KATE • (Avengers)

31. Ohana

Jeeeeaaahh! 1047 slov! Je to tam! Je to tam!

Ehmm... jelikož jsem už dlouho nevěnovala žádný díl, následující čtyři nebo tři postupně věnuji :)

Začneme s ... hah, všah to poznáte ;)) 

Písnička je stará (pro mě) ale úplně se rozplývá v uších :')

Text kurzívou je příběh v příběhu :)

Ohana means family. Family means nobody gets left behind or forgotten.

„Och, tak dlouho jsem tu nebyla! Hrozně mi to chybělo!" vykřikla jsem a vběhla do Tonyho vily, kotník bolel, ale šupiny hodně pomáhaly. Rozhodlo se, že před tím, než se zase rozprchnou do všech světových stran, zůstaneme den u nás doma. Oslavíme vítězství.

„Meowe!?" vykřikla jsem překvapeně, protože u dveří seděla tmavě hnědá kočka, načechraná a měkoučká, ale ty oči bych poznala kdekoli. Nebyly modré, jaké jsem vybrala kdysi já, ale zlatohnědé, úplně stejné, jako mám já.

„Připomínala mi tě," vysvětlil mi to Tony. Popadla jsem svého milovaného robotka do náruče a obdivovala, jak živě vypadá. Byl obalený jakousi hmotou, která simulovala maso a ty chlupy musely být neskutečně drahé, protože vypadaly až příliš právě. Doufám, že kvůli tomu Tony neoholil žádnou živou kočku.

„Krásná práce," pochválila jsem mu výtvor. „Jaký typ syntetických makromolekulárních látek jsi použil?"

„Nejdřív jsem přemýšlel nad tricho...," začal a už to vypadalo, že se dostaneme do oné nekončící diskuze. Ovšem ostatním to nepřišlo ani zdaleka tak fascinující, jako nám.

„Neeeee," ozvalo se sborové bučení, jak se všichni trousili dovnitř. Mračili se na nás, abychom už s tím nezačínali, ale když se přemístili do obýváku, tajně jsme si vyměnili pár názorů. Museli jsme.

„Dá si někdo palačinky?" křikla jsem, když jsem probíhala plným obývákem. Dostala jsem snad patnáct objednávek, což bylo divné, sedělo jich tam jenom osm. Pochybovačně jsem si je přeměřila.

„No tak na to zapomeň!" vletěl do kuchyně Tony a zamračeně si mě měřil.

„Co? Proč?!" Vyjekla jsem, protože jsem se na palačinky hrozně moc těšila.

Nic neřekl, jenom mi pohledem ke stropu připomenul ty mastné skvrny. Uličnicky jsem se usmála. Zapomněla jsem.

Opustila jsem kuchyň a škodolibě sledovala, jak se tam Tony o něco snaží. Vím, že neumí vařit, natož složité palačinky.

Vzala jsem si jeden bezprizorný tablet, který výjimečně neměl hologramovou obrazovku, ale byl to typický jablíčkový model. Rozklikla jsem strejdu Googla a zadala svoje jméno. Chci vědět, na jaké klepy mám být připravená.

Některé byly hnusné, třeba, že jsem zlatokopka, že jsem podvodnice nebo zlodějka, ale přešla jsem to s rychlým zakroucením hlavou a scrollovala stránku níž a níž a narazila jsem na odkaz na wattpad. V životě jsem o tom neslyšela, ale bylo tam zmíněno i Stevovo jméno. Začala jsem být zvědavá. Rozklikla jsem stránky a nestačila se divit. Byly tam příběhy. Desítky příběhů o mně a Avengers. Zdálo se, že si mě mladá populace všimla a hojně využila fotky, které mám s ostatními.

Nejoblíbenější byl příběh, pod kterým svítily dvě prapodivné přezdívky - Sisa001 a pinkamenapie06.

Ovšem úvodní obrázek jsem důvěrně znala. Byla to ona taneční póza v záklonu, když jsem si v Grand Palace šlápla na šaty a Steve mě chytil. Byl to jeden z nejlepších dnů mého života a tak ho popsaly i autorky. Psaly o tom, jak jsem si vybírala šaty, následovala divoká jízda Tonyho autem a pak poměrně vtipné rozhovory s ostatními. Vtipné nikoli obsahem, ale vykreslením postav. Naznačovaly, že Clinton je nějakým záhadným způsobem zamilovaný do Romanovové, která je zamilovaná do Tonyho, který věrně miluje Pepper. A ze mě a Steva udělaly zamilované kokosáky. Byl to zamotaný, ale zajímavý příběh.

„Čemu se tak směješ?" vyrušila mě Nataša náhle a já si uvědomila, že se směju nahlas.

„Našla jsem jednu povídku o nás, je to hrozně vtipné," vychrlila jsem bleskově, abych mohla pokračovat ve čtení.

Všichni se se zájmem nahrnuli kolem mě a četli spolu se mnou, nevadilo, že nečetli od začátku, i v dalších kapitolách byly ty popisy tak nepravděpodobné, že všem do pěti minut tekly slzy. Běžným čtenářům to jistě přišlo normální a určitě to považovali za příjemné čtení, ale když se to týká přímo vás, připadá vám vtipné úplně všechno.

V kapitole, která se jmenovala rychle a zběsile, jsem se nasmála asi nejvíc já, protože to bylo o mně a Stevovi. Nejdřív jsme se oba opili, což ve skutečnosti není možné, potom jsme dělali hrozné kraviny, u kterých bychom se oba jistě zabili a nakonec jsme koukali na Hry o trůny. Nevím, co to je, ale už bych si to konečně měla vyhledat, je to na každém rohu.

Smála jsem se, až mi slzy tekly, ale když nastala chvíle, kdy jsme se začali navzájem osahávat, úsměv mi pomalu vadl.

Steve najednou zvážněl, v jeho očích se zalesklo prapodivné světlo, byl to záblesk něčeho hlubokého. Shodil deku na zem a pomalu se ke mně naklonil. Vlasy mu popadaly do čela, a když mě políbil, polechtaly mě na obličeji.

Obočí mi vyjelo nahoru.

Přenesl váhu a sedl si, potom na mě pomalu zatlačil, abych se tak ocitla pod ním, natáhl ruku a zajel mi s ní pod tričko. Jeho dlaň byla teplá a tvořila na mých zádech cestičky husí kůže. Pokrčila jsem nohu a...

Oh...huuu....huh?.... cože?...todle...uuuuuuuuuuu. Jakmile jsem dočetla do oné ehmm části v panice jsem vyhodila tablet vysoko do vzduchu, kde se roztřískl o strop. Všichni na mě nejdřív vyjeveně koukli, protože jsem je tím olympijským hodem málem pozabíjela, ale když střepy bezpečně dopadly daleko od nás, začali se mi posmívat. Ne všichni to dočetli až tam, kde jsem skončila já, ale domysleli si to. Jediný Steve byl tak daleko od tabletu, že musel číst pomaleji.

„Co? Co tam bylo?" chtěl vědět a vzal zničený tablet do ruky, doufajíc, že to třeba přežil. To dost těžko.

„Nic!" vykřikla jsem příliš rychle a cítila, jak pomalu rudnu, ale začínala jsem se taky pochechtávat. 

„Co se děje?" přihnal se Tony z kuchyně, aby náhodou nepřišel o nějakou srandu.

„Nic!" vykřikla jsem znovu, úplně stejným hlasem, což všechny rozesmálo, ale já začala být nervózní. Nevím proč, nechtěla jsem, aby moje vztahy Tony nějak moc řešil.

„No tak počkat, smějete se tu jako pominutí a neřeknete mi proč? Vždyť vám dělám palačinky!" vyčetl nám a nahodil u toho ublížený obličej.

Thor se nadechl, že mu to řekne, ale při prvním slově propukl v chraplavý smích, ke kterému se přidali i ostatní. Opravdu super vtip, Thore. Chtěl to říct znovu, ale neovládl se a rozesmál se nanovo.

„No tak, lidi, zas tak vtipný to nebylo," řekla jsem pohoršeně, když se najednou ozval JARVIS.

„Pane, vaše palačinky," připomněl lhostejně, ale Tony vykulil oči a sprintem vystřelil do kuchyně, kde začal hlasitě nadávat a křičel, ať mu někdo podá hasicí přístroj. Radši jsem se ani nešla podívat.

Aaaaano začíná série nedůležitých, ale úlevných, kapitol :) snad si je užijete, jako já :))

Taky pro Sis a pinku (aj nou :D), tohle určitě není to, co jste čekaly a požadovaly, ale řekla jsem si, že si zahraju na kouzelnou lampu a přání vám jistým způsobem splním :D Když jsem tam napsala něco ve stylu, že to bylo nepřesně popsané, nic proti vašemu psaní t nebylo, jen jsem je musela rozesmát :D

Díky moc všem, co tak neskutečně pravidelně komentují, každé zavibrování mobilu mi vykouzlí úsměv :33