Amberly a Král

17

Maveiské panství stálo na nejvýhodnější části království hrabě tohoto panství se mohl pyšnit krásnými několika kilometry vinné révy a  úrodnou půdou.

Kočár zastavil a někdo mou opatreně zatřásl. ,,Probuď se." slyším jakoby z dálky. Zmateně a především rozespale jsem zamžourala kolem sebe, až můj pohled padl na Jamese. Seděl na proti mě a starostlivě si mě prohlížel, a nebo taky ne a jen má rozespalá představivost si představila jak krásné by to bylo.

,,Už jsme tady. Usnula jsi." ne moc půvabně si prostřu oči a zívnu. Jakmile to  udělám uslyším ve své hlavě naštvaný hlas patřící mé matka. Správně vychovaná žena, je půvabná v každém okamžiku. Zařesu hlavou. To bych tak chtěla vidět matko, pomyslím si. Ale věřila jsem to mu, že ona by to dokázala.

,,Půjdeme si hned lehnout, ale musíš vstát a ukázat se hraběti  s hraběnkou." žádal mě tichím hlasem. Přikývnu a snažím se vzpamatovat. Kočár s trhnutím zastavil. ,,Mohu takhle jít ven?" zeptám se a otočím se tázavě na Jamese i když jsem si nebyla jistá jestli to v té tmě postřehl. Natáhl se ke mě a dál mi za ucho pramen vlasů, který se mi uvolnil z drdolu.

,,Teď už ano." a já mám pocit, že jsem zahlédla úsměv na jeho tváři, který však zmizí tak rychle jak se objevil. ,,Tak jdeme." vstal a vystoupil, pomohl mi z kočáru a spolu se vydáme k čekající rodině.

Hrabě s hraběnkou s dvěma dcerami a synem. Všech pět se nám ukloní. Zvednu hrdě hlavu a čekám až  jim James dovolí narovnat se.

,,Můj krály." řek hrabě. ,,Vítejte na mém skromného panství." malém jsem se ušklíbla. Prý skromném. Vždyť bylo po panství mého otce to největší. ,,Děkujeme Alone." řekne James a kývl na dvě půvabné dívky. Dvojčata. Obě se rozzáří a jedna na něho laškovně mrkla.

Stuhnu. Oni se znají! A podle pohledu, který dívkám věnoval mi došlo že se znají mnohem lépe než jen z oslav. Byli na naší svatbě? Určitě. I když jsem nechtěla ucítila jsem osten žárlivosti.

,,Hraběnka Kateřina, královno a toto jsou mé dvě dcery Anna a Marie. " řekla hnědovlasá žena. Na obě dívky pohlédnu. Anna mě probodla tvrdým nelítostným pohledem ale Marie se zatvářila úctivě. Obě se uklonili. Jen kývnu hlavou. Už teď se mi tahle rodinka nezamlouvala. Už jen kvůli tomu jaký vztah měli  sestry s mím mužem.  ,,A toto je náš syn Aaron." byl nejstarší ze svých dvou sester. I on se uklonil.

,,Královna a já jsme unavení všechny záležitosti necháme na zítra." promluvl. ,,Jistě, vás pokoj je přichystaný jako vždy můj králi." ,,Tak já vás tam dovedu." nabídla se Anna. ,,Do pokoje trefím sám Anno." Anna se zasekla. Asi nebyla zvyklá, že jí takhle král odmítl. Anna přikývla a zaraženě odstoupí. James se na ní jemně podívá, díky čehož mi vyletí tlak až někam k nebesům. Nadechnu se a s výdechem se chytnu jeho paže aniž by mi jí nabídl. Jako by to Jamese probralo několikrát zamrká a s kývnutím hlavy odejde.

Pokoj který jsme měli byl obrovský a... pánský. Byl přesně na Jamesovi míry. Když mi padne pohled na jeho postel svět se semnou zhoupne. Co všechno sní asi v té posteli dělal? A teď mám v ní jen tak usnout, když to vypadá že on je jí stále věrný? Co když tehdy, když jsem přijela do paláce nebyl v Elendrii ale tady?

Na sucho polknu.

,,Máš hlad?" zeptá se a sundá si plášť. Stuhlá jsem stála v chodbě a hleděla do pokoje. ,,A proč stojíš ve dveřích?" ,,Mám hlad." odpovím a ignoruji jeho druhou otázku. Posadím se do křesla nejdál od  manželské postele. Hnusilo se mi jen
na ní dívat. Co jsem si myslela? Že budu jeho jediná? U tohohle může? To jsem se šereďně spletla.  Já jsem ale husa.

,,Dobře.... nechám přinést jídlo." řekne a je na něm vidět že z mého chladného výstupu je zmaten. Jen kývnu na souhlas a uhnu pohledem.

Než služebná přinesla nějaké pečivo a ovoce a nádobu s vodou, převlékla jsem se do tenké nočtí košilky. Když jí James pošle pryč pustím se do jídla. Když jsem byla malá často jsem utíkala do vesnice, která byla opravdu blízko našeho zámečku. Často jsem tam jedla suché pečivo s jablkem a proto mi nebylo divné se do stejného jídla pustit i teď.

,,Co se děje?" zeptá se James, když už to nevydrží. Povzdychnu si a položím suché pečivo na talíř. ,,Kdo je Anna?" vyřknu otázku. ,,Dcera hraběte." odpoví a při vzpomínce na nádhernou Annu se mu oči zalesknou. ,,A co je pro vás?" zeptám se a neskrývám  při tom ostrý osten ve svém hlase. ,,Jen dcera hraběte." zavrčí James, ale já se nehodlala vzdát. ,,Lžeš!" oznámím mu ublíženě  a naštvaně. A při tom zapomenu na to že mu mám vykat. James stuhne.

,,A já nebudu! Opakuji nebudu spát v posteli, kde jste to vy dva ....." nedokázala jsem to vyslovit. ,,Chápu, že jsi muž a že bez .... Bez toho být nemůžeš, ale že i po zasnoubení a po svatbě? Nezapírej viděla jsem jak se na ní díváš." hlas se mi zlomil.  Cítila jsem se podvedena i když nevím proč.

,,Ty mi nemáš co mluvt do mého přítomného milostného života natož do mého minulého. " ,,Ale...!" chci odporovat. James byl naštvaný. ,,Žádný ale, Jsi jen moje manželka nic víc!" a s těmi slovy praštil do stolu. Ucítím jak mě v očích zaštípali slzy. Jen manželka....

Jablko mi s tupou ránou  vypadlo z ruky. Postavím se.

,,Požádám o jiný pokoj." zašeptám a cítím jak se mi do očí derou slzy. ,,Ne." zakáže mi James, který byl stále naštvaný. ,,Fajn tak si lehnu na zem." rozhodnu a začnu si chystat věci na zem.

Ucítím tvrdý stisk na mém zápěstí. ,,Udělej ještě pohyb a přísahám bohu budeš toho litovat." zavrčel mi u ucha. Stuhnu.

,,Nebudu spát ve stejné posteli." oznámím mu. ,,Vím, že by jste radši byl teď s Annou, tak za ní běžte a mě nechte na pokoji ležet na zemi."  James zaskočený mými slovy úplně uvolnil stisk. Vytrhla jsem mu ruku ze sevření a lehla jsem si na tvrdou a především studenou zem zády k Jamesovi, který stále stál nademnou.

Pak sem slyšela kroky a bouchnutí dveří. Asi šel za Annou.... cítila jsem slzy v očích. Rychle jsem zamrkala, abych je zahnala. Přitáhla jsem si kolena k bradě a zavřela oči. Byla jsem pitomá....

Nevím kdy v noci, ale ještě jsem neusla, jsem cítila jak mě někdo bere do náruče. Jamesova vůně mě ovanula. Voněl jako.... jako růže? Cítila jsem jak mě položil do měké postele. Nebránila jsem sem z breku a z posledních dýl jsem byla tak unavená, že jsem neměla sílu se prát. Ucítím jak mě přikryl dekou a sám si lehl vedle mě.

Jeho ruka se zničeho nic kolem mého pasu ovinula a mě, I když to nerada přiznávám to uklidnilo. A já  konečně v klidu pořádně usla.

Ahoj. Ano jsem trochu opožděně s vydáváním kapitol. Psaní je pro mě teď trochu horší. V hlavě už mám celý příběh několik měsíců, ale tak nějak mi to nejde předat do psaného textu. Doufám že příběhu neubírám pomyslnou kvalitu a zaživnost. Protože to je jediné o co se vlastně snažím. Aby vás to bavilo. Pokusím se ve středu znovu vydat kapitolu.

Doufám že se teda kapitola a kniha líbí... Co myslíte že bude dál?