Čas nevrátíš

Část 46

Během pár vteřin se dozvěděl, že ji v bytě, který má nad cukrárnou, před chvílí praskla vodovodní trubka, kvůli čemu musela zavřít svůj podnik. Nakolik musela zastavit hlavní přívod vody a cukrárna tak zůstala bez ní, nemohla nechat otevřeno.

Podle toho, co mu pověděla, tak instalatér, kterého zavolala, by ji měl dorazit, asi za tři, až čtyři hodiny a ona na něj musí čekat. „Lexie, dej mi tak deset minut a zavolám ti." Řekl jí v rychlosti. „Jo a toho tvého instalatéra, zruš!" Dodal rozhodně, ještě než vzápětí na to, položil telefon.

Chvíli se nepřítomně dívala, na svůj mobil a nechápala, co tím myslel. Vždyť chtěla jen, aby vyzvedl děti, nic víc! A on jí řekne, zruš chlápka, co sis zavolala na vodu? Nechápala to, no i tak to udělala. Netrvalo dlouho a muže, který měl dorazit, tak za tři hodiny, zrušila.

Následně už jen čekala, na hovor přicházející od něj. Podnik měla zavřený a Alexe i Mikyho, poslala domů. Ian, ten měl přijít až odpoledne, protože měl jít dopoledne na lékařskou prohlídku, nutnou k práci v cukrárně. No Alex ho už informoval o nastalé situaci a tak ani nechodil.

Jakmile uslyšela zvonit mobil, okamžitě, bez toho, aby se podívala, kdo ji to vlastně volá, to zvedla. Nestihla říct, ani ahoj, nakolik osoba, která ji právě volala, ji nepustila ke slovu. „Jsem na cestě k tobě. Tak za dvacet minut dorazíme." Pronesl v rychlosti a zdálo se jí, že s ním mluví za jízdy. „Nechápu. Jak dorazíme a proč?" Zeptala se, protože opravdu momentálně nechápala, jeho myšlenkové pochody. „Musím se ještě stavit po otcova přítele. Je to instalatér a opraví ti tu trubku." Jeho vysvětlení, ji docela dost překvapilo. Vždyť po něm nic takového přeci nechtěla, tak proč to ksakru dělá? Nestihla se ho ani zeptat, protože ji vzápětí oznámil, že musí končit, nakolik dorazil k Nathanovi, kterého má vyzvednout.

Právě odstavil auto u domu svého neoficiálního strýce. Asi před půl hodinou, jak domluvil s Lexie, okamžitě zavolal otci a poprosil ho, jestli mu půjčí na pár hodin Nathana. Nathan je velmi zkušený vodař, kterého služby dost často, i jako rodina využívají. A hlavně je to otcův dobrý přítel, který si na ně vždy najde čas, i když ho v tu chvíli zrovna moc nemá.

Pravdou je, že jako firma nejsou zaměřený, jen na jedno odvětví. K jejich podnikání, patří taky výstavba bytových domů. A nejen to. No a tam se jeho otec poznal s Nathanem. Mimochodem, otcův dobrý přítel je Beta. Tak nějak si padli do noty a následně se stali moc dobrými přáteli.

Netrvalo dlouho a už parkoval i s Nathanem u dveří cukrárny Lexie. Když vstoupili dovnitř, rozhlížel se kolem, ale neviděl ji. „Tady jsem!" Křikla zezadu místnosti, kde dle jeho názoru, je asi kuchyňka. Pomalu se tam oba dva rozešli a nakonec spatřili Lexie, jak tam uklízí tu spoušť, po tekoucí vodě.

Ve chvíli, jak uslyšela zvonek u dveří, usoudila, že už dorazil Justin. Vůbec nechápala, proč se do řešení jejího problémů s vodou, tak položil. No doufala, že to, co nejdříve vyřeší, když už zrušila, toho svého vodaře. Právě vytírala podlahu, když do místnosti vstoupil otec jejich dětí i s postarším mužem, který se na ni mile usmíval. „Dobrý den." Pozdravila ho s milým úsměvem a čekala, co se bude dít dál.

„Lexie." Oslovil ji Justin, čím upoutal její pozornost. „Představuji ti otcova dobrého přítele Nathana, který se ti koukne na tu vodovodní trubku." Ukázal směrem k mile vypadajícímu muži a pak svůj pohled odvrátil od matky svých dětí a pohlédl na muže stojícího vedle něj. „Nathane, tobě představuji matku svých dětí, Lexie." Jakmile to dopověděl, oba dva se navzájem pozdravili.

Nathan nečekal a hned se začal vyptávat, kde co najde, aby to mohl, co nejdříve dát do kupy. A Lexie mu zase všechno ochotně ukázala. Justin je jen sledoval a když jim Nathan řekl, že už to zvládne sám, pozvala ho Lexie na kafe.

Seděli společně u jejího stolu a on přemýšlel, jak se jí zeptat, jestli by dnes i s dětmi a samozřejmě s ním, nechtěla někam zajít. Nakonec se přece jen odhodlal a spustil. „Lexie, tak mě napadlo." Všiml si, že jakmile na ní promluvil, zpozorněla. „Když už máš dnes z technických příčin zavřeno. Nechtěla by si něco i s dětmi podniknout?" To překvapení ve svých očích, před ním nedokázala skrýt. Vypadala, že přemýšlí, no nakonec přece jen promluvila.

„A co máš konkrétně na mysli? Protože na celodenní výlet to už nebude." Vyhrkla spontánně, až se sama nad sebou musela pozastavit, co jí to napadlo. Opravdu má někdy dojem, že její pusa, je rychlejší, než mozek. Je pravda, že dnes už otevírat nebude, ale taky netuší, kdy ten milý pán, jménem Nathan, opraví tu trubku. „Jo, to je pravda." Konstatoval zamyšleně Justin a na chvíli se odmlčel. Bylo na něm znát, že nad něčím usilovně přemýšlí. No, dlouho to ticho u stolu nevydrželo. Nakolik o chvíli později, přece jen z nějakým nápadem přišel.

„Co takhle to vzít vcelku jednoduše. Když už nemáme tedy celý den, co je vzít na hřiště a pak třeba na zmrzlinu, nebo tak?" Navrhl nejistě a upřeně se jí u toho, díval do očí. Nic lepšího ho v tu chvíli nenapadlo. Hlavní pro něj bylo to, aby s tím souhlasila. Rád by s nimi, zase strávil společný čas, i kdyby to mělo být, jen pár hodin.

Když Lexie nic neříkala, maličko znejistěl. No, bylo to víc, než maličko. Pozorně se na ni díval a zdálo se mu, jakoby se nevěděla rozhodnout, jestli ano, či ne. Chápal její dilema. Za těch pár dnů, spolu strávili dost času a je možné, že ji to není zrovna moc po chuti.

Bylo pravdou, že na ní nechtěl spěchat a to pořád nechce. Jen se toho víc nakupilo najednou a teď, když viděl příležitost, být s nimi, jako s rodinou, tak ji hold využil a doufal, že jeho nabídku neodmítne.

„Co takhle hřiště, vyměnit za pláž?" Zeptala se ho pobaveně. Měla z toho dobrý pocit a ani netušila proč. Ale řekla si, že stresu, už má pro dnešek dost a raději si užije, společný čas, se svými dětmi. I s jejich otcem, když to musí být. Po její otázce si všimla, jak se Justinovi rozšířil úsměv na rtech, asi s uvědomění, že mu neřekla ne.