Amberly a Král

14

Na panství Woodwork jsme přijeli kolem oběda. Dům ke kterému jsme přijeli, mi připomínal venkovský zámeček mé rodiny, jen byl tak třikrát větší než tato stavba před námi.

Hned před hlavními dveřmi na schodišti bylo připravené služebnictvo a uprostřed stála tříčlenná rodina. Kníže a Kněžna a jejich patnáctiletý syn Charles.

Kočár s trhnutím zastavil.

,,Budem tu dva dny, třetí den přejíždíme na jiný panství. Pravděpodobně tě pozvou na čaj, na piknyky  nebo nějaké vycházky. A uspořádají nějakou slavonost. Chovej se jako královna..." ,,A to je?" ,,Doufám že to jak uznáš za vhodné. Uvidíme jak to tady zvládneš..."řekne a sáhne poklice. V tu chvíli mi to došlo. Vybral tohle panství protože bylo nejméně bohaté, a kdybych něco provedla nebo pokazila napáchala chyby, tady  by se dali lépe zchladit. Navíc bych ho tolik neztrapnila.

S touto novou informací mi mé sebevědomí vážně kleslo. ,,Ano pane." řeknu potichu, ale poznám že mě slyšel podle toho jak se zasekl, když mi nabízel ruku, aby mi pomohl ven. Chytnu se ho a vystoupím.

James se rychle vzpamatuje a nabídne mi rámě. Spolu se vydáme k rodině, která na nás už čekala. Všichni tři se hluboce uklonili, stejně jako jejich služebnictvo. ,,Vítejte v Woodworku můj králi, má královno." řekl Kníže a přivítal nás ve svém sídle. Kníže i kněžna na mě působili milé. ,,Vítejte." řekne Charles.

,,Děkujeme za uvítání." pronesu, když mi dojde že náš král se ke slovu nemá. ,,My děkujeme že jste nás poctili svou návštěvou. Jmenuji se Richard a tohle je má žena Sisi a náš syn Charles. Sisi pro vás připravila nejlepší pokoj. Osobně vás tam zavedu." mluvil dál Richard. Pokusím se o lehký úsměv. A na znamení díky lehce kývnu hlavou. Kníže to bral jako povolení a vydal se do svého domu následovaný mnou a Jamesem a za námi šla Sisi se svým synem.

Pokoj jsme dostali ve věži, bylo to velmi originální. Celá komnata byla sladěna do modré a stříbrné. Mohl ses dostat bez problému na balkon a ve stejném patře byli dokonce komnaty našich hostitelů. Postel byla taky skoro ve tvaru kruhu pro dva lidi. Měla jsem pocit že jsem se ocitla v noční obloze, bylo to nádherný.

,,Doufám že se vám komnaty budou líbit. Oběd se podává za dvacet minut." řekne Kněžna. ,,Před dveřmi bude čekat služebná, kdyby jste něco potřebovali stačí říct." pak se uklonila, a když jsme jí nezadrželi odešla. 

James se svalil do křesla u vyhaslého ohně a unaveně si podepřel hlavu. Došla jsem k našim věcem a začala jsem je vybalovat.

,,Nech to být." okřikne mě James. Zaseknu se v půlce vyndávaní a zamteně se na něho podívám. ,,Udělá to služebnictvo až půjdeme na oběd." vyvětlí mi, ale v jeho hlase byl jistý chlad. Unikne mi tichý povzdych. Odložím své modré šaty na naší společnou postel a sednu si do křesla na proti králi.

,,Pokusím se vám neudělat ostudu, Nebojte se." řeknu a uhnu pohledem před jeho zelenýma očima. ,,Já vím." odpoví. ,,Ale nevěříte mi. Proto jsme tady že? Proto jsme rovnou nejeli na velké paství. A netvrďte mi, že se pletu." zamumlám. ,,Netvrdím. Chtěl jsem sem, aby sis vyzkoušela jaké to bude a až pak tě chci strčit do společnosti. Tady..." ,,Tady když udělám chybu tak jí lehce napravíte." skočím mu do řeči. ,,Ne,   knížeje můj přítel. Myslel jsem že tady to bude pro začátek oba lepší. Než si navykneš a navíc není tu tak dusná atmosféra, jako například v Hollenstainu. Woowork je menší za to útulné panství..... chtěl jsem ti to jen- ulehčit. "

Zahlédnu jak si sundal korunu a předklonil se. Hlavu položil dodlaní a poromnul si spánky. Chytnu se za kořen nosu a v duchu si vynadám.

,,Něco vás trápí?" seberu odvahu a zeptám se, i když jsem se teď cítila doopravdy na nic. James zavrtí hlavou. ,,Starosti mám, ale s tím si nelámej hlavu." chci něco namítnout, ale ozve se zaklepání na dveře.

,,Odpuste výsoti, je oběd." zaslechnu chlapecký hlas. Musel to být Charles.
Postavím se a dojdu otevřít. Opravdu za dveřmi stál hnědovlasý kluk s hnědýma očima.

,,Ty jsi Charles že ano?" ,,Ano paní, to jest jméno mé." Souhlasí a u toho mi vysekne poklonu. ,,Jak se dostaneme do jídelny?" ,,Služebná venku vás tam zavede." ,,Hned příjdem." měla jsem chuť poděkovat a nebo se ho začít vyptávat, jako jsem to dělala do teď se všemi níže postavenými, než jsem byla já. Ale teď už to udělat nesmím. Jsem přece královna! Brrr hnusné slovíčko.

Charles se uklonil a odešel. Zavřu dveře a bez slov si začnu sundavat plášť,který následně uklidím. James mě zamračeně pozoroval. Postavil se a na hlavu si vrátil mě dobře známou korunu. Nabídl mi rámě a já ho bez slova přijala. V tichosti jsme vyšli ven, kde nás už čekala drobná blondýnka.

Hluboce se nám uklonila. James jí mávnutím ruky ukázal, že se nemá uklánět a má nás zavést do jídelny. Zavěšená do Jamese jsme mladou lehce viděšenou dívku následovali do velké jídelny sladěné do zelena a zlata.

James dostal samozřejmě místo v čele stolu na proti Knížetu Richardovi. Sisi, Kněžna Woodvorku seděl po pravici svého muže, a na proti mě. Já měla místo po pravici zase krále. Vedle Richarda seděl ještě Charles.

Mlčky jsme jedli. Než ticho přerušil Chalres.

,,Mohl bych se zeptat výsosti?" za tuhle opovážlivou větu si od svých rodičů vysloužil přísný pohled, ale žádný křik, nebo omlouvaní za chování jejich syna se neozvalo. Byli zvyklí si povídat a když byli společně na etiketu si nehráli a to se mi líbilo, protože nic takového jsem nikdy nezažila a nikdy už nezažiju.

,,Jistě ptej se, že veličenstvo?" řeknu a svůj pohled otočím na krále. James odložil vidličku a kývnutím hlavy vyzval chlapce, aby mluvil dál. Charles se váhavě otočil na své rodiče, a když Kníže pokrčla rameny začal mluvit. Všimnu si i děkovného pohledu, který ke mě vyslala Kněžna. ,,Prý jste velmi dobrý jezdec pane." začal opatrně. James nadzvedl obočí a uvelebil se na tvrdé židli. I já přestala jíst a se zájmem sledovala nejmladší osobu v místnosti. ,,A taky dobrý střelec." dodá. A nervózně pohlédne na matku, která se povzbudivě usmála. Zahřalo mě to u srdce a zároveň to bolelo jako ostrá dýka.

Má matka by mě v tom nechala vykoupat. Rozhodně by nestála na mé straně.

,,Mám rád přírodu a zdejší lesy jsou jendy nejlepší na lov..." vysvětluje Charles svou myšlenku. ,,A mě napadlo, jestli by jste si semnou a otec nechtěl než odjedete vyjet." na chvíli nastalo hrobové ticho. Všichni čekali na královu reakci.

James vykouzlil úšklebek a pak souhlasně přikývl. ,,Rád s vámi pojedu na lov můj příteli." nebráním se lehkému úsměvu a ještě víc mě pobaví, když spatřím úlevu v očích našich hostitelů.

,,Kněžno?" zeptám se a napiju se vína. ,,Ano, má paní?" odpoví s klidem Sisi. ,,Umíte jezdit na koni?" ,,Ano." souhlasí. ,,Výborně, zítra si udělám vílet do lesa a na lov." řeknu a usměju se na Sisi, která na mě doslova vytřeštila oči. ,,Čerství vzduch a  vítr ve vlasech, už jsem nějakou dobu zase necítila." řekne nakonec Kněžna.

Charles se vedle své matky rozzářil, ale rychle a celkem dobře to zamaskoval. Nakonec můj pohled padne na krále. Který se nyní mračil. Chtěl něco namítnout poznala jsem to. Ale rozmyslel si to dřív než něco řekl. Místo toho prohlásil něco jiného: ,,Po snídani se tedy sejdeme u stájí. Koně budou připravené." ,,Ano veličenstvo. A na dnešní odpoledne bych vás rád pozval na sklenku a pak bych vás i královnu rád pozval na ples, který je udělaný na vaší počest." ,,Samozřejmě." řeken James a postaví se. Tím nám dá na jevo že oběd je u konce. Služebnictvo přispěchá a odnese talíře.

Také si stoupnu a zavěsím se do Jamese a spolu opustíme jídelnu.

Ahoj!!!! Jak se líbí. Omlouvám se za chyby😭. Doufám že se líbí. Pište komentáře dávejte ☆ a uvidíme se příště.
😇