Amberly a Král

3

Seděla jsem v kočáru a přemítala nad tím jestli tohle náhodou není jen špatná noční můra. Nebo nějaký test jak se zachovám  a Isabell teď je už v paláci s králem. Jenže nic nenasvědčovalo to mu, že by to  tak bylo.

,,Nemrač se udělají se ti vrásky a to nemáš za potřebí. Musíš se králi líbit." napomenula mě matka, která seděla vedle otce naproti Evelyn, za normálních okolností by zde seděla Isabell ale ta tu nebyla. ,,Stejně si mě vezme ať budu mít vrásky nebo ne." zamumlám a dál se mračím.

,,Amberly nebuď drzá! A poslechni matku." okřikl mě můj velectěný otec. S Evelyn si vyměníme zoufalý pohled, nakonec se, ale narovnám ještě víc a přestanu se mračit.

Krajina ubíhala příliš rychle a já  začínala být čím dál tím více nervózní.

,,Jako dvorní dáma královny se budeš muset naučit vybranějšímu chování Evelyn." začala s poučovaním matka. Otočila jsem oči v sloup. ,,Ty se netvař mladá dámo i tebe to čeká. Nejsi královské krve tak se ani neočekává, že víš jak se královna má chovat, přesto doufám, že mě a svému otci neuděláš ostudu. Nevychovala jsem jen obyčejné dívky vychovala jsem dámy." ,,Ano matko." řeknu a zahledím se do svých dlaní. 

Zbytek cesty proběhl v tichosti. Asi po hodině jsme dojeli na místo.

Kočí nám otevřel dveře. Nejdřív vystoupil otec a ten pomohl matce. Mě a Evelyn pomohl kočí. Evelyn se zařadila v úctivé vzdálenosti za mnou a já se postavila za své rodiče.

Palác byl ohromný a nádherný, to se nedalo popřít. Byl z bílého kamene. Už jsme chápala proč se mu říká Bílí palác. Na schodech nás čekala osoba se svými dvěma dvorními dámami.
Králova matka Sophie.

Došli jsme k ní a hluboce se uklonili. Kralovna Sophie se usmála a zvednutín ruky nám oznámila, že se můžeme narovnat.

,,Vítejte v Bílém paláci." přivítala nás a ještě víc se usmála. Vyřazovalo z ní tolik energie jediné co tomu chybělo byla jiná barva šatů. Teď tu totiž stála v černé. A nikdo jí už dlouhá léta neviděl v jiné barvě.

,,My děkujeme, že jsme mohli přijet." řekne úctivě otec. Sophie mlaskne jazykem. ,,A tohle je Isabell?" ukáže na mě. ,,Ano vaše vísosti." souhlasí matka. ,,A umí mluvit sama?" mí rodiče si vymění pohled.

,,Ano vaše vísosti mluvím." promluvím nakonec já. ,,Pojď jsem." vyzve mě. Narovnám se a dojdu na schod, na kterém stála. Prohlédla si mě. ,,Vskutku jsi nádherná jak se říká, doufám, že i dobré vychování máš." I hned jsem přikývla. 

,,Vychovala jsem jí dobře." ozve se matka. ,,To doufám lady Wellsová. Vaše dcera nebude jen součást společnosti, ona ji povede. Přeci jenom skandálů se snažíme vyhnout." její slova mi zamrazila. Vést společnost? Král řídí celou zem a královna společnost? Stáhl se mi žaludek.

,,Nebojte se má paní. Věřím že má dcera dostojí svému jménu." řekne otec. Jo dostojím a rovnou oboum.
,,Jsem si jistá." souhlasí králova matka, přesto se mi to nezdálo. Celou dobu si mě tak zvláštně prohlížela jakoby prokoukla naší lež.

,,Zavedu tě do pokoje." řekne mi a bez dalších slov odejde. Vydám se  za ní, ale zastavím se, když mí rodiče zůstanou stát. ,,Přijde pro ně služebná." ujistí mě a já jen přikývnu a s Evelyn jí následuji.

Sophie nás vedla různými schody a chodbami až jsem v tom měla guláš. ,,Myslíš, že mi dají mapu?" zašeptám směrem k Evelyn. Jenže mi neodpověděla ona, ale nejmocnější žena v tomto království, i když tou se brzo, za pár dní, stanu já.

Upřímě se rozesmála. ,,Když jsem tu byla poprvé dvakrát jsem zabloudila než jsem našla jídelnu, neboj časem si zvykenš jako já." při poslední větě jí smích přešel. Zřejmě vzpomínala na časi, kdy ona sama byla ještě princeznou a na muže, který jí učinil nejšťastnější na světě.

.,,Předpokládám že ta dívka co jde stebou se stane tvou vrchní dvorní dámou."  ,,Ano." souhlasím.
,,Výborně, do korunovace si, ale musíš vybrat dlaší, minimálně jednu nejlépe dvě. Já sama mám čtyři."

Čtyři!

,,Nediv se." řekne žena, když si všimne mého udiveného pohledu. ,,Dvě musíš mít bez nich se neobejdeš, jedna se stará o dítě, když ty nemůžeš a čtvrtá je nápomocná všem, takže je to úleva pro všechny."
Dítě, jeden z hlavních důvodů proč jsem tady.  ,,Myslím, že dvě prozatím budou stačit." ,,Taky jsem si to myslela dokonce jsem nechtěla žádnou, ale časem pochopíš že jsou potřeba." králova matka znovu zahne.

Dámy a pánové oficiálně jsem se stratila a hodlám tu někde na chodbě umřít žízní, protože nenajdu cestu ani na záchod.

,,A jsme tady." oznámí nám. Stáli jsme před velkými bílými dveřmi. ,,Sokro celé patro je teď tvé, je tu pokoj pro děti a pak je tu i pracovna mého syna." přikývnu.

,,Určitě  bys ráda věděla, kde je teď James." znovu přikývnu. ,,Je v Elendrii."  ,,Aha, a co tam dělá?" královna pokrčí rameny. ,,Upřímě nevím. Už není malý, aby mi hlásil své úmysli a tak už mi je neříká." nachvíli se odmlčí. ,,Zítra přijede a pak se setkáte." ucítím nervozitou. Takže zítra.... ,,Dobře." hlesnu.

,,Isabell, budeš to mít těžké." zašeptá hnědovlasá žena. ,,Co prosím?" nechápu. Povzdychne si. ,,Po smrti Luka, mého prvorozeného jsem se složila, což je dost pochopitelné, když mi umřel syn a ještě tak divný způsobem. Vypadl z okna... nejdivnější na tom bylo, že jeho chůvu jsme nenašli. Když Luk umřel a já se stáhla a přestala  se zajímat o sebe i o okolní svět, Erien se se žalem vypořádal jinak. Rozhodl se, že s Jamse udělá muže, který je nutno si vážit pokud nechcete mít problém. Muže, který nemá slabé místo a nebojí se ničeho. Muže, který přežije hrozný pád." žena se prudce nadechla. ,,Pozdě jsem si uvědomila co se děje. Díky porodu mé sestry, když se jí narodila dcera  a ona i sní přijela sem a odmítla mě opustit, jsem se vrátila do původních kolejí, ale můj muž ani James už ne. Radost do tohoto paláce přinesl dětský smích, když jsem po třetí porodila a narodila se mi Annie....  James je laskaví a skvělí muž, ale je schovaný pod všemi maskami, které si drží, které ho jeho otec naučil vytvářet a já nejsem schopna je rozbít. Sice má autoritu a jiní Králové z něho mají respekt i když je nejmladším vládcem, ale jinak..... Musíš vydržet Isabell nesmíš se vzdát! Odkrýt jeho masky."  žádala mě naléhavě.

,,Ale co když mě nebude chtít?"
,,Jestli je alespoň trochu jako jeho otec tak ano. Přeci jenom Erien si vzal potrhlou princeznu, která odmítala dodržovat pravidla, jistě víš o tom, že jsem bojovala ve válce. A vím, že ty jsi stejná." řeken a znovu se usmála. Tenhle úsměv byla její maska před okolním světem, který jí už tolik ublížil.  Samozřejmě jsem to věděla, ale zas tak jistá, že jsme stejné jsem si nebyla. 

,,Už vás nebudu zdržovat zabydlete se. Přeji příjemnou první noc." ,,Vám taky vaše vísosti." stihnu na ní křiknout než odejde. Až nyní jsme si uvědomovala, že pod tou usměvavou maskou se schovává zlomená žena.

😇