,,A co to je?" zajímám se. ,,Tohle!" Amálka ukázala co držela celou dobu za zády. Byl to věnec z pampelišek. Páni...

,,To je pro mě?" ,,Ano!" vykřiken nadšeně. Všimnu si jak se k nám žene nějaká žena v očekávaní, že Amálka bude mít sourozence jsem poznala okamžitě. ,,A vy budete Amálky matka." ,,Ano to jsem já veličenstvo. Moc se omlouvám." blondýnka se mi chtěla uklonit, ale to jsem jí zadržela, že to není v jejím stavu nuté. ,,Amálka je čiperné dítě." vysvětlí a láskyplně pohlédne na malou holčičku.

Sundám si korunu a skloním hlavu.
Dívenka mi na hlavu položí věneček.
,,Spíš vypadáte jako víla z pohádky." řekne a já se pobaveně usměju. ,,Moc se omlouvám vísosti! To nemůžeš Amálko!" obořila se naštvaně na svou dceru blonďatá žena.

,,To je v pořádku." usměju se i na ní.
,,Ty zase vypadáš jako princezna." Amálka se rozzáříla. ,,Gito, Amálko! Tady jste hledal jsem vás po všech čertech  a.... vaše vísosti!" byl to mladý muž, který se vrthl mezi nás a vysekl mi hlubokou poklonu. ,,Vy budete Amálky otce." řeknu. Muž vrhl na Gitu váhavý pohled. ,,Ne to nejsem. Jsem Amálky strýc." zamračím se. ,,A kde je váš manžel Gito?" v ženině tváři se objevil smutek a oporu vyhledala pohledem u muže. ,,Můj bratr je už několik let ve službách hraběte a ..." zarazil se a a opatrně se otočil směrem, kde stála Anna a Marie v hloučku vojáků a právě si vybýrali nějaké šperky. James stál uprostřed davu, který se mu vyhýbal co nejvíce to šlo a upírál na nás s kapitánem stráží pohled.

,,A?" vyzvu ho. ,,A kdo jednou v kročí do služeb našeho hraběte už nikdy neodejde." Gita se potichu zajíkla a chytla se mladého muže. Ten způsob jakého se ho chytla mi ale neseděl.
,,To je mi líto." řeknu upřímě. Možná bych se na to mohla podívat....

,,Jak se jmenuje?" ,,Jack." ,,A vy jste?" ,,Erik." hnědovlasí muž si přitáhne Gitu k sobě. A tím pohybem mi to dojde. Amálka možná není jeho, ale dítě, které Gita čekala bylo jeho. Gita svého muže už určitě dlouho neviděla a tak si to kompenzovala na bratrovi svého muže. Navíc jsem věřila tomu že jí tvořil útěchu a oporu

,,Dobře, moc vám děkuji. Máte hezkou dceru ať je vaše druhé dítě zdravé a stejně hezké." dřepla jsem si k Amálce.  ,,Měj se hezky princezno." ,,Vy taky!" vykřikla. Přikývnu. ,,Užíte si trh vísosti." ,,Děkuji vy také." a stěmi slovy jsem rodinku opustila.

Procházela jsem se trhem bez ani jednoho vojáka přesto jsem věděla že jsou odemě jen o pár krok dál. Ale cenila jsem si toho. Sem tam jsem zašla ke krámu a dala se do řeči s obchodníkem a někdy i s kupcem.  Nic jsem si však nekoupila.

Zastavila jsem se, když jsem zaslechla hlasy. Za rohem jednoho stanu stál James a Anna.

,,Nechtěl by jste se jít projít? A trochu si to užít?" ptala se ho laškovně Anna. Zadržím dech. No to snad ne! Hodně dloho bylo ticho a mě to rvalo na kousky.

,,Ne, tohle musí přestat Anno." přišla odpověď. ,,Ale proč?" ,,Protože jsem Monogamní král." ,,Ale no tak, Králové mívají milenky. " ,,Já ale ne, jsem ženat. Šťastně ženat." zavrčel a schválně dal důraz na slovo šťasntně. ,,To je pravda, za tu husu. To mě jste si měl vzít! Vždyť nám spolu bylo dobře!" hysterie v jejím hlase byla dobře rozpoznatelná. ,,Bože můj, jen jsme spolu spali nic víc."

Při tomhle doznání se semnou svět zatočil. ,,A ta husa je tvoje královna tak se k ní budeš chovat dobře je to jasný." ,,Ona? ona je jen vaše manžela a to nic není, to nepřekazí nás vztah." nevzdávala se. ,,Ona je víc než moje manželka." ušklíbnu se. A to mi ještě před několika hodinami tvrdil, že nejsem nic, jen jeho manželka.  ,,Je to jen načančaná nána." uleví si Anna. ,,Je to nádherná žena, hezčí než kdy budeš ty." řekl to tak klidným a upřímným hlasem, že jsem věděla že nelže, a že to neřekl jen v návalu zlosti. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vážně to řekl?

Rozhodla jsem se zasáhnout. Odkašlu si a vyjdu tak aby mě viděli. Oba sebou cuknou. Anna po mě hodí zlostný pohled a odejde.

,,Já..." začne James. ,,Nejsem pro vás nic. A nebo to, že jsem vaše žena něco znamená.?" zašeptám. James dojde těsně ke mě a rukou mě chytne za bradu a přitiskne své rty na ty mé.

,,Stačí to jako odpověď?" Lehce kývnu hlavou. ,,Fajn, tak mi v soukromí prosím tykej." a s těmi slovy mi věnoval ještě jeden polibek na čelo.

Ahoj! 18 kapitola. To to letí💪. Doufám že se vám to líbí. Omlouvám se za chyby. Pište komentáře, jsem zvědavá na vaše názory. Dávejte ☆. Budu vděčná za jakoukoliv podoporu.
😇

Amberly a  KrálKde žijí příběhy. Začni objevovat