Stopař

sána dianuoca

"Emo..."

"Hmmm?"

"Jsi nádherná."

"To je dobře nebo špatně?"

"Nevím... ale doufám, že špatně ne."

"Děkuji."

"Pohladím tě po tváři."

"Nedělej to."

"Proč ne? Chci."

"Nejde o to, co někdo chce. Dokonce nejde ani o to, co chceš ty."

"A proč tedy ne? Nevidím žádnou překážku, která by mi zabraňovala to udělat."

"Prosím. Nedělej to. Pak bych já neměla žádné překážky udělat to samé a pak ještě jednou. A zas a zas. Pak bych se neudržela...a ty bys utekl. Nechci, abys šel pryč."

"Proč myslíš, že bych utekl?"

"Vím to."

"Ne, nevíš."

Naklonil jsem se a políbil ji. Jen krátce. Aby věděla, že mi jsou její překážky ukradené. Vlasně ne - že nechci, aby měla nějaké překážky. Abych jí dokázal, že neuteču. Abych jí dokázal, že záleží na tom, co chci já."