Recovery

13. část

No a máme tu zase jednu kratší část. Snad z toho neusnete

......................................................................................................................................

Jako, co mu mám na to říct.  Já neumím přijímat lichotky, takže jestli mi chtěl polichotit, má smůlu. ,,Já...není to nic pro mě a navíc modelky by měli být sebevědomé a to já nejsem. Hlavně nesnáším být středem pozornosti...". Chtěla jsem ještě pokračovat, ale dyť je to stejně jedno.

Potom jsme se bavili o všem možný a dokonce jsem zapomněla na ten stres, a že budu mezi ostatními. Zjistili jsme o sobě jednu společnou věc a to, že všichni tři milujeme černý humor. Takže po zbytek cesty jsme valili jeden morbidnější vtip za druhým. Kdyby nás někdo zaslechl, umím si dobře představit jeho výraz. Zaparkovala jsem auto v podzemní garáži a vystoupila společně s nimi. ,,Tak, kam půjdem jako první ? " Začali jsme se po sobě koukat, jestli má někdo nápad, tak jsem jsme zeptala na tu barvu na vlasy. Kluci neměli nic proti, tak jsme šli do drogerky. Vyšli jsme z garáže přímo do centra a nějak se mi začal zvedat žaludek. Zase těch lidí, kolik jich tu procházelo. Bože, s čím jsem to zase souhlasila. Začaly se mi klepat ruce a pak i zbytek těla. Na chvíli jsem zavřela oči a zhluboka dýchala se snahou zmírnit to klepání. Bohužel marně. Všude kolem mě hodili lidé. Někteří byli dál, jiní až moc blízko.

Mám strach, že mi jejich doteky ublíží. Že oni mi chtějí ublížit. Můj strach se začal stupňovat a já moc dobře věděla, že každou chvíli budu to bude na mně vidět. Nechtěla jsem, aby mě kluci takhle viděli, proto jsem šla asi o metr před nimi. Stejně nevěděli, kde ta drogerka je, takže to bylo jedno. Koukala jsem směrem do země a snažila se co nejvíce vyhnout kolemjdoucím.

Po chvíli jsme došli k drogerce a přešli jsme k barvám na vlasy. V tomhle obchodě nebyly jen "normální" barvy, ale také i nevšední jako zelená, růžová atd. ,,Jakou barvu, že si to chceš dát na hlavu ?" Otočila, jsem se na Luise, který se se mnou díval na ty barvy. Andy spíš koukal po holkách. ,,Ehm...no...buď fialovou nebo zase červenou, ale ještě nevím. Co myslíš ?" Chvilku mlčel a pak dal váhu na jednu nohu, takže mu trčel bok na stranu a řekl hlasem gaye : ,,Jako tvůj modní guru bych dal jednoznačně fialovou." To neeee !! On to fakt řekl takhle. Začala jsem se hrozně smát, protože on pořád tak stál, ale po chvíli se začal smát taky.

,,Tak dobře, vezmu tu fialovou." Snažila jsem se to říct normálně, ale pořád jsem se smála. ,,Kde je vlastně Andy ? ",,No jo úpnlě bych na něj zapomněl," řekl a společně jsme se porozhlédli. Andy stál před kasou a bavil se s prodavačkou. ,,Páni, ten mě nepřestává překvapovat." Dobře, takže jeho přítelkyně to nebude.

Vzala jsem barvu do nákupního košíku a šla jsem k pokladnám a zaplatila to. ,,Tak, kam chcete teď, kluci ? Šla jsem pomalu před nimi směrem do středu nákupního centra. ,,Tak jo, pak to zkusím...", řekl Andy a pak už bylo ticho. Co zase vymýšlej za pakárnu ? ,,Nell, co kdyby jsme šli někam do parku, určitě tady nějaký bude." Jo, jeden by se tu našel. Řekla jsem s vážnou tváří a pomalu je vedla ven. Přejeli jsme do jednoho parku, kam mě kdysi vedla teta se strejdou. Byl to nádherný park u rybníka. Vystoupili jsme a kluci už šli hledat místo, které by se jim líbilo nejvíce.

Přešla jsem ke kufru od auta a vytáhla jsem z něj deku. Viděla jsem kluky, jak už se válí po zemi. Došla jsem pomalu k nim a hned vedle nich jsem rozhodila deku. Všichni jsme si lehli na deku a pozorovali nebe. Velice rychle jsem zjistila, že ty šaty nebyl dobrý nápad. Musela jsem si lehnout tak, aby nebylo nic vidět, ale zároveň, abych se cítila pohodlně. Což byl nadlidský úkol.  Kluci si spolu povídali, ale já měla zavřené oči a nic nevnímala. Jakoby se moje starosti rozplynuly a já byla volná. Nasála jsem vzduch do plic a pomalu vydechla. Už od malička jsem milovník přírody obzvlášť hor a lesů. Miluju tu jejich vůni. Mnohem radši bych jela na dovolenou například do Norska a chodila na tůry, než si potit půlky na pláži někde v Itálii.