nad tvým hrobem tiše
naříkám a ničím si plíce
vykouřila jsem tobě
i sobě si radosti z života
ztracený ve světě i ze světa
už nikdy vic nebudeš se smát
kráčím sama ulicí
a hledám naše dny
mlha mě požírá
časem se ztrácím
zlatá ta nit,
jež prošívám motýli
tvořím z nich šat
co vezmu si do hrobu
k tobě
YOU ARE READING
víš, láska nebolí
詩歌když jedna rozbitá duše, dovolí svému srdci se zamilovat, ale nedokáže dostatečně milovat, a proto přichází suše přes moře a má pocit, že začne se topit, dřív než se do vody ponoří víš, láska nebolí... to bolí lidi básnická sbírka
