Kapitola III.

39 2 0
                                    

Opat se rozhodl, že nejdříve musí zjistit více informací o tom symbolu na zápěstí, než se pustí do nějakého levelu exorcismu. Rozhodl se prozkoumat staré knihy a dokumenty v klášterní knihovně, možná najde nějaké informace, které by mu pomohly porozumět situaci.

Po několika hodinách prozkoumávání pradávných textů a rukopisů však nic nenalezl, nezbývalo než doufat, že se osloveným exorcistů, biskupům a kardinálům, podaří najít něco víc.

Rodina byla bezpečně ubytována v klášteře i s porodní bábou. A nyní v hluboké noci spali, snad alespoň s trochou naděje v bezpečí a Boha.

Opat se rozhodl, že nezbývá, než čekat na pomoc a tak se vydal do postele aby si alespoň trochu odpočinul než vyjde slunce. Nečekal že pomoc dorazí už příštího dne brzo ráno. Byl to starý šedivý muž s dlouhými vlasy a vousy. Šel o holi a hrbil se.

"Vaše milosti," Oslovil ho opat jakmile ho spatřil, okamžitě toho muže poznal. "Nečekali jsme nikoho takto brzo."

"Musel jsem vyrazit okamžitě jakmile jsem viděl váš email. Chci to vidět na vlastní oči." Promluvil chraplavý hlas staříka.

"Víte co to znamená?" Ptal se zmateně opat.

"Neunáhlujme se, první to chci vidět na své oči... teprve pak chci dělat závěry." Zamručel stařík.

A tak opatovy nic jiného než zavést staříka k novorozenci, do pokoje kde byla rodina ubytována.

Stařík přistoupil k provizornímu lůžku, na němž ležela dívka s pečetí na levém zápěstí. Druhorozené ležela na posteli s rodiči.

Mary-Ann nepatrně zvědavě naklonila hlavu a opět k neznámému radostně natáhla ruce sevřené v pěstičky. Na levém zápěstí se rýsoval jednoduchý symbol pekelné brány.

Stařík vytáhl ze své brašny nějakou starou knihu a začal v ní listovat. Neustále si při tom něco mumlal a zdál se v zamyšlení.

Nikdo z ostatních se neodvážil ani dutat, ani malá Maria-Alis nevydala jedinou hlásku.

V jednom okamžiku pak stařík zvedl pohled od knihy a zamračil se. "To co jsem si myslel... je to je to skutečně ono..." zamumlal a podíval se na opata s vážným výrazem.

"Co to znamená, vaše milosti? Co je to ono?" zeptal se opat nervózně.

"Je to podpis samotného Lucifera," odpověděl stařík tiše. "Symbol, který značí, že dítě je propojené se samotným vládcem pekel a že mu náleží."

Opatovy sevřel srdce hrůza. Jak mohlo to dítě být zapleteno do něčeho tak strašného? Jak to že se nevinné novorozeně dostalo do moci pekel? Jak si něco tak čistého jako plod nového života mohl nárokovat samotný satan?

Ve stejný moment kdy zaslechla jméno toho komu svou dceru upsala na matku přišly mdloby.

Manželovy oči se jen hrůzou rozšířili.

A jediný kdo si z té informace nic nedělal byla dvojčata.

"A co nyní?" zeptal se opat s úzkostí.

"Musíme jednat rychle," odpověděl stařík. "kromě křtu, akolytátu, lektorátu, exorcitátu, ostiariátu a podjáhenství, provedeme i svěcení jáhenské, kněžské a biskupské. Vše v tomto pořadí. Pak doporučuji dítě uchovat na boží půdě, někde v klášteře u mnišek, které budou obeznámeny s celou situací... O všem bude potřeba informovat kardinály a papeže."

A jak stařík pravil tak tak bylo učiněno. Jenže ani po nekončícím svěcení a modlitbách symbol z ruky dívenky nezmizel. Vlastně vůbec nijak nereagoval na cokoliv co se dělo. Prostě se tvářil jako prachobyčejné tetování.

Po vysvěcení na biskupa nezbývalo Mary-Ann nic jiného než se rozloučit se svou rodinou a nechat se odvést se do ženského kláštera. Neměla v tom jakékoliv slovo, ne že by uměla mluvit.

Naše mocWhere stories live. Discover now