Sexy učitel

pokušení

Rodriguez zuřivě ukazoval na dveře.
"Šloe!" Ano, Rodriguez mi říká Šloe (Chloe se čte [kloe], ale to vy už určitě víte pozn.aut.).
"Šloéé. Jak vy žíct dveže?!" Chudák už začíná být naštvaný, protože já opravdu netuším jak se řeknou dveře španělsky. V třídě to šustilo a několik lidí se mi snažilo napovědět. Všechno, co jsem slyšela bylo asi: 'poowbshyhsvajapahsvdismalakbsbyidhvdudnwisjwbxisnvdixksh'.

V náhlém osvícení mi to docvaklo:
"Puerta." zařvala jsem. "Dveře jsou puerta." Po těle se mi rozlila radost a potěšení, jako když mi Ron líbá ...

(...pupík..., jen aby bylo jasno pozn.aut.)

Přece jen jsem šprt. Na oslavu jsem si narazila brýle ještě více do čela a zvýrazňovačem obtáhla toto debilně-čertovsky-ukrutně-nezapamatovatelné slovo ve svém extra-šprtsky-vzorně-vedeném slovnícku. Myslím, že oproti 'klasickým' šprtům mám navrch. Mám sexy, o xy let staršího přítele, který má ukrutně sexy břišáky a zatraceně namakaný bicepsy, tricepsy a co to všechno, kuxva na tý ruce je za svaly.

Rodriguez má další oběť svého pekelného zkoušení. Je mi to jedno. U prxele. Nebaví mě to tu... i když většinou je španělština v pohodě, ale zrovna dneska nemám chuť přemýšlet o něčem jiném než je Ron (možná si říkáte: 'Tak proč ta šprtka nepřemýšlí o Ronovi ve španělštině?' Odpověď je jasná: Už jste to někdy zkoušeli? Člověk se pak bojí, že něco z toho řekne nahlas. A to by byl sakra problém co se Chloe týče. pozn.aut.)

"Můžu jít na záchod, pane učiteli?" usmála jsem se sladce na Rodrigueze.
"Slečno Šloe. I když se mi vaše výkony po plázdniňáš nezdají ..." Nebyl si jistý a tak jsem se pořádně usmála jako sluníčko.
"...Ále tak jdéte..." Díky bohu! Už jsem tu atmisféru nemohla vydržet. Prostě se potřebuji nadýchat čerstvého vzduchu.

Směr: Severovýchod, Cíl: Dámské záchodky, Současný průběh: Zdařilý.

Za zády jsem zaslechla ten známý smetanově zabarvený hlas, který má nezapomenutelný tón a tak vůbec, je prostě dokonalý.
"Chloe!" Ronnieeeeeeeee. Rozhlédl se a když nikoho neviděl, zatáhl mě na dámské záchody.

"Rodriguez už tě omrzel, má milá?"
"To ani při nejmenším, můj nejdražší." Cukrování... jak dvě hrdličky (upřímně, proč se říká hrdličky? Je to pták jako každý jiný, trochu lepší holub. Je to jenom kvůli tomu zvuku - cukrú, cukrú -?? pozn.zoufalé aut.)

Zatáhl mbe do jedné z kabinek a ještě jednou se nedůvěřivě rozhlédl, jestli tu není nějaký zvěd (tedy zvěd v ženském rodě, přece jen jsme na dívčích záchodech...pozn.aut.). Konečně mě políbil na ústa a to pořádně (přirovnala bych to k piraně pozn.aut.). Chytila jsem ho oběma rukama (všimněte si duálového skloňování, ach češtino, jsi tak nádherná pozn.autorky, která by s tím měla přestat) za vlasy a on mě za zadek a boky. Bylo příjemné vědět, že nejsem až zase tak tlustá - když se mu vejdu do rukou i když nejsou nejmenší.

Odtrhla jsem se od něj silou.
"Počkej." Líbnul mě ještě v marné snaze pokračovat.
"Počkej na co?"
"No snad to nebudeme dělat tady na záchodkach. Sory, ale jsem proti, Ronnie."
"Tak proč si sem šla. Zakouřit si?"
"No... to asi.." Zrudla jsem.
"Proč si tak zrudla, když jsem začal mluvit o kouření bez dvousmyslů?!"
"No já... ale to je fuk." mávla jsem rukou.
"To teda není." Sundal ze mě ruce a složil si je na protest na (svoje pozn.aut) prsa. Dramatická pauza na mojí straně, abych se rozhodla, jestli pokračovat. Ale jó, řeknu mu to.
"Nikdy jsem nekouřila cigarety. Jsem blbá já vím, měla jsem to zkusit už v patnácti... ale do teď jsem neměla dost odvahy..." konečně jsem to vyklopila.
"Tak s tím něco uděláme..." zatvářil se laškovně.

---

Po vyučování jsme zašli k němu do bytu odložit si věci - ano, JEN jsme si odložili věci a šli jsme do trafiky jen nalehko s penězi.

"Ty kouříš? Nikdy jsem to z tebe necítila." zeptala jsem se ho ve výtahu.
"Nene. Smrdí mi to, ale takové poprvé už mám za sebou. Když mi bylo 13 kouřil jsem." Málem jsem se udávila vlastními slinami.
"Cože jsi..?"
"Neměl jsem to zrovna nejsnazší. Táta, ještě než začal vydělávat hodně peněz, hodně pil. Mlátil mámu a já jsem... "
"Ššš. To je dobrý, nemusíš to říkat." Obejmula jsem ho a políbila za ucho. Výtah zrovna zacinkal v 36. patře a do výtahu přistoupila starší paní v růžovém kostýmku se stejně řůžovým yorksherem s mašličkou.
"Eu... Jedete...dolů?" paní se tvářila nemálo překvapená.
"Uumm. Jedeme." odvětil stejně překvapený Ron a já kývla na pozdrav a cudně jsem se usmála. Než jsme dojeli do přízemí, panička vykládala něco o předčasném těhotenství a mladých lidech a starých časech. S Ronem jsme se jí za zády smáli a líbali se.

---

"Dobrý den. Cigarety, prosím." Ron zkušeně ukázal prodavačce v trafice na nějakou krabičku za ní.
"Nemůžu vám to prodat. Občanku, pane." odpověděla přitrouble.
"Je mi 28, ne 17. To musí být omyl, mladá paní." Chytla jsem se Rona za paži, sakra, nic jsme s sebou nebrali. Ale něco mé napadlo a ušetříme si cestu šerem přes půl města.

"Paninko. Muj mužzi hze koubid zígo!" spustila jsem s ruským přízvukem.
"Sem, jag se to řékne, tégotna. Doprejte mužovi azboň to cígo, gdyž za žest měziců bude tata. Nema to legký. Prijedu z Růska a ón mě gned zbougne. Nema to legky madam." Ron byl zpočátku nesvůj a pak hrál se mnou. Když jsem domluvila pohladil mě přes břicho a obejmul.

Ta ženská nám po tom vydařeným divadýlku cigarety dala. I když jsme oba plnoletí a teoreticky jsme žádné divadli nemuseli hrát.