Star-crossed Lovers (Joshifer Story CZ)

14.část

Vytáhnu z pod postele neodbalený kufr a nahážu do něj věci, které jsem si za těch pár dní vybalila.
"Odjíždíš?"Zeptá se mamka za mými zády.
Rychle si otřu slzy.
"Jo...Uh..Musím."Mumlám rychle a dobaluji poslední kousky mého spodního prádla.
"Proč? Kvůli práci?"
"Jo, kvůli práci."Přitakám a zapnu zip na kufru. Sundám ho z postele a otočím se na mamku.
"Ach, Jenny. Že vy jste se s Joshem pohádali."Přiskočí ke mně a hned mě začne objímat.
"Ne, maminko. To není kvůli Joshovi."Zašeptám a do očí se mi nahrnou slzy.
"Tak proč? Ublížil ti někdo?"
"Ne, mami. Nechci to řešit. Pojedu domů a připravím se na finální scény Mockingjay a pak se ještě před X-manam ukážu."
"Víš, že nám můžeš říct cokoliv. Kdykoliv zavolej."
"Já vím, mami. Mám tě moc ráda. Tatínkovi za mě dej pusu a já mu ještě zavolam. I Simymu{Sajmímu}. Opravdu musím odjet. Napíšu až dorazím."Vykroutím se z jejího objetí, abych mohla plakat až v taxíku.
"Dobře, miláčku."Pohladí mě po vlasech."Buď opatrná."Odejde si lehnout.
Beru si kufr a vynáším ho na chodbu. Zavolám si taxíka a ještě si v klidu stihnu sníst jablko.
Taxikář mě ochotně v jednu ráno odváží na letiště a přeje mi šťastný let. Na to, že je takhle pozdě v noci má dobrou náladu. To mu závidím.
Taky bych jí chtěla.
Zjišťuji, ale že mám štěstí a že je jedno volné sedadlo v letadle do New Yorku.
Nechci jet k Nicholasovi. Musím někomu zavolat. Buď Liz nebo Woody.
V tomhle bych raději zavolala Woodymu. Za prvé bude ochotnější a za druhé mi nejspíš trošku pomůže. A za třetí mi pomůže s přípravami na Mockingjay.
Vím, že Liz chtěla do L.A. za Maxem a za klukama.
Doufám, že ten svůj románek ukončili.
Mám půlhodiny do odletu, tak si stihnu zavolat.
Vytáčím Woodyho číslo.
Prosím, zvedni to.
"Nó...?"Ozve se ospale v mobilu.
"Ahoj, Woody. Tady Jenn."
"No, ahoj. Už jsi dneska druhá. Co potřebuješ?"
"Druhá?"Ptám se překvapeně.
"Josh volal, jestli o tobě něco nevím, že mu nebereš telefon. Zněl ustaraně."
"Hm. A měl bys za hoďku a půl čas?"
"Proč máš u Nicholáska probémy?"Zavtipkuje a hned se svému vtipu zachechtá.
"No, dalo by se to tak říct."Zamumlám.
"Ach....Promiň. A co budeš potřebovat."
"Přijel bys pro mě na letiště, prosím?"
"Jasně."Kývne hned ochotně."A?"
"A máš v hotelu volné křeslo? Jestli bych u tebe mohla přespat."
"To víš, že jo. Lehnu si třeba do vany a nechám ti postel."
"Ne, Woo-..."Přerušuje mě.
"Tíško, budu na tebe čekat a pak mi všechno v klidu povíš, jo?"
"Tak jo."Kývnu.
"Uvidíme se."Zavěsí.
Vydávám se k pasové kontrole a pak do letadla. Hodinu a půl letu beztak prospím.
Jdu do terminálu. Musím vypadat strašně. Po předvčerejší opici, hodině a půl spánku musím být přímo k sežrání.
"Baf!"Chytne mě někdo za ramena.
S vyjeknutím se otáčím a hned na to se vrhám do Woodyho vřelého objetí.
"Děkuju moc, že jsi pro mě přijel."
"Hele, není zač. Pojď, vypadáš hrozně. Odpočineš si a zítra si popovídáme při snídani."Bere můj kufr a mě ochranářsky kolem ramen.
S vděkem se k němu lísám těsněji a nechávám se vést k jeho autu a následně spolu jdeme do jeho hotelové pokoje, kde mi přenechává postel a stele si na zem, ikdyž protestuji.