Poslechni své srdce (2.díl trilogie)

Kapitola 3

Ráno jsem se probudila s velkou bolestí hlavy. Nepamatuji se, kdy naposledy jsem se takhle zřídila...

Promnula jsem si pořádně oči, abych se trochu rozkoukala a pak se podívala po pokoji. Všude kolem postele bylo rozházené oblečení. No, to by nebylo ani tak divné, ale divné bylo to, že nebylo jen moje. Nervozitou jsem zadržela dech. Opatrně jsem otočila hlavou tak, abych viděla vedle sebe. Trochu se mi ulevilo, že v posteli ležel Jason a ne nikdo jiný.

,,Proč nespíš?'' zamručel se zavřenýma očima. Vypadal neodolatelně.  Jenže, to nebylo nic proti tomu, že byl stále zadaný...

,,Měl bys jít Jasone. Tohle byla chyba.'' zpanikařila jsem a chtěla vylézt z postele. Jason mi to ale znemožnil. Popadl mě za ruku a stáhl k sobě. Pěvně mě objal, že jsem sotva dýchala.

,,Bell, nekaž nám tuhle chvilku. Miluju tě a to nikdy nezměníš. S Rachel jsem jen proto, aby Melody nebyla sama, když tam nejsem.''

,,Tohle není správné.'' protestovala jsem a zadívala se mu do očí. Tvářil se, jako bych byla největší blbec na světě, co nic nechápe.

,,Co? Nedívej se na mě tak.'' trochu jsem ho strčila do ramene a usmála se. Znervózňoval mě. To jak se tvářil vážně, bylo na něho velmi neobvyklé.

,,Vezmi si mně Isabell.'' promluvil a nespouštěl ze mě oči. Čekal mou odpověď, jenže já byla v šoku. Neměla jsem slov.

,,Vezmi si mě.'' zopakoval mi to, jako by se bál, že jsem ho neslyšela.

,,Jasone, myslíš to vážně?'' zeptala jsem se pro jistotu, kdyby mě náhodou klamal sluch.

,,Ano myslím. Miluju tě, patříme k sobě.'' stál si za svým a na důkaz svých slov mě políbil. V tu chvíli jsem měla tělo jako z rosolu. Co víc mě ale překvapilo, bylo, že jsem měla motýlky v břiše.

,,Ano.'' souhlasila jsem, když se ode mě na vteřinku oddálil.

Jasonovy oči se rozzářily štěstím a já byla šťastná s ním. Byla jsem si jistá, že nedělám chybu. Přece jen, mezi námi bylo vždy něco víc. Milovala jsem ho a on mě, tak jsem neviděla důvod, proč si ho nevzít. Před tím jsem si jen nalhávala, že jsme zůstali ve stanici přátelství, to ale nebylo možné. 

O pár dní později

Jason uspořádal večírek, kde chce oznámit naše zasnoubení. Nikdo to totiž ještě neví. Takže budou všichni překvapení, i když teta Ava s Tobbym mají tušení. Něco málo mi naznačovala, ale neujistila jsem ji. Nemohla jsem to Jasonovi zkazit. To prostě nešlo. Těšil se, až to všem bude moci říct. Za celé roky co ho znám, tak jsem ho ještě nikdy neviděla tak šťastného. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem to byla právě já, kdo je tím důvodem.  Chtěla jsem pro něho jen to nejlepší.

,,Prosím o chvilku pozornosti.'' vyrušil lidi v mém obýváku, kde se konala párty. Všichni naši známí věnovali pozornost jenom jemu. S úsměvem na tváři jsem sledovala jeho počínání.

,,O co jde?'' objevila se vedle mě Mikaela, která mi podala sklenku šampaňského. Jason zatím říkal něco na způsob, jak je potěšen, že se dostavili všichni.

,,To se hned dozvíš.'' zazubila jsem se na ni, na češ nahodila nechápající pohled.

,,Přátelé, já a Isabell jsme se zasnoubili.'' pronesl pyšně svou novinu Jason. Všichni se začali radovat, jen Mikaela se vedle mě začala dusit pitím, tak jsem ji plácala do zad. Musela jsem se vážně smát. Takovou reakci jsem od ní nečekala. 

,,Jsi ok?'' ptám se jí, protože je celá rudá.

,,No, už jo. Proč si mi nic neřekla?'' urvala se na mě hned dotčeně, tak jsem si ji vzala kousek stranou a musela jí vysvětlit, že si to Jason nepřál. Chtěl to říct všem najednou, aby se někdo necítil dotčeně. Potom jsme se vrátili mezi ostatní, kteří mi hned začali blahopřát. Někdy jsem si myslela, že to nebude brát konce. Uváděli mě do rozpaků. Nikdy jsem si nemyslela, že budou tak rádi, když se zasnoubím s Jasonem. Nejvíce mě překvapila teta Ava, která mi řekla, že jí to bylo jasné od první chvíle, kdy ho poznala. Prý podle toho, jak se na mě vždy díval. V tom jsem s ní ale musela souhlasit. Stačil mi jediný pohled na něho a viděla jsem v jeho očích lásku a oddanost. Nemohla jsem si přát lepšího kluka na světě. Byl ten pravý. Cítila jsem to. On jediný pokaždé stál při mně a udělal by pro mě cokoliv.

,,Ahoj lásko, bavíš se?'' jemně mě políbil a ruce omotal kolem mého pasu. Ruce jsem omotala kolem jeho krku a znovu ho políbila.

,,Jistě. To jen díky tobě.'' ujistila jsem ho a pak se opět vpila do jeho rtů. Chtěla jsem mu být co nejblíže, tak jsem se k němu přitulila, jak jen to šlo.

,,Dneska si nějak obzvláště přítulná.'' zasmál se pobaveně, tak jsem ho šťouchla do boku, aby toho nechal.

,,Jsi opět domýšlivý.'' rýpla jsem si na oko dotčeně, ale měl pravdu. Jen jsem mu nechtěla dávat jistotu, že je to právě kvůli němu. Už tak byl dost namyšlený, přesně tak, jak jsem ho milovala. 

,,Já vím. Něco pro tebe mám.'' trochu jsem se od něho zvědavě odtáhla. Jason sáhl do kapsy kalhot. Mezi prsty držel krásný zásnubní prstýnek, který mi podával. S radostí jsem si ho nechala nasadit.

,,Dala mi ho babička, abych ho jednou dal někomu, koho budu z celého srdce milovat. A vím, že ty jsi ta pravá. Jednou ti babičku představím.'' usmál se na mě, ale mě se radostí chtělo brečet. Na vteřinku jsem si myslela, že si ho ani nezasloužím, ale rychle jsem ten pocit zahnala. Pevně jsem ho objala a vychutnávala si ten krásný pocit, kdy víte, že je někdo, kdo vás tak moc miluje. 

O týden později

,,Už máte vybrané datum?'' zajímá se Medison, když společně sedíme v obýváku a máme puštěný film na dvd.

,,Jo. Vybrali jsme si 7. prosinec, vychází na středu.'' usmála jsem se na ni a pak se podívala na zásnubní prstýnek. Dívala jsem se na něj dost často. Byl tak krásný, že to ani nejde snad popsat. Byl z bílého zlata a měl několik čirých kamínků, které se trochu překrývaly. Bylo znát, že už má toho hodně za sebou, ale to mu dodávalo ještě více krásy.

,,To je za půl roku. Nečekala jsem, že to bude tak rychle. Většinou se to plánuje déle.'' udivila se, ale to překvapilo každého, kdo už to věděl.

,,Je to perfektně naplánované. V jednom podniku se uvolnilo místo, tak jsme ho vzali. Sál je přímo dokonalý. Je udělaný trochu do rozlehlé zahrady a je to celé prosklené. Bude to jako v pohádce. Dokonce jsem se dívala, kdy má sněžit a podle toho, co hlásí, tak 7. bude hodně sněhu, jenom doufám, že to tak opravdu bude. Chci, aby naše svatba byla perfektní.'' říkala jsem jí nadšeně, čímž jak bylo znát, jsem jí zvedla náladu. Medison se na mě dívala s úsměvem, ale přece jen v tom jejím pohledu bylo něco víc.

,,Proč se na mě tak díváš?'' zeptala jsem se jí trochu nervózně. Tohle u ní nebylo obvyklé...

,,Já jen, že vypadáš opravdu šťastně a ty tvoje plány...abych se přiznala, myslela jsem, že stále miluješ Logana. To o něm si mi vždycky vyprávěla. Tím nechci říct, že nemáš být s Jasonem. Je na vás vidět, jak se milujete, ale podle mě tu vždycky mezi vámi bude i Logan.'' řekla mi svůj názor, ale tím mě moc nepotěšila. Dobrá nálada mě přešla a neměla jsem slov. Nasadila mi tím brouka do hlavy, i když ten brouk tam vždycky někde schovaný byl.

,,To se nestane. Nedovolím, aby nám Logan zasahoval do vztahu. Už nikdy to nedovolím. Logan pro mě už neexistuje.'' řekla jsem jí odhodlaně a možná i trochu víc tvrdě, než jsem chtěla. Možná to bylo tím, že jsem tím chtěla přesvědčit i sebe samu.

,,Dobře, když to říkáš.'' podotkla jen a raději se dívala na televizi. Jenže já se už na televizi nedokázala dívat. Nesoustředila jsem se na to, co tam říkají. Radši jsem se zvedla a odešla do chodby, kde jsem na sebe hodila mikinu a vyrazila ven.

Procházela jsem se po okolí a přemýšlela nad vším ohledně mě a Jasona. K tomu spadal i Logan, i když on už byl uzavřená kapitola. Celé tři roky o sobě nedal vědět. Jednoduše zmizel z mého života, bez jediného vysvětlení. Možná jsem si za to mohla sama. Odehnala jsem ho od sebe a pak už bylo pozdě něco napravovat. Zvorala jsem to. Nechtěla jsem zvorat i vztah s Jasonem, proto jsem si zakázala na Logana myslet, ale jediné, co mě zajímalo, bylo, jak se mu daří a co dělá.