Recovery

9. část

,,Prosím, nechte mě," zlomil se mi hlas. Stáli už moc blízko. Zase jsem si to zavinila sama. Lepší by bylo, kdybych vůbec nevycházela z domu. ,,Hej ! To by stačilo ! Myslím, že by pro vás bylo lepší, kdyby ste vypadli a na ni ani nesáhli !" Tenhle hlas znám. Otevřela jsem oči. Viděla jsem rozmazaně kvůli slzám, ale moc dobře jsem věděla, kdo to je. Těsně za tím mužem stál Andy a hned vedle něj ten druhej. Oba dva byli o dost vyšší, než ti chlápci a určitě i silnější. Louis teda rozhodně. Kdyby jim dal ránu, je po nich. Oba dva už nic neřekli jen je obešli a postavili se mezi mě a je.

Ti muži asi pochopili, že by to opravdu nemělo cenu, tak si jen něco zabrblali pod vousy a odešli.

,,Jsi v pohodě ?" Ještě pořád jsem měla slzy v očích, ale přesto jsem se usmála a řekla: ,,Myslím, že jo. Moc vám děkuju," koukala jsem do země, protože pro mě je i problém koukat lidem do očí. Zvlášť těm, který skoro neznám. ,,Kdyby ses nevyfotila do toho Iphona, nevšimli bychom si toho." ,,Ale dyť k té fotce nebyl přesně napsaný čas, to jste si neříkali, že jsem tam mohla být třeba před dvouma hodinama ?" Koukala jsem na ně střídavě.

Tentokrát promluvil Andy:,, Mobil se ještě ani nestihl zamknout, ani si nevyjela z galerie. Bylo nám jasný, že si tam byla s námi." A už bylo ticho, nikdo nic neříkal, jen jsem koukala střídavě na ně a na moje boty. Kluci měli ve tvářích nečitelný výraz, který mě ale přesto dokázal děsit. Někdy mi připadají celkem fajn, ale jindy jako by ani neměli srdce.Už to ticho bylo trapný, tak jsem řekla to, co mě napadlo jako první.

,, Ještě jednou moc děkuju. Nechcete svést domů, ať nemusíte platit za taxi." Už jsem ani nebyla tolik nesvá. Klukům se po téhle větě rozzářily oči, jak malým dětem a oba nastejno řekli:,, Ano !!" ,,Tak si nastupte," ukázala jsem směrem na mé auto. ,,Počkej, tohle je tvoje auto ?" Zeptal se nevěřícně Louis. ,,Ty jsi bystrej," Louis Andyho poznámku ignoroval a rychle nasedl do auta. ,, V tomhle autě jsem se vždycky chtěl projet, máš dobrej vkus !" Mírně jsem se pousmála a hned na to spustil Andy: ,, Louisi, přestaň ! Ona ti stejně nedá," Louis udělal na Andyho úšklebek a Andy si sedl vedle něho.

Nastartovala jsem a pomalu vyjížděla z parkoviště. Chvíli nikdo nic neříkal a ani nehrála huba. ,,To je tvoje štěně ? " Louis ukázal na fotku, kde jsem já a Ati. To jsem si ho zrovna koupila a poprvé stál na mojí zahradě. ,,Vole, Louisi, ty máš odhad asi jako křišťálová koule," zakroutil hlavou a koukl se směrem nahoru. Louis mu pěstí do ramene a ještě na něj ukázal prostředníček. Někdy pochybuju o tom, že to jsou nejlepší kamarádi. Teď vypadají, že se za chvíli servou. ,,Jo, je moje, mám ho asi něco přes týden. Ještě dneska ho chci učit povely. Už mám pro něj i vodítko, aby si na něj zvyknul. ,,Když jsem ještě bydlel s rodiči, chovali jsme a cvičili psy, můžu ti ho perfektně vycvičit, jestli máš zájem."

Koukal z okna a měl znuděný výraz. Ale co když se stane něco podobnýho, jako u nich doma ? Nechci to zase riskovat. ,,No já nevím, není zvyklej na cizí lidi, co když se tě bude bát ? " ,,Tak tam půjdu taky a pokud se Louis utrhne ze řetězu, tak dám na vodítko jeho," Stejně nevím, zda-li to je dobrej nápad. ,,Asi radši ne kluci, možná někdy příště ale..." ani mě to nenechali doříct. ,, Co je ? Máš strach, že se tě pokusíme zabít ?." Celou cestu jsem o tom přemýšlela. Jestli jsem si myslela, že z Andyho jde strach, tak jsem se zmýlila. Louise potkat v noci, asi bych se schovala i do popelnice. Nakonec jsem jim řekla, že to beru.

Zaparkovala jsem auto a společně jsme vešli do domu. Ati už byl nastoupenej přede dveřmi a jakmile mě uviděl, začal vrtět ocáskem a štěkat. Kluků si ani nevšimnul. Vzala jsem ho do ruky a začala ho drbat na břichu. Louis se nad ním pousmál , ani nic neřekl a řekla jsem mu, ať si ho klidně pochová, jestli chce. Louis mi ani neodpověděl a začal se s ním seznamovat. Na záčátku bylo na něm vidět, jak je zmatený z Louise, ale pak po něm začal i skákat a oblizovat ho. I Andy neodmítl a pochoval si ho i když on ho vlastně už choval. ,,Je fakt rozto....ah fuj ! "

Andy ho měl blízko obličeje a jak začal mluvit, Ati mu oblízl zuby možná i jazyk....Lol ! Louis vybouch smíchy, protože Andy se tvářil, jak kdyby spolkl ropuchu. Musím uznat, že i mě to pobavilo. Potom, co se Louis sklidnil, se mě zeptal: ,, Jak se vůbec ten prcek jmenuje ?" Jmenuje se Ati. Koupila jsem si ho od paní, která bydlela vedle v domě, před váma, ještě než se odstěhovala s manželem", kluci se na mě tak divně zadívali, ale pak se Louis zeptal: ,, Proč odešli ?"

Andy pustil Atiho, kterej skočil do náruče zase mně. ,, Nežila tu sama, ale se svým manželem. Dlouho se jí nepodařlo otěhotnět, ale vina byla na její straně. Asi po dvou letech čekala dítě, jenže těsně před termínem porodu, potratila. Oba dva z toho byli strašně na dně a nejhorší bylo pro ženu to, že to dítě ještě musela a porodit. Doktoři říkali, že její zdravotní stav by to zkomplikoval , kdyby se pokusili o císařský řez. Ta žena jim nevěřila, že je mrtvé, ale ještě v nemocnici měla strašný křeče a dokonce i krvácela. Hodně krvácela.

Hned, co se vrátila z nemocnice, prodala mi Atiho, abych se necítila sama a oba se odstěhovali do Ameriky." Kluci koukali trochu zaraženě, ale nedivím se, tohle je krutý pro každého, kdo má rád děti a zvlášt pro matky, co už těhotné byly. ,,Tak to je docela drsný. A co přesně znamená, že si tu sama ? Ty nemáš rodiče, sourozence, přátele ?" Už má moc otázek. ,,Já myslela, že tu jste kvůli Atimu", vstala jsem a šla hned na zahradu. Kluci šli hned za mnou. V kuchyni jsem vzala z linky pamlsky a obojek. ,, Kluci nechcete vodu ? Bohužel nic jinýho tu nemám." ,,Jo, dáme si !" Společně jsme došli na zahradu a já si připravila vodítko. Hlavně nebýt nervozní.