Colours (Completed)

10.

Se zvoněním jsem se vrátila zpátky do třídy a mile se na všechny usmívala. „Nemám pro vás nic připraveného, tím pádem máte volno a můžete si dělat co chcete," usmál se na nás profesor a otočil se zpátky k Jasonovi.

Sedla jsem si ke Codymu „Jsi v pohodě?" usmál se na mě zatímco se koukal do telefonu.

„Proč bych neměla být?" zamračila jsem se.

„Vyběhla jsi ze třídy jako blesk a byla jsi rudá jako rajče. Nedokážeš prohrávat," podíval se na mě a mírně kroutil hlavou.

„Jde vidět, že mě znáš až moc dobře," zavrtěla jsem hlavou.

„Já tě znám nejlépe," mrkl na mě a dál se věnoval svému telefonu a sladce se přitom usmíval. Určitě si píše s Troyem. Miluji ty dva.

Vytáhla jsem ze své kabelky sluchátka a pár minut mi trvalo než je rozmotala. Vložila jsem si je do uší, zapojila je do telefonu a pustila si svůj mix písní, který naprosto zbožňuji.

Jako první píseň se mi v uších rozezněla Donť od Eda Sheerana. Opřela jsem se o židli a užívala si ten dokonalý pocit ticha. No. Nedá se tomu říkat ticho, když mi v uších hraje hudba, ale je to uklidňující a cítím se přitom naprosto skvěle.

Soustředila jsem se na text písně, na její rytmus, který jsem si nohou vyklepávala o zem, její rychlost a houpala jsem hlavou ze strany na stranu. Najednou hudba na chvíli utichla a ozvalo se rychlé pípnutí. Otevřela jsem oči a podívala se na mobil. Příchozí zpráva.

Zamračila jsem se a telefon odemkla. Když jsem se podívala na malou fotku, v pravém rohu displeje, musela jsem se usmát.

Jason McCann: Jsi v pořádku?

Zvedla jsem hlavu od telefonu a podívala se na něj. Sledoval mě. Upřeně se na mě díval, a když se naše pohledy střetly tak se sladce usmál. Zavrtěla jsem hlavou s tichým smíchem a horlivě mu začala odepisovat.

Rose Bosworthová: Důvod proč bych neměla být v pořádku?

Znovu jsem se na něj podívala a čekala na jeho reakci. Odemkl telefon, chvíli se na něj díval a poté nadzvedl obočí. Jeho dlouhé prsty ladně bruslily po displeji a po chvíli mi znovu zapípal telefon.

Jason Mccann: Vypadala jsi naštvaně.

Rose Bosworthová: Nedokážu prohrávat.

Jason McCann: Takže jsi naštvaná?

Rose Bosworthová: Proč bych měla být naštvaná?

Jason McCann: Protože jsi nevyhrála.

Jsem naštvaná nebo ne? Sama to pořádně nevím. Podívala jsem se na něj a chvíli ho sledovala. Sledoval displej a čekal na mou odpověď. Zřejmě si nevšiml, že na něj tak dlouho zírám.

Rose Bosworthová: Jsem zklamaná, protože jsem to nezvládla.

Jason McCann: Třeba tvou polovinu dychtící po výhře uspokojí to, že jsem tvůj obraz visí v mém ateliéru. A tam přichází více kupců než na mou výstavku.

Zhluboka jsem se nadechla a nevěřícně jsem zírala do telefonu a snažila se duhu a jednorožce, kteří pobíhaly v mé hlavě, dostat pryč.