Stopař

ua níja~thryst sodoka

Možnáby se měli schovat. Možná by už měli najít nějaké bezpečné místo. Bylo by to příhodné. Chtěli by teď strávit pár časů spolu. Klidně ve tmě. Nic v tom není. Vlastně skoro nic, až na to všechno.

šli déle. A pak ještě jednou. Nakonec byli v místnosti s vanou. Vana byla plná. Vana byla až moc velká.

Haistophe byl znavený. Čím dál více. Ema ho vzala do náruče a položila ho do vany. Nasáklo jeho oblečení studenou vodou. Za chvíli se utopí. Vůbec se nehýbe. Voda mu vsedě sahá po čelo. Ema se rychle vyvslékne z oblečení a vleze k němu. nadlehčí ho, aby úroveň vody sahala pod jeho bradu. On má oči podlité krví. Ema si ho přivine ke svému tělu. Nechce ho jen zahřát. Chce jeho. Ale nemůže to udělat. Slíbila si, že mu nikdy neublíží. bude ho ochraňovat. nesmí s ním zacházet sobecky. Ale ona chce...

Její oči zvlhnou a ona si je otře mokrou rukou.

"Už nemůžu, víš?"

Haistophe jen mrtvolně kouká do vody. Po dlouhé dlouhé odmlce odpoví tichým hlasem: "Vím."

Ema ho opět pohladí po vlasech. Jak už tolikrát.

"Nenávidím tě," vypraví ze sebe Haistophe.

Ema jen v odpověď na chladná slova sklopí zrak se slovy "vím."

On ji políbí na klíční kost, ke kteréje celou dobu přitisknutý tváří.

Ona se třese. Nejen protože by jí byla zima.

"Miluji tě, Haistophe. Neznám tě, Haistophe."

"Vím, Emo"