Colours (Completed)

2.

Na fotce máte fotku profesora umění. Ano hraje ho David Beckham.

Seděla jsem před stojanem s papírem a nedokázala nakreslit, ani čárku. Někteří moji spolužáci už měli obraz skoro celý načrtnutý, ale já nevěděla jak mám vyobrazit lásku. Co si představíš pod pojmem láska? zeptalo mě moje vlastní svědomí. 

Hleděla jsem z okna a dívala se na malou cestičku v parku, po které šel zamilovaný pár. Drželi se za ruku a zamilovaně se na sebe dívali. Ale tohle není láska. To je poblouznění, v některých případech posedlost, druhou osobou. Láska pro mě neznamená - vykřičet člověku co všechno k němu cítím.

Láska pro mě znamená - Vášeň, touhu, sex, oporu a věrnost. Nic jiného k lásce nepotřebujeme. Peníze? Krásu? Dokonalé tělo? Tím se zabývají pouze naše oči. Ale opravdová láska vychází ze srdce. 

Avšak láska bolí.

Už vím jak vyobrazím lásku.

Bolestí.

Vytržením srdce z hrudi.

Chytila jsem do ruky tužku a snažila se o náčrt. Bohužel nešlo to podle mých představ. Nevypadalo to, tak jak jsem chtěla. Chytila jsem vrchní část papíru a strhla ze stojanu. „Děje se něco?" zašeptal mi někdo do ucha.

Otočila jsem se a tam stál anděl. Usmíval se na mě a mírně se mračil. „Nedokážu nic nakreslit," vydechla jsem naštvaně. Tužkou jsem si neustále klepala o rty a dívala se mu do očí. Byli hnědé jako čokoláda. 

„Musíš si počkat na svou múzu," mrkl na mě a šel k někomu jinému. Sledovala jsem mohutná záda a pohledem sjela celé jeho tělo. Umělce jsem si vždycky představovala jinak, ale taková to podoba se mi líbila nejvíce.

Svůj pohled jsem vrátila na plátno a pokusila se znovu o náčrt, který už konečně vypadal přesně podle mých představ. Přistoupil ke mně profesor „V tebe a tvoje neskutečné schopnosti věřím nejvíce. Říkal jsem mu o tobě," pohodil rukou po andělovi: „několikrát jsem mu ukázal tvá díla. Chtěl by je vystavovat společně na jeho výstavě, ale chce tě vidět pracovat pod tlakem. Máš mnoho šancí, aby ses tam objevila právě ty. Rose," usmál se na mě.

Nesmírně mě to zahřálo u srdce. „Děkuji, že ve mě věříte, aspoň někdo. Vydám ze sebe to nejlepší," kývla jsem a věnovala se dál své práci. 

*

Stála jsem před školou a sledovala mé vycházející spolužáky ven. Čekala jsem na Mercy, jejíž poslední hodina probíhala s nejotravnějším profesorem na škole, tím pádem určitě jako vždycky přetáhl do přestávky.

Z velkých vstupních dveří vyšel samotný anděl po boku mého profesora umění, který mu držel helmu. On si zatím navlékal svou koženou bundu. Svaly na rukách se mu tiskly na bílé průhledné tričko a malé žilky po nich běhaly.

Mám pocit, že jsem nebyla jediná, kdo jím byla neskutečně zaujatá. Stíhačka Barbara si brousila svoje dlouhé drápy a olizovala své obrovské rty. Zamračila jsem se. Anděl se rozloučil s naším profesorem a odešel ke své motorce.

Barbara se na něj okamžitě vrhla. „Ach bože," zasmála jsem se pro sebe a dále se na to nedívala. Otočila jsem se a zahlédla Mercy, jak vychází z budovy. Rozloučila se se Stevem, dlouhým polibkem, a každý šel svým směrem.

„Můžeme jít?" usmála se na mě.

„Podívej se na tu krávu," ukázala jsem na Barbaru, která se pořád motala, okolo.. Jasona? Ano Jasona.