Kapitola XIX.

16 1 0
                                    

Drahá Mary-Ann,

Mytologická stvoření jsou démoni a využívají pouze více slov pro své maskování. Nenech se zlákat lstí sladkého jablka poznání.

Víra a pokora jsou klíčem k udržení víry v Boha a ochraně před temnotou a klamem démonů.

Nedej si zvyknout na zdánlivé návnady nepoznaných bytostí a vím že je těžké udržet svou víru pevnou. Věřím, že skrze modlitbu a víru v Boží ochranu překonáš veškerou temnotu a zlo. Buď pevná a pečlivá ve své víře.

Modli se k Bohu a on ti dá svou ochranu a požadované odpovědi.

S modlitbou za vaši ochranu,

Biskup Oldřich.

Dostala odpověď od biskupa Oldřicha, ale ta slova jí zněla prázdně. Několikrát se pokusila napsat odpověď, ale vždy ji opět smazala, nejistá, nebo nespokojená s ní.

Nakonec si jen frustrovaně povzdechla a vzdala to.

Byla zklamaná z odpovědi biskupa a cítila se osamělá a nepochopená. Proč se jí zdál být tak neodstupný a chladný? Ano vždycky byl panovačný a chladný, ale teď působil nějak víc odmítavě.

Možná byla příliš náročná na své požadavky nebo příliš vzpurná vůči církvi. Ale zároveň si v duchu říkala, že to není jen o ní, že tady jde o něco většího, o spravedlnost a pravdu, o milosrdenství.

Povzdechla si a znovu se podívala na notebook před sebou, znovu si povzdechla a začala psát.

Ctěný biskupe Oldřichu,

děkuji za Vaši odpověď, bohužel však s Vámi nesouhlasím... mé nedávné zkušenosti a intuice mi říká že mezi nebem a peklem je nespočet tvorů a že narodit se jako něco neznamená že naše povaha je předurčena. Věřím, že ne všichni démoni jsou zlí... a věřím, že ne všechno co považujeme za démony, démony skutečně je.

S úctou a vděčností,

Vaše služebnice Mary-Ann.

Dopsala poslední písmeno zprávy a email odeslala.

Prokřupla si prsty, zatímco čekala než se objeví ikonka: Email úsměšně odeslán. 

Nemusela čekat dlouho, už za chvíli tato ikonka na obrazovce problikla.

Mary-Ann se uvolněně nadechla a pocítila lehký pocit úlevy.

Zhruba tou dobou ji vyrušilo zaklepání na dveře.

"Dále" Vyzvala osobu a dveře se otevřeli.

Opat Francesko na vyzvání vstoupil do místnosti.

"Neruším?" Otázal se když prošel dveřmi.

"Nerušíte, potřebujete něco?" Zeptala se Mary-Ann.

"Vlastně ano, ale asi to je banalita. Jen mě zajímalo jestli náhodou nevíš něco o tom šedookém muži co tu byl v den kdy jsem přijel?"

"Bohužel, neznám ani jeho jméno..." Zavrtěla Mary-Ann hlavou. "vlastně ano, má nejspíš manželku a dvě děti. Sariela a Elišku. Ale víc toho vážně nevím, na zdejší se zeptejte spíše faráře."

"To je vlastně asi stejně jedno..." Řekl opat Francesko, v jeho hlase zaznívala úleva. Další slova, která vyslovil pronesl šeptem, přesto je Mary-Ann slyšela. "Stejně jsem se nejspíš mýlil."  

"Co máte na mysli opate?" Zeptala se Mary-Ann zvědavě.

Opat rychle zavrtěl hlavou a zapíral: "Ale nic, zrůdičko."

Už už se měl k odchodu, ale Mary-Ann ho svými slovy zastavila.

"No tak opate Francesko, co vám leží na srdci?" Její hlas byl prosebný a naléhavý.

A opat Francesko na svá stará kolena neměl dost sil aby její prosbě vzdoroval, stejně by to měla vědět, měla by vědět proti čemu možná stojí.

"Ty vůbec nemáš ponětí kam tě poslali, co?" Otázal se, jeho hlas byl těžký, naplněný strachem a obavami.

"Na sever?" Zeptala se zmateně Mary-Ann.

"No právě," Povzdechl si opat. "Do teritoria démona Walwah..."

"Démon Walwah?" Zamračila se Mary-Ann, to jméno nikdy neslyšela.

"Je to stará legenda..." Zdálo se že se svá slova snažil zamluvit, ale moc se mu to nedařilo. "Démon zániku a magie, podle legend silnější než samotný vládce pekla, démon tak krutý a hrozivý že se před ním schovalo i samotné slunce... nejspíš jen povídačka okolo zatmění slunce, když lidé ještě nevěděli proč se tak děje."

Mary-Ann z jeho slov mrazilo a nejistota, která se jí zakousla do srdce byla bolestná. Pověra nebo skutečnost?

"A přesto jste tu..." Zašeptala Mary-Ann tiše. "Abyste se ujistil že jsem v bezpečí..."

Opat přikývl.

"Bojíte se že ta pověra je skutečná a podezříváte toho šedookého muže..." Dodala.

"Ano..." Souhlasil opat. "Jenže... ten muž vlastně nevyzařoval žádnou démoní energii, nebo třeba nějakou nadpřirozenou energii, působil jako obyčejný člověk."

"Člověk pravděpodobně není, ale pochybuji že to je démon silnější než samotný satan. Jeho syn je... jak to říkal? Drak a prokletý? A dcera něco se světlem... nejspíš?"

"Drak?" Zopakoval opat, Mary-Ann jen pokrčila rameny. "Draci jsou považováni za jedny z nejmocnějších démonů." Dodal. "Ale během středověku byly dost vymycováni."

Mary-Ann se zamyslela nad tím, co jí opat Francesko řekl. Zdálo se to být jako sen, ale zároveň jako noční můra. Byla zde v teritoriu démona Walwah, s démonickými bytostmi které jsou silnější než samotný satan? A ona tu byla úplně sama... Teda teď tu měla opata, starého prošedivělého shrbeného muže.

Stále jí démoni děsili a vybavovala si při slově démon zlo, ačkoliv věděla že je to jen skupina bytostí, jako psi, lidé, nebo třeba sloni, a že každý z nich může být různý.


Naše mocWhere stories live. Discover now