kaz

10 3 0
                                    

k polibkům by vedl vztah
a to teď stojí na mě
a tak brečím na jezeře
hledím na tě chladně

jsi vepsán do mých básní
a do srdce vyrytý
a to srdce po odchodu
tvém zůstane rozbitý

rozbité víc než napadá
tebe nebo mě
zůstanu brečící dole
samotná na dně

bolest větší nežli vesmír
bude mi duši svírat
nevím jestli budu schopna
potom květy sbírat

příliš mluvíš, já moc málo
asi to moc nedávám
toho, že to podělám
se asi nejvíc obávám

a proto tu kazím
vše trochu průběžně
a proto teď píšu
ti nashle předběžně

nashle má lásko
kterou jsem nezvládla
promiň mi, prosím
že snění mě ovládla

víš, láska nebolíKde žijí příběhy. Začni objevovat