tvé rty
a mé rty
naše sny
a ztracené hodiny
zíráním do stropu
přinesli potopu
a živnost se ztrácí
a pak ty slzy
stékají po zemi
radosti sklizeny
teď už jen pach
té hnijící hmoty
jež mažu si na rty
abys mě víc miloval
abys neřešil
jak se vůbec cítím
co ve mě kdo zachoval
nezabývej se blitím
pochmurným žitím
ani ran šitím
kašli na ty cesty
zůstaň se mnou stát
tělo, co chceš znát
si vem a sněz ho
stejně už tu nemá být
nepřestávám slova blít
a ty si mě celou bereš
ČTEŠ
víš, láska nebolí
Poetrykdyž jedna rozbitá duše, dovolí svému srdci se zamilovat, ale nedokáže dostatečně milovat, a proto přichází suše přes moře a má pocit, že začne se topit, dřív než se do vody ponoří víš, láska nebolí... to bolí lidi básnická sbírka
