Amberly a Král

1

Ahoj! Vítám vás u první kapitoly druhého dílu. Jak jste pochopili tento příběh se bude odehrávat v rodině sestry Phoebe. Phoebe a Sebastian jsou tedy  teta a strejda  Jamse.

Phoebe, Sebastian a jejich děti se v příběhu určitě  objeví, stejně jako Sophie Thomas, Astrid a Alex.

Užíte si tutu knihu a držte naší hlavní hrdince palce bude to potřebovat. 

Budu ráda za komentáře a ☆.

OMLOUVÁM SE ZA CHYBI. V příběhu jich bude doopravdy hodně.

Knihu se budu pokoušet ZATÍM vydávat pravidelně, každou sobotu. Nevím však jestli se mi to povede dodržet.

A teď  se puste do čtení: 

Zamyšleně jsem pozorovala svůj odraz v zrcadle. Z pod hustých řas se na mě dívali modré tvrdé oči. Jasné lícní kosti a rudé rty. Tak tohle byl vzhled budoucí královny.

Nadechnu se. Nechápala jsem proč se svět spikl proti mě, ale hlavně proč mi to má sestra udělala. Věděla, že když uteče, vše spadne na mou hlavu. To ona měla být na mém místě to ona se měla stát královnou.
Tenhle osud neměl být můj. Jako správná druhorozená dcera vévody Marcuse jsem se měla oženit za nějakého vévodu a ne za krále.

Jenže Isabell utekla a nechala mě zde na pospas jejímu osudu.

,,Slečno?" vytrhne mě z přemýšlení švadlena. ,,Ano?" pohlédnu na starší ženu jejíž vlasy začínaly chytat odlesk stříbrné nitě, kterou mi prošívala šaty.  ,,Jste v pořádku?" 

NE! Křičelo mé podvědomí. ,,Ano." hlesnu zoufale a posadím se do křesla. Švadlena sykne, když jí tím nečekaným pohybem vypadne jehla z ruky.

,,Smímli být tak opovážlivá a zeptat se.... Ve městě se šíří zpráva, že se budete vdávat." střelím pohledem po švadleně. Ta okamžitě skloní hlavu.

,,Ano budu." odsouhlasím jí  pravdu, kterou jsem se tak moc snažila ututlat.

,,Jestli to není příliš troufalé. Koho si  hodláte brát?" zajímá se dál žena, která teď nyní klečela na kolenou a hledala jehlu, která zmizela v útrobách koberce.
,,Krále Jamese II syna krále Eriena a královny Sophie." prohlásím a zavřu oči.

Švadlena se zakucká. ,,Vy si budete brát krále? Tak to je světlá správná! Tedy pokud vaše srdce nepatří již někomu jinému." prudce se narovnám.

,,Tak to už bylo troufalé." prohlásím. Švadlena sklopí oči. ,,Odpuste mi slečno. Znám své místo." řeken a postaví se. ,,Vaše šaty budou zítra hotové." se skloněnou hlavou čekala až jí propustím.

Mávnu rukou a švadlena si pobere svým pět švestek a je pryč a nic po sobě nezanechala. Tedy skoro nic.

,,Au!" ozvalo se když si má věrná přítelkyně zabodla jehlu do nohy.

,,Á tady je." ušklíbnu se. Evelyn poskakovala na jedné noze než se posadila a podala mi jehlu. ,,Proč necháváš v koberci jehlu?" vyla bolestí. ,,Já ne, ale moje švadlena ano."  ,,Tak jí vyhoď. Víš jak dlouho to bude bolet?" stěžovala si blondýnka. 

,,Nebudu jí vyhazovat, je to dobrá švadlena navíc tuhle práci potřebuje, aby užívala ty tři hladové krky co  má doma." Evelyn se na mě soucitně podívá. ,,Tebe je pro královský  dvůr škoda. Ty s tvou laskovostí nikam nedojdeš. Sežerou tě tam za živa." připomenutí skutečnosti mi rapidně změní náladu.

,,Ani to nepřipomínej." zašeptám a dojdu k oknu. Venku zrovna zahradníci zpravovali naší zahradu.

Nyní jsme přebývali na našem venkovním sídle. Byl to velký dům obklopený lesem. Bylo to  kouzelné
místo. Matka jsem chtěla jet po té co Isabella utekla. Nemůže se vyrovnat s tím že její více oblíbená dcera utekla.  Otec jí nebránil, miluje lov a tady může lovit kdykoliv se mu za chce. Já tohle místo měla radši než sídlo ve městě, ne že by se mě někdo ptal,  a tak jsme sem vyrazili. Už jsme tu týden izlováni od světa, ale to se brzo změní. Budem se muset vrátit abychom se připravili na cestu do domu mého budoucího může.

Zavřu oči a povzdychnu si. Tohle mi byl čert dlužen. Za co jsem si to zasloužila?

,,Co budeš dělat Amberly?" zeptá se Evelyn a pokusí se postavit. ,,Kdyby si nosila boty a nechodila bos tak se ti to nestane." řeknu a úplně ignoruji její otázku.

Co bych tak asi mohla dělat? Útect nemohu, to svým rodičům udělat nesmím. A jiná možnost mě nenapadala. Něco si udělat, jsem zavrhla už dávno. Mohla bych se dnes už našemu krály znechutit, aby si mě nechtěl vzít, ale pro naší rodinu by to byla úžasná příležitost. Spojit se s královskou linii, i když má matka byla dcera rádce našeho bývalého krále Eriena. Navíc to, že ze mě bude královna můj mladší bratr ocení. Bude mít výborné vyhlídky do budoucnosti, přeci jenom on bude bratr královny.

,,Budu si to pamatovat," prohodí.
,,ale na něco jsem se ptala."
,,Nemám co bych mohla udělat. Věř mi přemýšlela jsem nad tím mockrát." ,,Uteč, uteč jako Isabell."

Otočím se k ní. ,,Nemohu." ,,Proč? Proč nemůžeš? Kvůli matce a otci, který tě mají méně rádi než Isabell? Kvůli Aurore a Vikovi? Ani jeden si neuvědomuje co pro ně děláš. Si pro ně jen otravná starší sestra. Vůbec se o tebe nezajímají. Tak proč sakra neutečeš?" ,,Protože má povinnost je sloužit rodině." rozpřáhnu ruce. ,,Rodině, která o tebe skoro nestojí. Pro kterou jsi dobrá, jen když tě potřebují." zlobí se Evelyn a pochoduje po mé komnatě.

Bolelo to co řekla, ale neměla jsem jí jak jí to vyvrátit. Měla pravdu.

,,Narodila jsem se pro to, abych se dobře vdala, pomohla rodině a byla dobrá žena muže, kterého mi rodina předurčí. I když se mi to nelíbí." řeknu sklesle. Evelyn se zastaví.  ,,Měla by si jít Evelyn za chvíli budeme odýždět." Evelyn na mě chvíli jen hleděla, jakoby zamrzla v čase, pak jen sklonila hlavu. ,,Jak si přejete slečno." a stěmi slovy odejde.

Nechtěla jsem být na ni zlá. Myslela to se mnou dobře.

Evelyn byla moje věrná přítelkyně už od mala. Její matka mě vychovávala. A abych měla nějaké přátelé mí rodiče platí Evelynině matce, za to že mi Evelyn dělá společnost. Postavení měla nižší než jsem měla já, ale měla ho vyšší než služebné, což jí v jejím životě doopravdy  pomohlo. Nechtěla jsem si ani představit, jak někde vykonává práce služebných.

Jak jí znám neudržela by jazyk za zubami a brzo by jí za její drzost nechtěli v žádném panství.

Stála jsem uprostřed svého pokoje a hleděla na zavřené dveře.

Slza mi stékala po tváři. Nenamáhal jsem se jí otřít a čekla jsem až mi steče po tváři a zanechá mokrou stopu.

Konec první kapitoli. 

                              ElizabethTomanov

😇