Fifty shades of Ereri [Shingeki no Kyojin]

Kapitola 2.

Tak tohle bylo zajímavé. Opravdu. Teprve teď mi došlo, že mi tváře hoří červení, srdce mi hlasitě bije do hrudního koše a spocené ruce se mi nepatrně klepou. Usoudil jsem ale, že to spíš bylo z nervozity než z něčeho jiného a to něco jiného bych si radši xkrát popřel.

V ten moment, když jsem vyšel na rušnou ulici se v dálce zableskl blesk a ani né po minutě začaly první kapky dopadat na šedý beton a na všechno okolo včetně mě. Nastavil jsem svojí snědou tvář studené vodě a nechal jsem jí volně stékat po mém obličeji, ovšem pomyšlnení, že zalezu skrz na srz mokrý do Arminova auta mě vytrhlo z toho stání a já uháněl k bílému Mercedesu.

Už skoro po dvou hodinách jsem byl konečně v teplu domova, kde jsem našel Armina, povalujícího se na gauči s knihou v ruce. Jakmile mě spatřil, trvalo mi chvíli, abych ho přinutil, aby si zpátky lehl do postele.

,,Armine, klid, všechno proběhlo dobře." Uklidním ho a když si jsem jistý, že z postele nevstane, dojdu do kuchyně pro nějaké jídlo. Pěkně mi vyhládlo, zatímco jsem byl pryč. Z ohleduplnosti vezmu teplý vývar Arminovi a všechno to přinesu do pokoje, abych to naskládal na konferenční stolek.

,,A jaký byl?" dotazoval se mě, když jsem se posadil do křesla vedle pohovky. V hlavě se mi vynořil obraz pana Ackermana a tváře mi nepatrně pokryla červeň.

,,Řekl bych, že je chytrý, pokud bys člověka tohodle typu měl v oblibě. Je vskutku elegantní a zdvořilý." Jo a ještě je sexy a připomíná mi řeckého boha nebo anděla, ale to jsem si už nechal pro sebe.

,,Kde máš otázky?" A teprve teď mi došlo, že jsem ten papír nechal u pana Ackermana v kanceláři. Hned jsem se na Armina omluvně podíval, ale on se jen pousmál a usrkl vývaru z talíře.

,,V pohodě, aspoň jsi je nahrál na diktafon. Teda, doufám, že i ten jsi nezapomenul." Vážně se na mě podíval, ale já dobře věděl, že si jen dělá srandu, takže jsme se nakonec oba nějakou dobu smáli, než jsem si na kolena přitáhl notebook, abych si mohl zkontrolovat mail.

,,Hej, napadlo mě, že bychom ještě mohli udělat profesionální focení toho Ackermana. Na všech fotkách je s nějakými týpky nebo ve špatné kvalitě." Mluvil Armin, zatímco jsem zapínal notebook a upíjel teplý čaj. Když jsem ale uviděl od koho mám mail, málem jsem se udusil čajem a v rychlosti ho odložil na stolek.

,,Jsi v pohodě, proboha?!" Armin odložil svůj talíř s vývrem a přiskočil ke mně, aby mi mohl dát na záda pár ran.

,,On mi napsal! Chápeš to?" ukážu na mail pana Ackermana, který se nacházel v sekci Doručené.

Armin se na mě nevěřícně podíval s nepatrnými jiskrami v modrých očích.

,,To jste se na tolik sblížili?" zeptal se mě nevěřícně.

,,Ne! Já-já to sám nechápu." Rozkliknu mail a spolu s Arminem se zájmem čteme obsah zprávy.

Dobrý den, pane Jeagere,
zapomněl jste si u mě otázky, napsané Vašim přítelem panem Arlertem. Všiml jsem si, že jste mi několik posledních otázek nepoložil, tak jsem Vám na ně písemně odpověděl. Odpovědi posílám v příloze.
Přeji Vám pěkný zbytek dne,
Levi Ackerman, generální ředitel Ackerman Enterpraises Holdings s.r.o.

A vážně – v příloze byly odpovědi na všechny otázky. Nejen ty, které jsem mu nepoložil, ale byl tak zdvořilý a hodný, že ještě jednou odpověděl na otázky co jem mu už položil a na které jsem měl odpovědi nahrané na diktafonu.

,,No páni." Vystihl to Armin, pročítaje si odpovědi.

,,Musíme udělat to focení. Poprosíš ho o to prosím? Já zatím napíšu šéf redaktorce našeho časopisu." Pořád v lehkém šoku jsem přikývl, ignorujíc prosbu.