naproti sobě stojíme
oba dva v černém obleku
okolo mlha, samota
skoro jako stát v oblaku
netřeba člověka s úsměvem
netřeba oddávání
stačí to naše spojení
všech hmotných věci se vzdání
šum barvy bílé a hroby zde
nutí mě s tebou chtít být
do jednoho z nich lehnout si
těla hlíně podrobit
v nemoci, ve zdraví
stále si svoji
podpora v ničení
seberozvoji
nejsme už mladí
ti co málo toho věděli
budeme umírat napořád
dokud nás láska nerozdělí
YOU ARE READING
víš, láska nebolí
Poetrykdyž jedna rozbitá duše, dovolí svému srdci se zamilovat, ale nedokáže dostatečně milovat, a proto přichází suše přes moře a má pocit, že začne se topit, dřív než se do vody ponoří víš, láska nebolí... to bolí lidi básnická sbírka
