžké to pro mě je. Jason byl vždcky lepší, chytřejší, úspěšnejší než já. Moje rodiče ho měli radši než mě. Byl, je a bude to vždycky ten vyjímečný Jason. A já byl, jsem a budu ten druhý syn Jaxon," zamračil se.

„Jaxone." Chtěla jsem ho pohladit po tváři, ale on před mým dotykem uchl. Bolestně se na mě podíval a potom rychle sklopil pohled k zemi.

***

Mírně přikývl. „Mluvil jsem s ním. O tobě," usmál se.

„Opravdu a co říkal? Pokud to není tajné samozřejmě," uchechtla jsem se, ale uvnitř jsem napjatě vyčkávala co mi poví.

„Bál se. Velmi se bál. Názorů ostatních. Jsi podstatně mladší než li on. Lidé to často nechápou," zavrtěl hlavou.

„A co si o tom myslíte vy?" zamračila jsem se.

„Varoval jsem ho. Okolí vás bude odsuzovat než si na to zvykne," mykl rameny.

„Ale říkal jste, že se bál. Jak je na tom teď?" nadzvedla jsem obočí.

„Nemusíš se ničeho bát. Má tě opravdu moc rád. Nenechá si do svých vztahů od nikoho kecat. Dej mu čas," mrkl na mě a odebral se pryč. Odešel stejně jako Jaxon. Beze slova. Bez vysvětlení. Mám tolik otázek!

***

„Musíš být tišší. Probudíš Vaše!" vykřikl šeptem Jason a podepřel mě.

„Nech mě u dveří. Já to zvládnu sama," vydechla jsem.

„Na to zapomeň," zavrtěl hlavou a zastavil se před našimi dveřmi. Z mé kabelky vytáhl klíče.

„Vydržíš chvíli stát sama?" pohladil mě po tváři.

„Zvládnu to všechno sama, Jasone," zavrčela jsem naštvaně. Vytrhla jsem mu klíče z ruky a dveře otevřela. Vstoupila jsem dovnitř, ale díky vysokýn podpatkům a míře alkoholu v mé krvi, jsem obličejem letěla k zemi.

Tvrdě jsem dopadla na zem a hlasitě vykřikla. Až po několika vteřinách jsem si všimla rozsvíceného světla v kuchyni. Před obličejem se mi objevili bosé nohy mého otce. „Ahoj, tati," zašeptala jsem vyděšeně.

„Dobrý večer, pane," podobný tón hlasu měl i Jason.

„To, že mi děláš do dcery jsem překousl. To, že s tebou tráví většinu volného času, taky. Ale to, že mi jí vrátíš v takovém to stavu je už moc. Vypadni z mého domu a to okamžitě!" vykřikl táta a já nevěděla jak to vypadá nade mnou, protože jsem stále ležela na zemi a bála se podívat.

„Pane," vydechl Jason.

„Myslel jsem si, že jsi rozumnej chlap, kterej mi na mojí dceru dá pozor, ale ty jí zatím opíjíš a taháš do postele!"

Takhle naštvaného jsem otce nikdy neslyšela. Sedla jsem si na postel a vyhrabala se z postele. Celé mé tělo mě bolelo. Všechny kosti, svaly, šlachy a nervy křičeli bolestí. Dobelhala jsem se do koupelny, abych se na sebe podívala.

Stoupla jsem si před zrcadlo a nevěřila vlastním očím. Vypadala jsem jak po bombovém útoku. Zmuchlaný obličej. Kruhy pod očima. Rozteklá řasenka. Na rtech zaschlá krev. Odřeniny a modřiny na rukách. Vlasy jak vrabčí hnízdo. Na sobě jsem měla pouhé spodní prádlo a roztžené silonky. Na koleni jsem měla krvavý šrám.

Zpropadené podpatky! Všechno jsem ze sebe sundala a vstoupila do sprchy. Nic jiného než ledové probuzení jsem si nezasloužila. Po celém těle mi naskákala husí kůže. Studená voda se mi do pokožky zařezávala jako sta tisíce nožů. Trpěla jsem, ale to je daň za propitou noc.

Když jsem vyšla ze sprchy ven, tak jsem si sedla na studenou podlahu a snažila se udržet slzy na krajíčku. Věděla jsem, že až sejdu schody dolů začne peklo. Nebála jsem se dvouhodinového nadávání mého otce, ale jedné jediné věci. Jedné jediné věty. Od otce - Přestaneš se s ním stýkat. Od matky - Zklamala jsi mě.

Zachumlala jsem se do sněhově bílého županu. V hlavě jsem měla naprostý guláš. Všechna slova co jsem včera slyšela se míchala do sebe. Všechny věty. Všechny pohledy. Dotyky. Zvuky. Všechen alkohol. Doplazila jsem se k záchodové míse a několika poskoky mého žaludku jsem ty otázky a pocity vyhodila ven.

Utřela jsem si rty toaletním papírem a všechno spláchla. Je pro mě ten pravý? Nekazí mě? Miluje mě? Chce mě? Má mě vůbec rád? Jsem pro něj dost dobrá? Nejsem moc mladá? Může se mnou sdílet svůj život? Jsou naše životy natolik rozdílné - že spolu nemůžeme být?

Ještě včera večer bych řekla, že jsem si naším vztahem naprosto jistá a že má budoucnost.

Ale dneska si nejsem jistá ničím. Ani svým vlastním jménem. Ani tím kdo jsem.

Jsem ta milá, plachá Rose co byla zamilovaná do představy boha?

Nebo.

Jsem ta divoká, spontánní Rose, která zahodí všechny své cíle a sny kvůli lásce?

Omlouvám se za prodlevu! Snad tento příběh bude ještě někdo číst :)