Děti živlů

Nová škola = noví lidé

"Už teď mi chybíš." začne se nade mnou rozplývat máma a políbí mě na rozloučenou.

"Napiš nám, aspoň občas." řekne starostlivě táta a vezme můj kufr. Dá ho do auta a pomalu vyjedeme na autobusovou zastávku. Brácha do mě začne postrkovat a dělat si ze mě srandu, že to na nové škole určitě nebudu zvládat. Táta prudce zabrzdí a my začneme vystupovat. Na zastávce už čeká autobus, co mě odveze do nové školy... Do té školy pro jiné. Šouravým krokem se dopravím k autobusu a rozhlédnu se kolem. Je zde spousty mladých lidí. Zvláště mě zaujme holka, co má červené vlasy a občas se mi zdá, že má i červené oči. Asi nosí čočky. Vejdu dovnitř a projdu uličkou. Sednu si na jedno sedadlo a čekám, až se rozjedeme.

"Ahoj. Hele můžu si sednout k tobě? Je všude plno." řekne tmavovlasý kluk. Je docela vysoký a pobledlý. Má výrazné tmavé oči a plné červené rty. Na sobě má čtverečkovanou košili. Miluju, když nosí kluci košile.

"Jasně." přikývnu a odundám svou tašku ze sedadla.

"Když tak jsem Nicolas." představí se a ukáže svoje bílé zuby.

"Elizabeth." pokývnu hlavou.

"Elizabeth? Není to z nějakého filmu?"

"Jo, z Pýchy a předsudku. Moje máma to četla milionkrát a tak mi podle hlavní postavy dala jméno."

"A kolikrát jsi to četla ty?" nakloní se ke mně.

"Jedenáctkrát." vykulí na mě oči.

"Jedenáctkrát? To tě to furt baví?"

"Docela jo. Už to umím skoro nazpaměť." přiznám se. Zapředeme se do rozhovoru. Vtipkuje a pořád si pročesává vlasy. Potom se chce podívat do mojí kabelky.

"Víš, že je to neslušný!" zasměji se. A on do ní zašmátrá. Vytáhne knížku Pýchu a předsudek.

"To si děláš srandu?" Koukne se na mě.

"Já si myslela, že bych se v autobuse nudila." pokrčím rameny. Začne se hrabat dál.

"Ty tu máš deku? A svetr? Vždyť je hrozný vedro!"

"No tak..."

"Pláštěnku?" začne se mi smát.

"Vždycky se popálím, když prší." ospravedlňuji se.

"Jo tak ty ovládáš oheň!" mrkne na mě Nick.

"No, ale hlavně lávu a trochu zemi."

"Tři živly? Není to nějak moc?"

"Nevím můj bratr taky ovládá tři."

"Já ovládám jen nerosty a taky trochu zem, ale to je zanedbatelný." řekne. Jedeme už nějakou dobu a já začnu pomalu usínat.

S trhnutím se probudím a otevřu oči. Ležím Nicolasovi v klíně.

"Kurva. Promiň." začnu se zvedat.

"Ne to je v pohodě. Klidně lež." Usměje se na mě.

"To jsi uhádl." usměji se. Jak jsem mohla usnout v jeho klíně? Autobus cukavě zastaví a z repráků se chraplavým hlasem ozve, že jsme na místě.

Hej! Doporučuju si pustit tu písničku nahoře! Nevím proč, ale líbí se mi :-) Tak jsem zvědavá na názory.. Dík, že jste to přečetli :D Slibuju, že se to po pár kapitolách rozjede! :)