víš, láska nebolí

spříznění

mé jméno sprejem napsané
pod vrstvami lidí
už nikdy nebude tu
už nikdo ho nevidí
kolik už mým klínem jich prošlo?

prší déšť smutných
každý zase zapomíná
já ale nenechám svou růži zvadnout
nechci aby zahynula moji vinou
ta, co jsem dostala, však i tak rychle uvadá
snad v dalším životě dostanu jinou

jinou květinu,
třeba kopretinu,
bílou s kapkou lásky
co zahojí vrásky

věřím, v dalším životě, že bude to lepší
ale třeba je tento tím lepším
třeba jsem ho zvolila

třeba to lepší, teprve přijde
pokud to vyjde
což by mělo, je to osud

osud výměny růže
růže za kopretinu
co mi podává tvor
motýli a laně
dívka, chlapec, medúza
a já zas měním stav

stejně jak květina
životy protíná
i tak se mění

já se měním s ní
a ty též
i ty jsi jiný
stejně jak listy
nových knih

když to bylo jmelí
jenom jsme seděli
uprostřed divnoty

dříve či později
podáváš mi makové kvítí
a já usmívám se
i když tvá duše odchází
a už ani nevím
co tomu předchází

životy moc rychle odplouvají
v duši mi v jednotu splývají

pak je to afrikán
když se tě dotýkám

barvy tvých očí
dokola se točí
modré, hnědé, zelené
šedé, černé, měděné

vlasy všech odstínů, barev
ve všech možných vlnách i rovinách
znovu se bavíme o kravinách

jsme propojení a ani o tom nevíme zůstáváme spolu, i když se měníme

už ani nemám strach, když tě teď ztratím protože vím, že k tobě se jednou zas vrátím

jsme spřízněné duše
napříč celou existencí
a tak mě miluj
jen s přirozenou tendencí
protože i tak
se v dalším životě
potkáme znova

.
tuhle naprosto miluju... (a psala jsem ji na své narozeniny ^-^