Čas nevrátíš

Část 16

Justina skoro kleplo, když přišla Olivie, která říkala, že nepřijde. Prý její schůzka skončila předčasně, tak měla čas, se zastavit. Přišla právě v té době, když Lexie nesla malou, blonďatou holčičku v náručí k sobě domů. Nezapomněla podotknout, jestli se už s dětmi znají.

Lexie se dlouho nevracela a tak se zeptal rodiny, jestli už náhodou nepůjdou domů a oni souhlasili. Zákazníci, už pomalu odcházeli a číšníci postupně uklízely stoly. Bylo něco kolem čtvrt na deset, když Lexie otevřela dveře svého bytu a pomalu scházela dolů. Pořád ho udivovalo, jak krásná je.

Děti uložila do postýlek a popřála jim dobrou noc. Věděla, že když usnou, tak vstanou, až kolem deváté ráno, co jí vcelku vyhovovalo. Měla dost času se vyspat a taky je i přichystat na výlet do ZOO, na kterém bude mít o dítě navíc.

Je ráda, že Nicky jde s nimi, protože děti zažijí, aspoň více legrace. Když scházela dolů všimla si, že Justinova rodina se pomalu chystá domů. Usoudila z toho, že už měli skoro všechno vypito a zákusky, co si objednali, měli už taky dojedené. A samozřejmě i z toho, že za chvíli měli zavírat.

Lexie si vzala své papíry, kterým se musela, ještě předtím, než zavře věnovat. No nakonec to odložila a šla pomoci svým číšníkům, dát do pořádku stoly. Jak přecházela kolem stolů, přišel za ní Justin s tím, jestli by neměla chvíli čas, že ji chce s někým seznámit.

Moc se jí nechtělo, toho seznamování s jeho rodinou, už měla dost, ale v rámci slušnosti mu dala kladnou odpověď, která mu vykouzlila úsměv na tváři. Ten úsměv, který tolik milovala. Zatřásla hlavou, aby se vzpamatovala a rozešla se za ním. Stál tam jeho dědeček, kterého znala a taky ho pozdravila. Mile se na ni usmíval. Pak tam byl už od pohledu, manželský pár a žena, která s ním byla prvně.

„Lexie, dědečka už znáš." Řekl s úsměvem a stočil svůj pohled k rodičům, na které i rukou ukázal. „Rád bych ti představil své rodiče." Pronesl a stočil svůj pohled na Lexie, která se mile usmála. „Tady ten fešák, je můj otec Justin." Ukázal směrem k otci a pak svůj pohled přesunul k matce. „A tady ta kráska je má matka, Natálie." Řekl z hrdostí. Byl hrdý na svou rodinu, na celou rodinu i na Lexie a děti. „Jo, abych nezapomněl, tohle je moje sestra, Olivie." Usmál se a pohledem zavadil o sestru. Doufal, že nebude hloupá a hlavně, že bude slušná.

„Moc mě těší. Opravdu vás ráda poznávám a snad se vám u nás líbilo. Promiňte, ale už musím jít pomoct mým lidem. Hezký večer vám přeji." Pronesla s milým úsměvem a doufala, že jejich konverzace je u konce. Dnes už byla unavená a jediné, co chtěla bylo jít do postele a pořádně se vyspat. Neměla už kapacitu na to, aby s někým vedla vážnou konverzaci. No její přání ji bylo zapovězeno, když se ozvala Olivie, sestra Justina.

„Lexie, viď?" Zeptala se Olivie povýšeně a Lexie nechápavě přikývla. „Proč komplikuješ mému bratru život? Vždyť jsou to i jeho děti a má na ně právo. Víš, že může jít k soudu, kvůli opatrovnictví, když bude chtít? A ty určitě prohraješ!" Vykřikla po ní. Nechápe, že její bratr ještě v té věci nic neudělal. Ani právníka nezkontaktoval. On snad není Dominantní Alfa, pomyslela si.

„Olivie, okamžitě sklapni!" Křikl na ni Justin a jeho rodiče taky. „Nepleť se do věcí, do kterých ti nic není!" Byl na ni nasraný. Jestli tímto něco posrala, co určitě posrala, protože Lexie si tohle nenechá líbit, tak ji vlastnoručně přerazí.

„Tak, abychom si rozuměli Olivie." Řekla přísným hlasem a zpříma se jí podívala do očí. „Já jsem ustoupila tvému bratru, až dost, si myslím. A jestli to bude chtít dát k soudu, tak klidně může. Já osobně, se nemám čeho bát. On určitě ví, že by v žádném případě nevyhrál a to bys měla vědět i ty." Pronesla kapku nasraně. Ale nedovolí, aby si v jejím podniku na ni dovolovala holka, co si o sobě myslí bůh ví co a o tom, co se děje, ví úplný kulový. „Promiňte, ale já už vážně musím." Řekla a chtěla se otočit k odchodu, když ji Olivie chytla za ruku a tím ji v tom zabránila.

„Okamžitě mě pusť!" Křikla na ni a v tom se tam objevil malý Jay, který do ní narazil takovou silou, že ji odstrčil od Lexie asi na dva metry.

„Už nikdy se nedotýkej mé maminky! Rozumíš?!" Zařval malý Jaya postavil se před Lexie. „A už nikdy k nám nechoď!" Dodal rozzuřeně. Nikdo z nich nechápal, co se tam děje. Ale Lexie věděla, co dělat. Jay byl rozrušený a hodně, co znamenalo, že nemá pod kontrolou své feromony. Lexie hned křikla na Alexe a ten už taky věděl, co musí udělat. Okamžitě pustil klimatizaci naplno, aby odvětrávala prostor, jinak by se mohlo stát, že by jim tam zbylý zákazníci, do pár minut popadali, jako mouchy.

„Jayi, klid. Všechno je v pořádku, ano?" Řekla mu, když si ho otočila čelem k sobě a přitom se ne něj něžně usmívala. „Dýchej. Nádech, výdech. Tak je to dobře. Hodný kluk." Snažila se ho uklidnit, aby nad sebou neztratil kontrolu, ještě víc. Usmála se na něj a pohladila ho po vláskách. „Jayi, co tady děláš? Neměl si náhodou spinkat?" Zeptala se ho, aby odvedla jeho pozornost od Olivie. No a taky chtěla vědět, co ho tam dovedlo.

„Já, šel jsem na záchod a slyšel jsem tu zlou tetu, jak na tebe kšičí. Nikdo na tebe nebude kšičet." Řekl nazlobeně. Lexie ho objala a do ouška mu pošeptala, že ona je máma a že se umí o sebe postarat. V tom ho vzala do náručí, řekla Justinovi, že Olivii, už nechce vidět ve svém podniku. A v rámci jejího bezpečí, by k nim opravdu neměla chodit. Protože je možnost, že příště ji už před Jayem neochrání.