Colours (Completed)

6.

„Tebe bude malovat Jason?" vyjekla Mercy.

„Jo. Bude," usmála jsem se na ní.

„No to ne!" její rty se přetvořily do tvaru velkého O.

„Nehledej v tom nic dvojsmyslného! Potřebuju malíře, aby mě namaloval. Nic víc, nic míň," mykla jsem rameny.

„Ale věřím, že by ti vůbec nevadilo, kdyby se z toho vyklubalo něco víc," široce se usmála.

„To máš pravdu, ale velké šance tomu nedávám," zavrtěla jsem hlavou.

„Za zkoušku nic nedáš," drkla do mě.

Podívala jsem se směrem ke škole a uviděla ho nasedat na jeho červenou motorku. Kožená bunda ho pevně obepínala a helma uvěznila jeho vlasy v silném sevření. Dlouhé prsty obmotal okolo řídítek a pravou rukou mírně škubl. Ozval se nádherný zvuk, již připraveného motoru rozjet se. Sklopil si černé sklo na helmě a vydal se na cestu.

Sledovala jsem jak vyjíždí ze školního pozemku a snila nad tím jaké by to bylo sedět za ním. Ruce mu obmotat okolo hrudníku a vdechovat jeho osobitou vůni. „Rose," drkla do mě Mercy.

„Co je?" zavrtěla jsem hlavou a mé sny se rozplynuly v zapomnění.

„Ty z něj doslova tečeš," zasmála se.

„Kdo ne?" nadzvedla jsem pobaveně obočí.

„To je pravda," zasmála se.

„Myslíš, že bych měla něco zkusit?" zašeptala jsem po chvíli.

„Samozřejmě," kývla.

„A co když se mu nelíbím?" vydechla jsem.

Došli jsme k autu a Mercy se ke mně otočila a chytila mě za ramena. „Mluvila jsem s Codym. Proto jsem to věděla, dřív než jsi mi to řekla. Ptala jsem se ho jaký na to má názor a on řekl, že si pořád opakovala jak moc se toho bojíš. Nemáš se prý čeho bát. Podle něj by ses měla začít pozorněji dívat jak se na tebe ostatní kluci dívají. Věř tomu nebo ne, ale každý kluk by vraždil proto, aby ses na něj usmála. A několikrát tě chtěl zabít za to jak se na tebe Jason o hodině díval, když jsi byla duchem nepřítomna," celou dobu se mi dívala do očí.

„Opravdu?" zašeptala jsem.

„Já i Cody to myslíme vážně. Jsi krásná holka, takže se neboj. To spíš on by se měl strachovat, že se na něj vykašleš," pohladila mě po rameni.

„Děkuju," obejmula jsem jí.

„Nemáš zač, zlatíčko," zašeptala mi do vlasů.

„Nechápu jak jsme se mohly nenávidět," zasmála jsem se, když se ode mě odtáhla.

„Stále nad tím přemýšlím," kývla.

*
„Otče?" otevřela jsem dveře od jeho pracovny a vstoupila dovnitř.

„Ano?" zvedl hlavu od papírování a upřel své oči na mě.

„Chtěla bych ti něco říct," šla jsem pomalu směrem k němu.

„Povídej," kývl a zabořil se do velké kožené židle.

„Našla jsem si malíře," sedla jsem si na jeho stůl.

„Tak rychle?" zašeptal.

„Ano," - „Jak se jmenuje?" usmál se.

„Jason McCann," zašeptala jsem.

„O tom jsem už někde slyšel," kývl.

„Příští týden bude mít výstavu tady v Birminghamu. Možná tam bude i můj obraz," zaculila jsem se.