kráčíme ulici, venku je noc
oči své přivíráš, máš toho dost
ležíme v posteli, já do nich zírám
a ty své vlastní radši zavírám
jsou jako les, když s listím si hraje
stejně tak déšť, když se do hlíny vsaje
jako ty kudrny, co hlavu ti zdobí
jsou jako podzim, nejlepší období
tmavé jak vesmír, ve světle sluncem
říkám ti, honem, tak už pojď sem
chci ti dokázat tu krásu
jako když něco moc barvené se točí
znova a znova miluji ty tvé oči
ve večerním jasu
ČTEŠ
víš, láska nebolí
Poetrykdyž jedna rozbitá duše, dovolí svému srdci se zamilovat, ale nedokáže dostatečně milovat, a proto přichází suše přes moře a má pocit, že začne se topit, dřív než se do vody ponoří víš, láska nebolí... to bolí lidi básnická sbírka
