Poslední císař (countryhumans story)

Kapitola 49.-Solferino

Pohled🇮🇹:

Francie...nastal čas...

Pohled...???

[24. 6. 1859, Solferino]

Sborové hlasy děl...To bylo to jediné, co tehdy v ten osudný den bylo na pláních u města Solferina slyšet. Přes rozryté louky potřísněné krví mrtvých těl vojáků se přeháněly kulky z pušek a dělové koule. Řev, pláč i nářek bojujících vojáků se rozléhal spolu se zvuky zbraní do dalekých krajin Italské země, která právě padla do spárů krvavé války za nezávislost. Ano, to se sardincká vojska s pomocí vojsk francouzských postavila proti císařovně rakouské, aby od habsburské nadvlády osvobodily svou zem. Tato rozhodující bitva u majestátního města navždy změnila dějiny. Vyžádala si spousty životů... Italové, Francouzi i Rakušané; ať už s hrdostí, smutkem či zmatením; řekli zbohem svým rodinám a vydali se na bojiště hájit svou čest. Když před odchodem objímali své ženy a děti, rozloučili se jedinou větou: "Brzy se uvidíme.". Byla to však pravda? Vrátí se zpět? Opravdu? Bylo rozumné dávat svým rodinám naději, když nikdo nevěděl, jestli přežijí? Vdovy a sirotci... Ti, co neměli štěstí teď plakají nad hroby svých padlých hrdinů... A nebo také ne... Třeba je jejich žena nemilovala...
Vítejte, to je válka... z pohledu vojáka. Až si tohle budeš, má milá číst, nevím, zda budu stále živ. Chci, abysis tento deník schovala a vyvarovala naše děti jakékoliv bitvy...prosím...
Dobrovolně jsem šel do armády i do téhle války. Myslel jsem si, že to uběhne rychle. Že zaženeme Italy zpět do kouta a okamžitě opustíme bitevní pole s vítězstvím. Mýlil jsem se... Kdo by čekal, že jsou ti Italové tak odhodlaní. Bohužel jsem to musím vyslovit nahlas...Rakousko vyjde z této bitvy s porážkou.
Miluji svou zem, miluji císařovnu, vždy budu bojovat za Habsburky! Ale tebe miluji víc... Pokud se nevrátím, vzpomínej na mě v dobrém.
Zatím...zbohem, Katrin, má lásko.

Tvůj Hans

Zápis z deníku neznámého rakouského vojáka z bitevního pole u Solferina L. P. 24. června 1859

Právě jste si přečetli psaní, které napsal příslušník císařské armády své milé. Psaní odeslat nestihl a v bitvě u Solferina padl. Kdo vám ale toto teď vypráví? Itálie? Francie? Rakousko? Čí je toto zmiňovaný Pohled? Teď vám nevypráví nikdo z našeho příběhu, vyprávím vám já. Je důležité znát bitvu i z pohledu obyčejného vojína, a proto jsem zařadila deník jednoho z nich, byť jen na pár odstavců, do děje.
Teď se ale vraťme zpátky k příběhu. Asi už jste pochopili, kde a kdy se nacházíme. Právě probíhá Druhá italská válka za nezávislost a my prodlíváme uprostřed rozhodující bitvy-Bitvy u Solferina. Itálie si podle tajné dohody přivolal na pomoc Francii a teď u tohoto městečka bojují o budoucnost celé Itálie i Habsburské monarchie. Pokud sardická a francouzská vojska bitvu vyhrají, Itálie získá moc nad Lombardií. Pokud však ne...bůhví, co se s Itálií stane. Osud obou zemí záleží na této události, teď a tady... Inu, ponořte se zpět do příběhu... Sjednocení Itálie se začíná stávat skutečností...

[24. 6. 1859, Solferino]

Pohled🇦🇹:

Počkat...Co to-... To ne...NE!!! PROČ SE VZDÁVAJÍ?!!! TO NESMĚJÍ!!!

HM: "Zklamala jsi mě, Rakousko...Zklamala..."

Ne tati, prosím! Tohle se neděje!

...

My jsme...prohráli?