Sexy učitel

party?

Zuřivě jsem zabouchla dveře - doufala jsem, že moje spolzbydlící Daisy tu ještě není. Měla jsem se podívat ješ
tě než jsem začala dělat takový rámus, protože tu byla.
"Čau, co se děje?" podívala se na mě chápavě. Pokoj sdílíme druhý rok, poslední, když nepropadnu (je šprtka = nepropadne, ale pro sychr pozn.aut.)
"Ále, problémy s..."
"Klukem?"dokončila větu za mě.
"Jo, tak nějak." Hodila jsem tašku na postel a začala jsem vyndavat plavky a ručník, abych je usušila na provizorním sušáku ze židle.
"Ať je to cokoliv, nemysli na to. Dneska je party v baru Hell." Mám vůbec čas? Normálně (i když se s Ronem znají pár dní pozn.aut.) by mi přišlo automatické jít na večer k Ronovi, ale po těch zmatcích v bazénu. Co si o něm mám myslet? Sakra, dneska potřebuju pauzu a party se zdá jako dobrý nápad. Budu pít, abych na to zapomněla.
"Jo, to je super nápad! Víš něco víc?"
"Hm." přikývla. " Za 3 hodiny.Je to maškarní, téma libovolný. Pití tam bude zadarmo, 18+..."
"Řekni mi, jak mám za 2 hodiny sehnat kostým sakra!"
"Za 3." ukázala na prstech
"Hodina na přípravu, Daisy."
"Hm." souhlasně pokývala. "Já jdu za červenou Karkulku." konstatovala.
"Jo a v košíčku rum, pivo a víno na party u babičky v temném lese."
"Tak něco. Ještě smartphone, to asi malá Karkulka neměla."
"Jo. Pepřák na vlka asi taky ne."

Zazvonil mi telefon. Ron. Ztlumila jsem vyzvánění, ale netípla jsem to (ne cigáro, ale ten telefon - to se tak říká pozn.aut.).

Konečně jsem měla vyklizenou tašku a flákla jsem sebou na postel, přemýšlím, co na sebe. Celý nás pokoj byl - jak jinak - jenom dvě zrdadlově stejné časti s postelí, skříní a psacím stolem. Každá jsme si svou půlku vyšperkovala po svém. Já jsem měla všude učebnice a knížky, kdežto Daisy měla zdi polepené plakáty hvězd. GoGo, Ariana Grande, Hunger Games, 5 Seconds of Summer, Green Day, 1D, Hoggy a Slza, Charli XCX... Některé jsem ani neznala - každopádně kdyby se všichni ti lidé z plakátů sešli na jednom místě, byla by to asi největší událost roku (asi - chyběl by Obama a Miloš Zeman, protože: kdo je má vystavené v pokojíčku?! pozn.aut.).

Po několika minutách přemýšlení a filozofování, co si to vezmu na sebe, jsem přišla na to, že z cesty by rozhodně nebyl kostým sugar skull. Spočívá to v tom, že si celý obličej napatlám bílou a na to se následně kreslí barvami na obličej ornamenty okolo očí a tak dále. Ještě nikdy jsem za sugar skull nešla, tak by to mohla být příjemná změna.

Svůj nápad jsem vysvětlila Daisy, ta mě zhnuseně přesvědčila, že a sugar skull jde každý a je to nuda.

"Tak mi řekni, Daisy, za co mám jít?"
"Nevím." pokrčila rameny a mě něco napadlo. Podívala jsem se na její rudé, možná až nepřiměřeně červené vlasy - půjdu za koberec.
"Cože?! Koberec? Zbláznila ses? Holky tam chodí za něco sexy, máš možnost se odvázat, Chloe! Legálně." zněla šokovaně, jak mě něco takového mohlo napadnout.
"Musím už jít."
"Ježiš kam zase!"
"Do sekáče (né samečka od sekačky pozn.aut.) (do second handu - pro méně chápavé), pro koberec."
Do ruky jsem popadla mobil, peněženku a klíče s rychlostí blesku jsem vyběhla na chodbu, po schodech dolů až k nedalekému obchodu s použitým nábytkem.

"Dobrý den. S čím vám mohu pomoci?" přivítal mě postarší muž s plnovousem (tzn. zablešenej starej dědek pozn.aut. @EeriyRose ).
"Eee. Koberec, prosím."
"Nějakou konkrétní velikost a vzor?" A už mě táhnul do sekce s koberci
Měřím 169 cm a nechci o něj zakopávat.
"Delší strana maximálně 150 centimetrů. Spíš nemoderní vzor."
"Co si pod tím mám, slečno, představit?" Myslím, že to není úplně můj typ člověka. Je mi nesympatický.
"Co slyšíte." znervózněla jsem. Dědek. Fuj.
"Heeee. No tak si tady vyberte." Očividně jsem mu stejně 'sympatická'. Nechal mě stát vedle hromady koberců. Musí být lehký, amy mě nebolela záda. Hmm, tenhle vypadá dostatečně 'retro' a není moc těžký, ani drahý. Donesla jsem ho k pokladně. Stál tam dědek a něco psal na papír. Falešně jsem se na něj usmála.

"Bude to rovných sto." podala jsem mu peníze a byla jsem ráda, že už jsem vypadla z toho krámu, tam asi dlouho nepáchnu.

Po cestě zpět jsem si čistila hlavu. Za ten týden se toho stalo hrozně moc. Netušila jsem, že se člověku během jednoho týdne může změnit celý svět. Spoustu nových věcí....

AU! LAMPA!

....měla bych se víc dívat na cestu a míň myslet. Promnula jsem si čelo a cítila tepání. To bude boule. Přidala jsem do kroku a trochu opatrněji jsem se přibližovala ke zdroji ledu (=mrazáku pozn.aut.). Už teď jsem si tam opatrně nahmatala vyvýšeninu.

"Ježišku! Co to máš na hlavě? Změnila jsi kostým na pacienta?!" Daisy, nedívej se na mě jako kdybych právě spadla z Marsu (není možné spadnou přímo z Marsu na Zem, jelikož jsou od sebe a gravitace a síly a... tak vůbec. Šprti ví, že z Marsu nespadli pozn.aut).
"Ahoj. Mimochodem." flákla jsem kobercem a kabelkou o zem. Běžím rovnou do kuchyňky

KDO TAM, U ČUDLÍKU NA SENÍKU(nová nadávka pozn.aut.), DAL PRÁH.

Kop. Vžuuuuum. Klep. Auuuuu. Už 3krát jsem se dneska zabila. Vypadám, jako když mi rostou rohy. Au. Na každé straně čela jeden. Přehodnocuji sitaci - půjdu za čerta. Se - zatraceně - sakra dobrým makeupem.

V kuchyňce jsem okamžitě zamířila směr mrazák, kde jsem měla podle své paměti uložené balíčky mražené zeleniny, které jsem si na intr přivezla na začatku roku. Ha, v neděli - cítím se jako kdyby to bylo strašně dávno.

"Hledáš něco?" Uslyšela jsem za mnou neznámý klučičí hlas. Jak jsem si mohla někoho v naší intrové mini-kuchyňce čítající pultík, mrazák a ledničku, stůl a čtyři židle, nevšimnout? Cukla jsem sebou a prudce jsem vytáhla polozmrzlou ruku ze dna mrazáku a otočila jsem se neohrabaně. Neznámého jsem pravděpodobně švihla vlasy, které mi sahají dobrý kus pod ramena.

"Áhoj?! Promiň." Přede mnou musel stát nějaký zku*vený model nebo co. Vysoký, ale možná až moc nepřirozeně hubený maník stál až nepříjemně blízko mojí osobě. Vykulil oči a zíral na moje čelo. No jo - ty boule, nějak jsem se zasnil. Kdybych je něměla pleskla bych se dlaní do čela. Otočila jsem se zpátky k mrazáku a hledala svoje mražené 'mňamky'.

"Eeeeee - ukaž prosimtě." Jemně mě odstrčil od té ledové lázně a vytáhl tašku označenou E.H., svlékl si tričko - bože, klepněte mě ještě jednou - a jemně ho přiložil na moje čelo a přidal na ně mražené rybí prsty. Celou dobu jsem na něj jenom udiveně zírala. Musel mě mít za tupce.
"Lepší?" podíval se na mě E.H. okolo ruky.
"Aaa. Jo." Byl okouzlující, nemohla jsem skoro mluvit jak moc. Ale nevím, něco mu chybělo. Něco podstatného, co Ron měl. Jestli byl E.H. krasavec, tam byl Ron Bůh. Byl to ten typ kluka který vás přitahuje ať chcete nebo ne.
"Jdeš dneska na tu party do Hellu?"
"Jo. Ty taky?" Pokýval.
"Nech si ten mraženej hnus, já ho jíst nebudu, tričko mi někdy přines pokoj 111. Ok?"
"OK." Odešel. Bez trička. Jako by se nechumelilo (bylo září, v původním slova smyslu se opravdu nechumelilo pozn.aut.)