29.

2.3K 156 9
                                    

Chtěla jsem se do školy dostat co nejdříve, a tak jsem celou dobu běžela. Celý zbytek noci jsem přemýšlela nad tím co se, asi stalo. Ta zpráva od Codyho mě zaskočila a můj mozek se rozeběhl na nějvětší obrátky.

Přiběhla jsem ke škole a co nejrychleji jsem se dostavila do třídy. Cody tam již seděl. Zhroucený na židli. Jeho výraz ve tváři byl mírně zkleslý. Celé jeho tělo bylo jak pytel, do kterého se malé děti na táborech učí střílet z luku. Vlasy měl rozházené do účesu - Vstanu a jdu. „Ahoj, Cody," pohladila jsem ho po vlasech.

Mírně kývl a stále sledoval jeden a ten samý bod na lavici. Byl jako vyměněný. Nebyl to ten usměvavý chlapec, který pozitvní náladou překypoval. „Řekni mi co se stalo," zašeptala jsem a pomalu si sedla na židli.

Pootočil se na mě. Jeho zářivé oči, ve kterých jsem vždycky nacházela oporu, teď byly plné zloby a smutku. „Šlo to jako po másle, dokud se na mě nevrhl. Jako idiot jsem vstoupil do baráku, protože jsem skočil na ty jeho blbý kecy - Chci si s tebou popovídat," řekl s nechutí v hlase a pokračoval: „a pak se na mě vrhl. Začal mě líbat a já mu bohužel podlehl. Jako vždycky," zavrtěl hlavou.

„Cody?" vydechla jsem překvapeně.

„Jsem idiot. Jsem naprosto neschopný blb, který se nedokáže ubránit. Kdyby mi ten dole nezatemnil mozek, tak by se nic takového stát nemuselo," bouchnul pěstí do stolu.

„A co se stalo potom?" zamračila jsem se.

„Řekl mi něco, na co už nikdy nezapomenu. Vždycky tě budu mít tam kde chci já," zašeptal.

„Cody ty za to nemůžeš. Je to idiot a ty už ho nikdy neuvidíš," pohladila jsem ho po rameni a pevně ho stiskla. Podíval se na mě a měkce se usmál.

„A já ještě větší, že jsem mu podlehl,"

„Přestaň na něj myslet. Vykašli se na něj a vyraž do ulic. Mohla bych se zeptat Jasona zda bys nemohl jít s náma na oslavu Jofreyho Jaye," mrkla jsem na něj. Najednou se v jeho očích rozhořel ten známý plamínek.

„Jofrey Jay? Ten dokonalý a božský umělec," - „Co měl výstavu dokonce i v Pekingu?" dokončili jsme společně a začali jsme se neuvěřitelně smát.

„Ano přesně ten," kývla jsem.

„Tak pokud to nebude vadit, tak půjdu rád," kývl.

„Bude tam i ten jeho bratr Jaxon," drkla jsem do něj.

„Slyšel jsem, že á přítelkyni, takže škoda, ale i tak druhého sexy McCaina rád poznám osobně," usmál se.

„To je jedno," mrkla jsem na něj. Ruku jsem pohodila okolo jeho ramene a přitáhla si ho k sobě. Políbila jsem ho do vlasů a pohladila ho o tváři. „Víš, že tě budu mít ráda, i kdyby jsi udělal sebemenší blbost," zašeptala jsem.

„Vím," kývl.

Hodina uběhla bez menších potíží. Druhou hodinu jsme měli odděleně a tak jsem se sama potloukala chodou, než jsem narazila na Steveho. Neviděla jsem ho zatraceně dlouho. „Ahoj, Steve," drkla jsem do něj.

„Bosworthová!" obejmul mě a ruku mi obmotal okolo krku. Přitáhl si mě k sobě a společně se mnou šel chodbou.

„Jak se máš? Steve," dloubla jsem ho do žeber.

„Chybí mi tu Mercy, ale jinak naprosto skvěle. A co ty a ten tvůj frajer včera na tý motorce?" nadzvedl mírně obočí.

„Co by?" mykla jsem rameny.

„Všichni o tom mluví. Holky i kluci závidí. Holky jeho tobě a kluci tebe jemu. Zvláštní to škola," zavrtěl hlavou a hlasitě se zasmál. Jeho optimismus a láska k životu mě vždycky povzbuzovala.

„Vážně? To je mi novinka," usmála jsem se.

„Dokonce i Barbara," vydechl mi do ucha a pomalu se ztratil. Zamračila jsem se a mířila směrem ke dveřím do učebny. Najednou si přede mě stoupl jakýsi idiot. Podívala jsem se mu do tváře. Hnědé kučeravé vlasy a modré oči. Široký úsměv a čistě bílé zuby. James. Fotbalista. Prý "nejvíc" sexy kluk ve škole. Zadek má hezkej, ale to je tak všechno.

„Můžeš mi uhnout?" nadzvedla jsem obočí.

„Měl bych snad?" zasmál se.

„Mohl bys," přihmouřila jsem na něj oči.

„Něco za něco," založil si své svalnaté ruce na hrudi. Přitomto pohybu mu na rukách proběhlo pár malých žilek a zabrnkalo několik šlach. Vnímej něco jinýho, Bosworthová!

„Mluv," zavrčela jsem.

„Půjdeš se mnou dneska ven? Na rande," zakmital obočím a já se musela mírně uchechnout.

„Tak za prvé - mám přítele a za druhé - už dneska něco důležitého mám," zavrtěla jsem hlavou.

„Není na tebe ten tvůj "přítel" moc starej?" zasmál se a partička jeho přitroublých kamarádíčků taky.

„Je možná starší, ale taky trochu vyspělejší než vy všichni dohromady. A teď dovol chci jít do třídy," vyprskla jsem a vrazila do něj. Chytil mě za zápěstí a přitáhl si mě k sobě. Jeho obličej jsem měla od své tváře pár centimetrů. Dívala jsem se na jeho kamarády a snášela jeho slizký dech na kůži.

„Nauč se být zdvořilá, ty malá mrcho," odhodil mě od sebe a já se zastavila o zeď. Pohrdavě se na mě podíval a pak se i se svými kumpány odebral pryč. Promnula jsem si zápěstí a vstoupila do třídy. Všichni si okolo mě začali šeptat a pobaveně se tvářili.

Dosedla jsem na svoje místo a připravila si věci na stůl. „Píchá dobře ten tvůj nabíječ, Bosworthová?" uslyšela jsem otravný hlas za svými zády. Barbara a spol. Jejich smích se mi vkradl do uší a zpřetrhal všechny nervy, které v něm jsou.

„Nezadýchá se přitom?" další hloupá poznámka.

„Nevím kdo ještě před pár týdny nad ním slintal a psal statusy na Facebook s jeho fotkama, že toho by si dala k obědu, Barbaro!" zvedla jsem se ze židle a otočila se na ní.

„Ale, ale nějak si se nám rozjela, zlatíčko," zasmála se.

Nevím co to do mě vjelo, ale moje ruka vylétla oproti její tváři. Setkala se s ní a já si připadala jako ve zpomaleném filmu. Obličej se jí zkřivil od bolesti a mohu s rukou na srdci říct, že jsem viděla jak jí z obličeje odlítjí kusy její tváře - podotýkám, že to byl make-up. „Drž hubu, ty vymaštěná krávo," vyprskla jsem.

Třídou se ozval potleskl a hvízdání. „Hezky, Bosworthová!" vykřikl jeden z mých spolužáků.

„Ty, čubko!" zakřičela Barbara, když se držela za tvář. Prudce se zvedla a trochu zavrávorala.

„Ještě jednou řekneš jednu jedinou křivou věc o Jasonovi, tak po tobě skočím a rozbiju ti držku," zabodla jsem jí prst do odhalené části jejího hrudníku.

„Tsss," zasyčela a odběhla pryč. Všechny ty pipky co jí stály za zadkem rychle běžely za ní. Jedna z nich se u mě zastavila a já čekala, že mi jedna přilítne, ale sehla se ke mně a zašeptalam mi do ucha: „Konečně jí někdo ukázal, aby se naučila držet hubu." 

Tak a je tu nová část! 

Colours (Completed)Kde žijí příběhy. Začni objevovat