Stopař

Nemoc a bezmoc

Ten den jsem se vrátil ze školy úplně vyčerpaný. Jen jsem se ještě v džínech a vlhké mikině zabalil do deky a plácl sebou na gauč.Zapnul jsem televizi, ale zhruba po deseti minutách jakéhosi seriálu, kde běhala po městě nějaká žena jen v negližé a podvazcích jsem usnul.

Probudil jsem se pozdě v noci a bylo mi opravdu špatně. Bolelo mě na hrudi, bylo mi horko a byl jsem celý zahleněný. Vyvlékl jsem se ze svého kokonu přikrývek, celý rozbolavělý jsem vstal a šoural jsem se dokoupelny, kde jsem si sundal své školní oblečení a trochu opláchl vlažnou vodou. Vystoupal jsem po schodech do svého pokoje a padl jsem na postel. Nemohl jsem ale usnout. Kašlal jsem, smrkal a chrchlal.Neměl jsemani kapesník, ale byl jsem líný si pro něj dojít, tak jsem veškeré hleny a výměšky otíral o koberec. Pokoj se se mnou točil. Měl jsem žízeň, ale ne dost síly napustit si vodu. Máma a Din byli na dovolené a vracet se měli až za čtyři dny. A dva dny na to měli domluvené zase něco. Co se mnou bude? Byl jsem vystrašený a bylo mi zle.

Ráno jsem se cítil už trochu lépe. Povedlo se mi vstát a vzít si aspirin. Pohlédl jsem na hodiny a vylekalo mě, že už je půl deváté. Dochází mi, že dnes bych se doškoly stejně nedostal. Ale co Ema? Naše síla pramení z toho, že jsme dva a držíme spolu. Uvědomuju si, že ani jeden z nás ještě v tomhle roce školu nevynechal. Je to zvláštní. Uvědomuju si, že se o ní hrozně bojím. Beze mne je v podstatě bezmocná. Co když na ní někdo zaútočí? Kdo ji zachrání? Abych dnes šel do školy je naprosto nemyslitelné. Sotva sejdu do přízemí, natož se dostat do školy a přežít tam celé dopoledne. Bojím se o ní. Tolik moc. Co když si na ní něco dovolí ta blondýna, když s ní nebudu? Nebo někdo jiný? Bojím se o ní. Bojím.